Miroslav Orel a Patrik Paštrňák obdrželi Cenu Teaching Awards UP

Vstřícný přístup ke studentům a studentkám, nápaditost výuky i nadšení, s nímž pedagogové naplňují své poslání – právě tato témata patří do centra debat před vyhlášením výsledků soutěže Teaching Awards UP. Druhý ročník této prestižní soutěže ovládli pedagogové z filozofické fakulty – Miroslav Orel z katedry psychologie a Patrik Paštrnák z katedry historie. V krátkém rozhovoru přiblížili svůj vztah k výuce i k evaluacím, které jsou nedílnou součástí akademického prostředí.

Na základě studentských nominací uspořádala olomoucká univerzita celouniverzitní soutěž Teaching Awards UP, jejímž prostřednictvím vyzdvihuje jednu ze svých klíčových hodnot: kvalitní a inspirativní vzdělávání. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – o cenu Teaching Junior Award, určenou pedagogům s praxí do pěti let, a o cenu Teaching Senior Award, určenou zkušeným učitelům.

Ze studentských nominací vzešla prostřednictvím univerzitního systému evaluací v každé kategorii pětice finalistů. O vítězích následně rozhodla Pedagogická komise UP na základě prezentačních materiálů, v nichž se finalisté představili.

Ocenění byla předána v rámci Akademického týdne UP. Laureáty se stali Miroslav Orel z katedry psychologie, držitel ceny Senior Award, a Patrik Paštrnák z katedry historie, který získal Junior Award.

Prostřednictvím ceny Teaching Awards UP už druhým rokem Univerzita Palackého zdůrazňuje, že kvalitní výuku považuje za jednu z klíčových hodnot. Na čem vám ve výuce záleží? 

Miroslav Orel: Pro mě je výuka moje povolání a poslání. Já jsem už od dětství cítil, že chci být učitelem. Je to můj příspěvek, který se snažím dávat a kterým chci zúročit a předat dál, co jsem sám dostal. Dělám, co mám rád – a mám rád, co dělám. Na čem mi ve výuce záleží? Abych byl srozumitelný a jasný od začátku až do konce. Abych zaujal tématy, která považuji za nesmírně zajímavá, a nadchl pro ně co nejvíce. Abych přinesl maximum praktických příkladů a ukázal onu šíři a vzájemné souvislosti a propojení, které vnímám. Abych vybídl k hledání dalšího, hlubšího a širšího. Abych pobídl svoje studenty a aby mě předběhli a překonali, aby nad vším přemýšleli a nepřestali se nikdy ptát – k otázkám vyzývám opakovaně. Pro mě není žádná otázka špatná. Abych nastavil jednotná pravidla a pak je dodržoval. Nevadí mi, jestli budu považován za přísného, ale vadilo by mi, kdybych byl považován za nespravedlivého. Určitě mi záleží na tom, abych nenudil. Výuka by měla být zábavná pro posluchače i učitele. Záleží mi rozhodně také na kultivaci projevu. Já mám tendenci brát to, co dělám vždycky vážně a zodpovědně. A takto beru i výuku. Jo, a ještě mi záleží na tom, aby moji studenti měli adekvátní zdroje ke studiu. Takže psaní, ilustrování a vytváření učebnic přímo na míru jednotlivým předmětům je pro mě nedílnou součástí – mimochodem zrovna dělám na novém vydání jedné z učebnic.

Patrik Paštrnák: Výuka pro mě představuje radost a smysl. Díky ní se můžu potkávat se skvělými mladými lidmi, se kterými poznáváme pořád nové aspekty minulosti, a tím líp chápeme i naši přítomnost. Čteme si spolu historické prameny, práce badatelů, diskutujeme, klademe si otázky, zpochybňujeme, rekonstruujeme, inscenujeme a občas i blbneme – máme zkrátka “good time” v nekonečné králičí noře poznání. Čas a diskuze se studenty mi vždy otevírá nové obzory, ať už vědecké, pedagogické nebo lidské. Těší mě sledovat, jak se z nich stávají skvělé vědkyně, učitelé, nebo všestranné osobnosti. Jako nejdůležitější ve výuce považuji čas a naslouchání: čas, který si najdu, abych připravil novou aktivizační metodu, abych si načetl novou literaturu k tématu, ale hlavně čas být tady pro studenty – naslouchat jejich zájmům a potřebám, dát jim dobrou zpětnou vazbu, zapamatovat si jejich jména, vytvářet pro ně bezpečné prostředí. Studenti se ani nezhoršují ani nezlepšují, nejsou ani "leví", ani "šikovní" – jsou jenom vystaveni jiným situacím, jiným výzvám, jiné “době” než možná my během našich studií. Většina z nich musí během studia pracovat, sociální sítě jim kradou pozornost, AI kreativitu. Naším úkolem jako jejich starších kolegů je tedy vnímat jejich potřeby a naslouchat, co je trápí a zajímá. Pečovat, aby nikdo ze studentů – slovy muzikálového Alexandra Hamiltona „nezahodil svůj shot”.

