Od začátku ruské invaze na Ukrajinu už uplynuly přes tři roky a konec se stále zdá být v nedohlednu. Jak si v této nelehké době plné stresu a nejistoty vedou ukrajinští vysokoškoláci a učitelé? Drží se, jak jen to jde, a navzdory okolnostem se snaží fungovat.
Díky podpoře své domovské fakulty a katedry (a trpělivosti mé ženy) jsem měl v květnu možnost navštivit sedm různých ukrajinských univerzit v celkem pěti městech. Stejně jako před necelým rokem, kdy jsem na Ukrajině strávil tři měsíce, i letos byla mým hlavním partnerem Národní karpatská (dříve přikarpatská) univerzita Vasyla Stefanika ve městě Ivano-Frankivsk na západě Ukrajiny.
První týden mě na cestách doprovázel můj starý známý, profesor Bryan Reynolds z Kalifornské univerzity v Irvine. Profesor Reynolds není jen uznávaný akademik, ale také dramatik a režisér. Během našich společných přednášek mluvil mimo jiné o jednom ze svých posledních projektů s názvem „Co zmůže umělec: Scénické umění jako nástroj změny na Blízkém východě, v Africe a jižní Asii“. Mnozí ukrajinští studenti zasažení válkou si kladou otázky, jaký smysl vůbec má se v takto těžké době věnovat umění a vzdělávání. Profesorova slova u posluchačů bezpochyby silně rezonovala.
Přednášeli jsme na Lvovské národní univerzitě Ivana Franka a na Lvovské polytechnické univerzitě. S oběma institucemi naše univerzita již spolupracuje. Poté jsme odjeli do Kyjeva, kde jsme navštívili divadelní soubor ProEnglish a měli možnost zhlédnout generální zkoušku hry s názvem Okupace pojednávající o osudu města Cherson na počátku invaze. Profesora Reynoldse hra nadchla, v budoucnu má zájem se souborem navázat další spolupráci.
Přednášeli jsme také na dvou dalších univerzitách: na Kyjevské národní lingvistické univerzitě a Kyjevské metropolitní univerzitě Boryse Hrinčenka.
Všude nás přijali s velkým nadšením. Na začátku každého našeho setkání se studenty jsme vyjádřili lítost nad tím, jak současná americká administrativa odmítá poskytnout Ukrajině dostatečnou pomoc. K tomu jsem dodal, že Česká republika, má adoptivní země, Ukrajinu podporuje, na což jsem patřičně hrdý.
Po návratu do Lvova se profesor Reynolds vydal směrem do Polska a odletěl zpět domů. Já mezitím zamířil do svého ukrajinského „domova“ – do Ivano-Frankivsku, kde jsem měl na místní univerzitě sérii přednášek. Věnovaly se britskému modernismu, Ernestu Hemingwayovi a krátké povídce, americkým dějinám skrze folkovou hudbu a také povídání o vzdělávání a angličtině. Zároveň jsem si udělal výlet na dvě další spřátelené univerzity: na Ternopilskou národní pedagogickou univerzitu Volodymyra Hnatiuka a Černiveckou národní univerzitu Jurije Feďkovyče.
I přes neustávající válku a nepřiznivé vyhlídky na budoucnost se ukrajinské univerzity nevzdávají a snaží se i nadále fungovat. Na každé z institucí, které jsem navštívil, visely nástěnky připomínající současné i bývalé studenty a zaměstnance, kteří ve válce padli. Kolegové, které jsem navštívil, jsou nesmírně rádi za každou osobní návštěvu i profesní spolupráci. Sám se dlouhodobě podílím například na společných odborných textech s kolegy z katedry anglistiky a z katedry divadla a hudby v Ivano-Frankivsku. Publikoval jsem články v několika ukrajinských vědeckých časopisech a přijal nabídky členství v jejich radách.
Pravidelně se také účastním ukrajinských konferencí v online prostoru. V neposlední řadě jsem diskutoval o možnostech rozšíření programu Erasmus+ na co největší množství ukrajinských univerzit, fakult a kateder.
Z mnoha silných a nezapomenutelných zážitků během mého pobytu bych rád vyzdvihl jeden konkrétní. Naší hostitelkou při návštěvě Kyjevské univerzity Boryse Hrinčenka byla profesorka světové literatury se zvláštním zájmem o Shakespeara. Spolu se svými kolegy nás provedla kampusem a vzala nás i na místo, kam při nedávném útoku dopadly bomby.
Bylo to jen pár kroků od univerzitních budov. Po celou dobu měla na tváři úsměv a neustále opakovala, jak je ráda, že nás tady mohla přivítat. Také nám řekla (aniž by se tím jakkoli chtěla vychloubat), že každý den stráví ráno dvě hodiny pletením maskovacích sítí pro armádu. Zároveň zhruba dvacet hodin týdně zvládá učit. Skoro nám z toho spadla brada.
Později jsem se dozvěděl, že podobnou dobrovolnickou práci vykonává i řada dalších vyučujících.
Ohledně svého pobytu na Ukrajině a možností spolupráce rád zodpovím jakékoli další otázky. Zároveň vás vybízím k zamyšlení nad tím, jak byste mohli k této důležité věci přispět i vy.
David Livingstone, katedra anglistiky a amerikanistiky FF UP, z angličtiny přeložila studentka oboru Angličtina se zaměřením na tlumočení a překlad Maxie Ivanová
