Medici a medičky krátí dlouhou chvíli malým i starším pacientům

Za nemocnými dětmi se s knihou pohádek vydala i studentka Anna Kunčarová.
Fotogalerie: Velena Mazochová
středa 3. leden 2018, 8:00 – Text: Velena Mazochová

„ ... A když bylo po svatbě, ohlásili se Dlouhý, Široký a Bystrozraký mladému králi, že půjdou zase do světa hledat práci. Král jim domlouval, aby zůstali, ale jim se takové líné živobytí nelíbilo …“ Ztichlým nemocničním pokojem doznívá závěr pohádky Karla Jaromíra Erbena a zároveň končí jedna z návštěv mediků u malých pacientů. Na Dětskou kliniku se ale zase vrátí – tak, jako to v rámci projektu Čteme dětem dělají pravidelně už čtvrtým rokem. Tentokrát se poprvé vydali i za staršími pacienty.

Domů by šla Viktorka nejraději hned, ale pohádky o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém i O slepičce a kohoutkovi se jí líbily. „Nejradši mám ale Mášu a medvěda. Tu mám doma,“ vypráví malá pacientka, která se zotavuje na oddělení chirurgických oborů Dětské kliniky. „Trhali nám krční mandle, že?“ napovídá maminka a za rozptýlení je ráda i za dceru. „Je to fajn, děkujeme, ten pobyt se tady opravdu hodně vleče,“ říká studentce Anežce Kunčarové, studentce druhého ročníku všeobecného lékařství, která předčítala.

Na oddělení starších dětí je o něco hlučněji, a to i proto, že několik desetiletých až dvanáctiletých dívek, které se s medičkami sešly v malé jídelně, dává přednost povídání a společenským hrám. Výbuchy smíchu vyvolává hned ta první, během níž se otázky a odpovědi opakují v opačném pořadí: „Co bys dělala, kdyby tě někdo polil vodou?“  „To bych měla radost.“ „Co bys dělala, kdybys dostala štěňátka?“  „Šla bych se převlíct.“ Dobře se baví i Julie, kterou navštívily studentky o patro výš, aby si společně popovídaly, zahrály stolní hru nebo si zkusily postavit z kostek co nejvyšší věž. „Můžete přijít třeba každý den, aspoň to líp uteče,“ přeje si Julie.

Udělat radost je úžasný pocit

S dětmi na několika odděleních kliniky se toho podvečera rozloučilo osm studentek. Do projektu Čteme dětem se zapojily úplně poprvé a jak se shodly, určitě ne naposled. „Moc se mi to líbilo, jsou to úžasné pocity. Ráda bych sem chodila aspoň jednou týdně nebo i častěji, když to čas dovolí. Líbí se mi smysl toho projektu a myslím, že je to dobré i pro rodiče, když tady na chvilku dojdeme a děti zabavíme. A my si aspoň trochu odpočineme od školy,“ zhodnotila svou první návštěvu u nemocných dětí Anežka Kunčarová. „Chtěla jsem si to vyzkoušet už loni, ale neměla jsem moc času. Myslím, že děti byly rády, chtěly, abychom přišly zítra zas, tak se jim to snad líbilo. A mně taky, že jsme udělaly radost a trochu jim ukrátily čas,“ dodala studentka stejného ročníku Barbora Riečická. „Pro obě strany je to zpočátku trochu těžké, ani my jsme vlastně nevěděly, do čeho přesně jdeme, jak a o čem se budeme bavit.  Ale když už ledy povolí, je to v pohodě,“ doplnila své spolužačky Klára Palarčíková.

Osobní zkušenost přidává i současná koordinátorka projektu, studentka 4. ročníku Barbora Udržalová. „Některé děti jsou komunikativní více, některé méně. Nejmenší děti o čtení mají zájem, je to ale trochu náročnější, protože chvíli poslouchají a chvíli zase ne. Láme se to obvykle kolem 13 let, kdy si už chtějí spíš povídat nebo dávají přednost třeba stolním hrám. Záleží ale hlavně na studentovi, jak si ten čas zorganizuje a čím jej po dohodě s dětmi naplní. Podle mne je ale hodně důležitá i samotná komunikace.“

Přínos studentských návštěv u hospitalizovaných dětí oceňuje i zdravotní sestra kliniky Vladimíra Petrů. Malé pacienty je ale podle ní potřeba alespoň zpočátku trochu popohnat. „Jsou trochu nevděčné, někdy je musím vyloženě vyhánět z postele, ale potom jsou moc spokojené a krásně se zabaví. Nejvíc ti malí kolem pěti, šesti let,“ vysvětluje.

Jedinečný projekt pokračuje

Projekt Čteme dětem funguje jako iniciativa Spolku mediků LF UP od začátku akademického roku 2013/2014. Od té doby studenti strávili s dětmi na jednotlivých odděleních Dětské kliniky kolem tří stovek hodin. „Většinou jsou to prváci a druháci, ve třeťáku už je studia hrozně moc. Snažíme se ale zapojovat každý rok další zájemce a předávat to dál. Obvykle se přihlásí kolem dvaceti mediků a mediček, někteří mezi tím odejdou, ale někteří se naopak třeba po roce vrátí,“ objasnila Barbora Udržalová.

Od začátku tohoto akademického roku se studenti snaží zpříjemnit pobyt v nemocnici nejen pacientům Dětské kliniky, ale i starší generaci nemocných v oddělení geriatrie FNOL. „Vrchní sestra na geriatrii byla naším nápadem nadšená, ale zatím to teprve zkoušíme. Ale ohlasy pacientů jsou zatím pozitivní,“ uvedla Barbora Udržalová. Potvrzuje to i Klára Palarčíková, která už má spolu se svou spolužačkou první návštěvu na oddělení geriatrie za sebou. „Měly jsme sebou knížku krátkých příběhů od Zdeňka Svěráka, ale paní si chtěly spíš povídat. Zpočátku byly trochu nedůvěřivé, ale pak se rozpovídaly, vzpomínaly i vtipkovaly. Příště za nimi půjdu určitě znovu,“ ujistila.

Podrobnější informace o projektu Čteme dětem i o dalších aktivitách Spolku mediků LF UP se dočtete na jejich internetových stránkách.