Mezi finalisty vás nominovali studenti a studentky. Právě studentské nominace jsou v této soutěži hodně důležité. Jak vnímáte univerzitní systém pro evaluace? Jak vnímáte evaluace jako takové? Nastala někdy situace, že jste něco ve výuce změnil právě s ohledem na evaluaci?

Miroslav Orel: Předně nominace přímo od našich studentek a studentů si velmi považuji. A v odpovědi na otázky začnu možná trochu zeširoka – na katedře psychologie vyučuji předměty na pomezí psychologie a medicíny. V lidském těle, o kterém učím, vše podléhá řízení a regulaci na základě zpětných vazeb. Bez nich by to nešlo, tělo by přestalo fungovat a rychle by následovala smrt. Zpětnou vazbu tedy považuji za nezbytnou – a toto říkám roky. Evaluace beru a podporuji vždy – ať je pochvalná nebo kritická. Mimochodem vždy mě mrzí, když se v evaluacích vyjádří jen zlomek studentů. I pro studující je dobré se učit poskytovat zpětnou vazbu a sdělovat svůj názor. Mimo oficiální systém evaluací UP každý semestr prosím na konci poslední přednášky studenty, aby mi na lístky anonymně napsali, co se jim v daném semestru líbilo a co ne, co by chtěli nechat a co by změnili. Pokaždé nad tou mojí i tou univerzitní evaluací přemýšlím a reaguji na ni. A několikrát jsem návrhy reflektoval a provedl změny právě na základě evaluací. Jindy vysvětlím, proč to či ono je a proč to zůstane. Protože – jak už tu zaznělo – jsem přesvědčen, že bez zpětné vazby (tedy evaluace) to nejde. Je to pro mě jedna z cest ke zlepšování. Pokud se učitel přestane zajímat a ptát se, jaké je to, co předává a o co se snaží, není podle mě na dobré cestě.

Patrik Paštrnák: Univerzitní evaluace vnímám jako užitečný nástroj základní zpětné vazby, která může vychytat vážné problémy. Celkově mi však jejich nastavení, ať už v dotazníkových otázkách, tak v motivaci studentů je vyplňovat přijde málo dostatečné. Studenti nemají prostor se vyjádřit k celkové koncepci studia, ke složení a kreditovému ohodnocení předmětů; navíc není výsledek zpětné vazby nijak viditelný a otevřený dalšímu dialogu mezi studentem a vyučujícím, resp. katedrou. Pro mou přímou výuku mnohem užitečnější mi přijde zpětná vazba během nebo v závěru semestru (např. formou psaných resumé nebo Job reflektivních karet). Na základě těchto komentářů pravidelně upravuji způsob atestace, tematické složení a zaměření sylabů, způsob vedení hodin, nebo koncepci nových kurzů.

Co pro vás cena Teaching Awards UP znamená?

Miroslav Orel: Ceny Teaching Awards UP si nesmírně vážím. Beru ji jako ocenění svého učitelství, kdy se snažím něco předat, být užitečný a naplnit to, co vnímám jako svoje poslání. V profesním životě jsem se od medicíny přesunul k psychologii. Všechny profese jsem dělal rád, byly pro mě vynikající zkušeností, nelituji ani jedné a všechny stále zúročuji. Přesto se vevnitř nejvíce cítím být učitelem. Proto mě ocenění, které se se týká právě učitelské pozice, velmi těší a hluboce dojímá. A pokud mě spontánně nominovali sami studenti, tak to mě těší obzvláště – s nikým jsem o tom dopředu nemluvil a ani jsem nepostřehl, že je daná soutěž vyhlášena. Rád bych zde vyjádřil poděkování všem, kteří mě nominovali nebo mi poslali hlas – děkuji srdečně, budu se dál snažit a dělat to nejlepší, čeho jsem schopen, tak dlouho, jak jen to půjde.

Patrik Paštrnák: Cena pro mě znamená závazek být pořád lepším učitelem a vědcem.