Grafické teze studentů jezuitské univerzity v Olomouci
Živná císařsko-královská a biskupská olomoucká univerzita Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) vznikla se souhlasem papeže Řehoře XIII. v konfirmační bule z 22. ledna 1573 udělením promočních práv zakládací listinou císaře Svaté říše římské Maxmiliána II. ze dne 22. prosince 1573. Navázala na šestitřídní latinské gymnázium při olomoucké jezuitské koleji (řádovém domu), jež existovalo od příchodu jezuitů do Olomouce v roce 1563. Rektor koleje byl současně rektorem obou škol, jmenovaným představeným jezuitské provincie a potvrzeným generálem řádu Tovaryšstva Ježíšova. Hlavním cílem těchto škol byla příprava nových římskokatolických kněží nezbytných pro upevnění pozice římskokatolické konfese, narušené působením evangelických církví, proto jezuitské akademie (univerzity) mívaly jen fakulty sedmera svobodných umění (artistické, filozofické, jejichž absolvování bylo nezbytné pro uchazeče o studium na fakultách právnických, lékařských a teologických) a teologické. Studium na jezuitských školách bylo bezplatné, nemajetní studenti se mohli stát stipendisty (alumny) různých nadací (papežské, císařské, biskupské aj.) Jak studenti gymnázií, tak fakult byli imatrikulováni ve společných matrikách, do nichž se zaznamenávaly i disputace (veřejné zkoušky) a promoce bakalářské a magisterské (resp. licenciátské a doktorské – tyto akademické grady či tituly se zpočátku zaměňovaly).
Jména akademických učitelů, defendentů (uchazečů o akademický gradus), jejich případných aristokratických protektorů, náplň a termíny disputací a následných promocí se zprvu zveřejňovaly ručně psanými návěštími, ale s rozvojem knihtisku nabývaly tyto vyhlášky zvláště v období baroka reprezentativní grafické podoby, na níž se podíleli malíři a kreslíři jako inventoři, rytci – zhotovitelé dřevořezů, dřevorytů, mědirytin, leptů a mezzotint (škrábaných, tónových rytin) – a tiskaři, jak tuzemští, tak zahraniční, zejména v Augsburgu. Tato oznámení, zkráceně, ale nepřesně nazývaná univerzitní grafické či obrazové teze, spojovala vyobrazení biblických a hagiografických scén (ze životů světců), fiktivních portrétů světců, církevních otců, ale i reálné podobizny patronů defendentů, s tzv. parergou, textem informujícím o konání dotyčné akademické festivity. Ta se týká buď jednoho defendenta, nebo skupiny bakalářů či magistrů filozofie. Vedle disputovaných „problemat“ jsou v parergách obsaženy teze z etiky a filozofie reflektující díla antického filozofa Aristotela ze Stageiry – pro bakaláře zpravidla 20, pro magistry 50 tezí. V českých zemích jsou barokní obrazové univerzitní teze, nezřídka značně rozměrné, dochovány z jezuity řízených fakult Karlovy, resp. Karlo-Ferdinandovy univerzity v Klementinu, tedy fakulty filozofické a fakulty teologické, v počtu 526 jednolistů uložených v Národní knihovně České republiky. Celkem 237 obrazových tezí studentů jezuitské univerzity v Olomouci má ve svém fondu olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě, čtyři teze se nacházejí ve fondu Státního okresního archivu v Olomouci. Nejstarší dochované promoční oznámení magistrů olomoucké jezuitské univerzity z 10. července 1597 se nachází ve Státní knihovně v Bamberku (Staatsbibliothek Bamberg, Spolková republika Německo), dvě obrazové univerzitní teze olomoucké provenience z let 1719 a 1737 doputovaly až do hlavního města Ekvádoru Quita.
