Dva významné profesory Filozofické fakulty Univerzity Palackého nově připomínají prostory nesoucí jejich jména. Fakulta slavnostně otevřela pracovnu a posluchárnu Josefa Jařaba a učebnu Jaroslava Macháčka. Události byly součástí programu srazu absolventů Univerzity Palackého a nabídly také vzpomínání na oba profesory. Při této příležitosti fakulta odhalila i pamětní desku s bronzovým portrétem Josefa Jařaba.
„Pospolitost, ať už je jakákoliv, se udržuje společnou pamětí. O tu paměť je třeba pečovat, aby takové společenství neuvadlo, aby se nerozpadlo. Daleko moudřejší lidé tvrdili, že instituce a společenství se udržují ideály, na kterých vznikly. Ty si musíme připomínat, abychom pořád vnímali společný vztah a hodnoty,“ uvedl děkan FF UP Jan Stejskal.
Jeho slova vystihla i charakter celého setkání. Nešlo pouze o slavnostní pojmenování univerzitních prostor, ale také o připomenutí osobností, které výrazně ovlivnily život fakulty. Kolegové, studenti, absolventi i další pamětníci zavzpomínali na Josefa Jařaba i Jaroslava Macháčka, na jejich působení na univerzitě, profesní práci i osobní setkávání.
Pamětní desku věnovanou Josefu Jařabovi doplňuje bronzový portrét od sochaře Radomíra Surmy. Stejný odlitek připomíná významného amerikanistu, literárního historika a prvního polistopadového rektora Univerzity Palackého také v prostorách Rektorátu UP.
Pracovna, která připomíná svého někdejšího obyvatele
Zvláštní pozornost získala pracovna Josefa Jařaba, jejíž novou podobu navrhl architekt Milan Obenaus. K místnosti má osobní vztah – byl to právě on, kdo pro Josefa Jařaba pracovnu navrhoval už na počátku devadesátých let. Její vybavení pak profesora Jařaba provázelo i při pozdějším stěhování.
foto_sem_4
Když nyní Milan Obenaus dostal za úkol vytvořit prostor, který by připomínal Jařabovu osobnost a ducha, rozhodl se část původního nábytku zachovat a proměnit. Původně tmavě hnědé vybavení získalo krémově béžovou barvu a architekt jej doplnil prvky odkazujícími na americkou vlajku – červenou plochou s bílými policemi a modrým akcentem. Připomínají tak nejen někdejšího uživatele pracovny, ale i jeho celoživotní odborný zájem o americkou literaturu a kulturu.
Pracovna Josefa Jařaba
Na původní podobu pracovny i samotného Josefa Jařaba zavzpomínal amerikanista a literární vědec Michal Peprník. Přiznal, že jej proměna místnosti nejprve překvapila. Pamatoval si ji zaplněnou knihami a tmavým nábytkem, s pohovkou, rohovým stolem, počítačem a také malým kulatým stolkem, kolem něhož se kolegové scházeli.
„Ten kulatý stoleček mi tam chybí. Kolem něj jsme sedávali a mohli jsme si představovat, že jsme rytíři kulatého stolu, tedy v našich poměrech rytíři kulatého stolečku,“ vzpomněl s nadhledem Michal Peprník.
Proměněná pracovna podle něj ale získala nový význam. Ubylo věcí, prostor se zvětšil a provzdušnil. Právě v tom nakonec spatřuje symboliku blízkou Josefu Jařabovi i beatnické literatuře, které se věnoval – oproštění od materiálních věcí, rozšíření vědomí a proměnu.
„To, co bylo tmavě hnědé, zbělalo tak jako vlasy starého muže. A to je vlastně správně,“ dodal.
Učebna Jaroslava Macháčka
Vzpomínalo se také na na významného anglistu a lingvistu Jaroslava Macháčka. Jeho jméno nově nese bývalá ‚šestnáctka‘, místnost, v níž často učil. Její součástí je i jeho portrét, který mu k devadesátým narozeninám jako překvapení nechali vytvořit přátelé. Na jejich objednávku jej namaloval akademický malíř Pavel Forman.
Na svého kolegu zavzpomínal amerikanista, literární vědec a překladatel Marcel Arbeit. Připomněl mimo jiné Macháčkův originální projev, bez kterého se podle něj neobešla žádná větší katederní akce.
„Byl to nejslušnější člověk, jakého jsem kdy potkal. V roce 1970 musel pro své názory z fakulty odejít. Osobně jsem jej poprvé viděl ve druhé polovině osmdesátých let a už tehdy jsem si všiml, jak ho tehdejší členové katedry i další lidé uctivě zdravili, a pak se ale hned vzdalovali, aby neměli potíže,“ řekl Marcel Arbeit.
Učebna Jaroslava Macháčka
Když se Jaroslav Macháček v roce 1990 na fakultu vrátil, podle Arbeita jako by nikdy neodešel.
„Nikomu nic nevyčítal, nezahořkl a vůbec nemluvil o těch dvaceti letech, kdy nesměl pracovat ve svém oboru. Spolu s ním přišla pravá americká atmosféra. A i když později působil v různých funkcích, byl tu vždycky pro nás. Všichni studenti ho měli rádi, pro mě byl přirozenou autoritou.“
Macháčkovu osobnost má připomínat i samotná podoba nové učebny. Jeho proslulý suchý anglický humor se promítl do textů zakomponovaných do větších celků, které visí na stěnách.
Vzpomínky absolventů
Na oba profesory vzpomněla například absolventka anglistiky a germanistiky Irena Spurná, která studium na FF UP dokončila v roce 2019. Dnes působí v týmu dozoru nad umělou inteligencí Českého telekomunikačního úřadu.
foto_sem_4
„Celý program je velmi dojemný, vrací mě zpátky. Dýchly na mě vzpomínky, ale i stres, který jsem zažívala u zkoušek,“ řekla.
S Josefem Jařabem i Jaroslavem Macháčkem se během studií osobně setkávala a vzpomíná na ně především jako na pedagogy, kteří dokázali studenty zaujmout svými historkami a vytvořit kolem sebe příjemnou atmosféru.
„Pamatuji si na vtipné glosy pana profesora Macháčka. Zlepšovaly atmosféru a náladu, velmi nás stmelovaly. U zkoušek byl pan profesor Jařab skvělý, hodně nám vždycky pomohl. Věřil nám, že jsme se připravovali,“ dodala Irena Spurná.
Nově pojmenovaná pracovna, učebna a posluchárna nejsou jen připomínkou jmen dvou výrazných osobností Filozofické fakulty UP. Jsou to místa, která uchovávají vzpomínky několika generací jejich kolegů a studentů a připomínají stopu, kterou Josef Jařab a Jaroslav Macháček zanechali ve fakultním i univerzitním společenství.
