Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.
Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.
„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.
I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.
Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová.