Profesor Grubhoffer: Doktorské studium je příležitostí pro rozvoj studentů

Profesor Grubhoffer spolu s prorektorem Dušanem Lužným na besedě ve Studentském klubu UP.
Foto: Martin Višna, Ivana Pustějovská
Sobota 23. říjen 2021, 8:00 – Text: Ivana Pustějovská

„Je to jedna z mých největších profesních radostí,“ říká profesor Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra AV ČR a někdejší rektor Jihočeské univerzity, o setkáních s úspěšnými absolventy doktorského studia. Jak motivovat studenty, aby dokončili studia? Co mohou udělat školy? A nemáme příliš doktorských studijních programů? O tom všem v rozhovoru pro Žurnál Online.

Profesor Libor Grubhoffer byl hostem úvodní besedy z nového cyklu Univerzity Palackého I já jsem byl doktorandem… Jak uvedl iniciátor besed prorektor Dušan Lužný, na setkáních, která jsou určena především doktorandům a doktorandkám, chce představit studentům inspirativní osobnosti. „Profesor Grubhoffer, který tuto sérii zahajuje, je nejen špičkový odborník, ale i skvělý člověk,“ řekl při uvedení hosta ve Studentském klubu UP.

Pane profesore, proč by se měl člověk, který končí studium, rozhodnout pro pokračování kariéry v doktorském studijním programu a stát se doktorandem, doktorandkou?

Doktorské studium má pro mladého člověka, který končí svá studia na vysoké škole, univerzitě a má touhu po dalším vzdělání a představu dalšího profesního směřování, určitě obrovský význam. Takovému studentovi doktorská studia pomohou v dalším rozvoji a růstu, a to jak v profesním, tak osobním. Získá znalosti a poznatky nejen v konkrétní oblasti poznání, ale rozšíří si i všeobecný společenský přehled. To vše je pro další směřování mladého člověka nesmírně důležité. Já bych si jen přál, aby rozhodování, zda nastoupit do doktorského studia či nikoliv, bylo vedeno skutečně seriózní úvahou o další profesní budoucnosti. Aby to nebyl jen pokus o prodloužení studentských let, což se v mnoha případech bohužel skutečně děje. Ale to už záleží na konkrétních školách, jak nastaví podmínky a náročnost studia, aby doktorská dizertace nebyla posléze jen jakousi třetí kvalifikační prací. To jistě není smyslem tohoto studia.

Velkým tématem je nedokončení studia, takzvaný drop out, který není v tuzemském vysokém školství zrovna malý. Máte nějaké řešení, jak více motivovat studenty, aby ta studia opravdu dotáhli do konce? Případně jak motivovat školy, aby byly přísnější?

Máte pravdu, že skutečně došlo až k určité hypertrofii doktorského studia a především akreditací pro doktorská studia. Troufám si tvrdit, že zvláště v minulosti akreditační podmínky nebyly dost přísné, a tak právo školit doktorandy dostala i řada regionálních univerzit, jejichž fakulty neměly dostatečnou úroveň vědecké či jiné badatelské práce a ani patřičný kredit.

Pak to velice snadno sklouzlo k tomu, že na takových školách jsou produkování doktoři, kteří mají obhájenu dizertaci na úrovni třetí diplomky. Cesta z toho ven není snadná. Jistým, byť ne zcela efektivním, řešením je zpřísněný pohled nové akreditační autority, tedy Národního akreditačního úřadu, respektive jeho rady na žádosti o akreditace doktorských studijních programů. Jako člen rady mohu zodpovědně říci, že pohledy na předkládané žádosti jsou velice přísné, náročné. Je ale také pravda, že se školy v problematice akreditací již do jisté míry naučily chodit, a rada nedokáže vždy vše zachytit.

Vy máte zkušenost i jako rektor. Asi hodně záleží i na těch samotných institucích, co dovolí...

Jak jste zmínila, mám největší zkušenost z Jihočeské univerzity, kde jsme na začátku 90. let založili biologickou, posléze přírodovědeckou fakultu, která vznikla z lůna ústavu Akademie věd. Právě díky tomu, na jakých základech jsme fakultu vybudovali, měla od samého začátku nastavenu náročnost přípravy. S touto zkušeností proto mohu zodpovědně říci, že nastavení podmínek i kritérií pro kvalitní doktorské studium je na samotných školách. Fakulty určují nároky, které musí studenti splnit. Pokud mohu mluvit za oblast přírodních věd, tak se domnívám, že přední přírodovědecké fakulty v této zemi mají velmi podobné standardy a kvalita jejich absolventů je z mého pohledu rozhodně vysoká. Mně osobně naši absolventi dělají obrovskou radost. Těší mě, když vidím naše úspěšné doktorandy a posléze postdoky, kteří se po absolvování pobytů na zahraničních pracovištích obohaceni o nové zkušenosti, vracejí zpět k nám. To je opravdu radost.

Takže kvalitu si mají ohlídat především školy?

Je to na vedení fakult, aby uplatňovalo přísnější pohled na věc. Vím, že je to v praxi velmi složitě realizovatelné, protože školy získávají na studenty jistý obnos financí. Zároveň jsou doktorská studia pro každou fakultu prestižní, neboť od nich se mimo jiné odvíjí udržení či získání habilitačních práv či práv ke jmenování profesorem. Takže máme začarovaný kruh, který brání tomu, aby fakulty, které zatím nejsou zralé provozovat doktorská studia, to mohly čestně přiznat a mohly říct: „My se budeme hodně snažit, abychom byli lepší.“ Pokud vím, ministerstvo školství má zájem řešit současnou neutěšenou situaci reorganizací podmínek doktorských studií a nastavením nových pravidel. Ta by finančními tlaky dokázala jednak zredukovat to hypertrofované množství studentů v doktorských studijních programech a zároveň by měla vést ke zvýšení kvality. Znamená to tedy, že se schyluje k administrativnímu řešení nynějšího problému. Ale myslím, že je před námi dlouhá cesta.

I já jsem byl doktorandem...

Druhá ze série besed se zajímavými osobnostmi akademického života

Kdy: 2. 11. 2021, 10:30 – 12:00

Kde: Studentský klub UP, Zbrojnice

Host: doc. Tomáš Lebeda

Doc. PhDr. Tomáš Lebeda, Ph.D. z katedry politologie a evropských studií FF UP bude vzpomínat na svá doktorská studia, z nichž část strávil například na London School of Economics and Political Science či na stáži v britském parlamentu. Nepochybně však také zbude prostor pro diskuzi k aktuálnímu povolebnímu politickému dění, na které se specializuje. Setkání je primárně určeno pro doktorandky a doktorandy UP, ale zváni jsou i další zájemci z řad zaměstnanců UP.

Zpět