Analýza: Mohou městské květnaté louky sloužit jako opatření na změnu klimatu?

S postupující změnou klimatu a rostoucí urbanizací nabývá městská zeleň stále většího významu. Jednou z možností, jak tradiční městskou zeleň obohatit, jsou květnaté louky. Vedle podpory biodiverzity mohou přispívat i k estetické kvalitě veřejných prostranství a psychické pohodě obyvatel. Zároveň se nabízí otázka, zda a do jaké míry mohou přispívat také k adaptaci města na horko a sucho. Právě na tuto otázku se zaměřila pilotní studie pracovníků katedry geografie Přírodovědecké fakulty UP, která vznikla ve spolupráci s Udržitelnou univerzitou a porovnávala květnatou louku se sousedním pravidelně sečeným trávníkem v univerzitním kampusu Envelopa. Výsledky publikoval odborný časopis Urban Ecosystems.

Výzkum proběhl během tří horkých letních dnů: v červnu 2024 před rozkvětem louky, v červenci 2024 během hlavní fáze rozkvětu a v srpnu 2025 po rozkvětu, kdy byla vegetace zároveň nejvyšší. Měřicí dny byly vybrány tak, aby maximální teplota dosahovala alespoň 30 °C a převládalo slunečné počasí s nízkými rychlostmi větru. Na lokalitě byly rozmístěny čtyři mobilní meteorologické stanice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dvě v květnaté louce a dvě v sousedním trávníku, které zaznamenávaly teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost větru a teplotu kulového teploměru, která pomáhá zachytit radiační složku tepelné zátěže. Z těchto údajů byla následně vypočítána střední radiační teplota a Universal Thermal Climate Index (UTCI), který zjednodušeně ukazuje tepelnou zátěž člověka – nezohledňuje pouze teplotu vzduchu, ale také vlhkost vzduchu, vítr a záření. Vedle podmínek nad vegetací byla každé dvě hodiny měřena teplota a vlhkost půdy v hloubce deseti centimetrů.

Proměnlivý vliv na tepelnou zátěž

Výsledky ukázaly, že vliv květnaté louky na tepelné podmínky nad povrchem se během vegetační sezóny měnil. Při prvním měření, kdy byla louka před rozkvětem a vegetace dosahovala výšky 8 až 12 centimetrů, byly hodnoty UTCI na loukou překvapivě vyšší než nad sečeným trávníkem. Rozdíly v samotné teplotě vzduchu přitom byly velmi malé. Výsledek tak souvisel především s kombinací rozdílných radiačních podmínek, vlhkosti a proudění vzduchu. Určitou roli mohla hrát dále rozdílná odrazivost povrchu, která však nebyla v rámci studie přímo měřena. Během červencového rozkvětu, kdy měla vegetace přibližně 40 až 50 centimetrů, byly rozdíly v UTCI mezi loukou a trávníkem malé.

Nejvýraznější změna nastala při srpnovém měření po rozkvětu. Vegetace tehdy dosahovala výšky přibližně 1,0 až 1,3 metru. Nad loukou byly naměřeny nižší hodnoty střední radiační teploty i UTCI než nad trávníkem, přestože samotná teplota vzduchu byla naopak nad loukou přibližně o 0,7 až 0,8 °C vyšší. Vysoká vegetace totiž změnila proudění vzduchu i výměnu záření nad povrchem a zároveň posunula aktivní povrch blíže k čidlům, což vedlo k mírně vyšším hodnotám teploty vzduchu. Výsledky tak ukazují, že květnatá louka není univerzálně chladnějším povrchem. Její působení na tepelnou zátěž člověka závisí na výšce a struktuře vegetace, fázi jejího vývoje, dostupnosti vody i aktuálních meteorologických podmínkách.

Chladnější půda a podpora zadržování vody

Mnohem jednoznačnější výsledky přinesla měření půdy. V průběhu všech tří měření byla půda pod květnatou loukou chladnější než pod sečeným trávníkem. Před rozkvětem činil rozdíl průměrně 1,3 °C, během hlavní fáze rozkvětu 5,3 °C a po rozkvětu 4,1 °C. Vegetace zachytila část dopadajícího záření a omezila přímé zahřívání půdního povrchu. Pod loukou byla zároveň při všech měřeních zaznamenána vyšší půdní vlhkost, přičemž rozdíl oproti trávníku se pohyboval od 1,9 do 2,2 %.

Květnatá louka tedy během sledovaných dnů konzistentně udržovala příznivější půdní podmínky. Chladnější a vlhčí půda může omezovat ztráty vody výparem, podporovat fungování půdních organismů a zvyšovat odolnost městské zeleně během horkých a suchých období.

Květnaté louky jako součást klimaticky odolného města

Květnaté louky zpravidla nejsou určeny k pohybu lidí ve stejné míře jako běžné trávníky. Často jsou však zakládány podél chodníků, komunikací, v okolí budov nebo na jiných místech, kde mohou ovlivňovat podmínky v bezprostředním okolí. Hodnocení jejich vlivu na tepelnou zátěž člověka proto zůstává relevantní. Jejich význam navíc nelze posuzovat pouze podle toho, zda v určitém okamžiku snižují teplotu vzduchu nebo UTCI. Ve městech mohou plnit řadu dalších funkcí: podporovat rostlinnou a živočišnou rozmanitost, poskytovat zdroje potravy opylovačům, zachycovat část prachových částic ve vzduchu, přispívat k estetické kvalitě veřejného prostoru a celkové pohodě obyvatelstva. Lze je také založit v místech, kde není možné vysazovat stromy, například v úzkých zelených pásech, na dopravních ostrůvcích nebo kruhových objezdech. Květnaté louky tak mohou doplňovat ostatní prvky městské zeleně, nikoli je pouze nahrazovat.

Pilotní studie z Univerzity Palackého v Olomouci proto podporuje využívání květnatých luk jako multifunkčního, avšak kontextově závislého adaptačního opatření. Jejich nejstabilnější přínos se projevil v ochraně půdy před přehříváním a v lepším udržení půdní vlhkosti. Vliv na tepelnou zátěž nad vegetací byl proměnlivější a závisel na fázi vývoje rozkvětu louky. Pro komplexní posouzení klimatických charakteristik bude zapotřebí delší měření v průběhu více sezon, za odlišných meteorologických situací a na větším počtu lokalit. Již současné výsledky však ukazují, že květnaté louky mohou být důležitou součástí klimaticky odolnějšího, biologicky rozmanitějšího a příjemnějšího městského prostředí.