Nejstarší dochované grafické promoční oznámení studentů jezuitské univerzity v Olomouci
Grafické promoční oznámení studentů jezuitské univerzity v Olomouci z 10. července 1597 koresponduje se zápisem v nejstarší univerzitní matrice z let 1576–1651, uchované ve fondech olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě a knižně vydané Libuší Spáčilovou a Vladimírem Spáčilem v roce 2016. Na s. 953 této matriky je latinsky uvedeno (zde i dále překlad Lubora Kysučana): „Léta Páně 1597, šestého dne před červencovými idami [10. 7. 1597] po předchozí obvyklé disputaci a po obdržení licence pro gradus ze svobodných umění a filozofie byli nejdůstojněším Otcem Johannem Grasserem z Tovaryššstva Ježíšova, magistrem svobodných umění a filozofie, prohlášeni za magistry těchto umění a filozofie neboli doktory tito následující.“ V připojeném seznamu 16 promovaných licenciátů jsou jejich křestní jména a příjmení latinizována, dále je uvedeno 16 otázek, o nichž defendenti disputovali.
Dotyčné promoční oznámení je jednolistým tiskem o rozměrech 39,2 × 29,2 cm, zhotoveným grafickou technikou dřevořezu. Rám grafiky tvoří vavřínový věnec se dvěma růžovými květy a vegetatibilními rozvilinami, v horní části věnce se nachází trigram IHS (zpravidla jezuity interpretovaný jako Iesum Habemus Socium – Ježíš je Náš Společník) s křížem a srdcem probodeným třemi hřeby, ve spodní části věnce je umístěn knížecí znak olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic (nar. asi r. 1545 v Pawłowicích, zemř. 2. 6. 1598 v Olomouci). V rozích rámu jsou vyobrazeny postavy dvou světců a dvou světic se svými atributy. Shora a odleva to jsou sv. Václav stojící na lvu, v pravici držící kopí a opírající se o štít se znakem českých knížat – heraldicky vpravo hledící orlicí s plaménky, sv. Kateřina s knihou v pravici, popravčím mečem v levici a stojící na popravčím kole, sedící krakovský biskup sv. Stanislav v pontifikálním rouchu s mitrou na hlavě, žehnající svou pravicí a s biskupskou berlou v levici, přičemž sedící postava v rakvi u světcových nohou upomíná na vzkříšení zemřelého Piotra Strzemieńczyka z Janiszewy zvaného Piotrowin, jehož nato sv. Stanislav přivedl před polského krále Boleslava II. jako svědka, že ves Piotrowin (v Lublinském vojvodství) od Strzemieńczyka nabyl pro svou diecézi řádnou koupí, a sv. Uršula, třímající v pravici palmovou ratolest a v levici loď nesoucí vlajku se znamením kříže, neboť se podle legendy světice dopravila lodí z Británie do Říma, kde byla umučena.
Historik umění Ondřej Jakubec, jenž věnoval dotyčnému promočnímu oznámení důkladnou studii (Střední Morava 24, 2007, s. 93–98), soudí, že autorem jeho grafické podoby byl kreslíř a rytec Johann Willenberger, jenž mj. proslul jako ilustrátor objemného spisu Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle Zrdcadlo Margkrabství moravského z roku 1593, podle impresa pod ozdobným rámem oznámení vytiskl olomoucký tiskař Georg Handel léta Páně 1597. Týž štoček s nově vyrytým textem byl použit při tisku promočního oznámení bakalářů svobodných umění a filozofie akademie Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci z 8. června 1598, uloženého rovněž ve Státní knihovně v Bamberku.
Záhlaví, impresum a defendenti na promočním oznámení z 10. července 1597
Oproti záznamu v nejstarší matrice olomoucké jezuitské univerzity jsou formulace v záhlaví promočního oznámení obsáhlejší: „Pod Ochranou Boha Nejlepšího Největšího. Kéž je to Dobré, Šťastné, Příznivé a Zdárné. Šestého dne před červencovými idami o sedmé hodině ranní [tzn. v poledne podle římského počítání hodin dne] budou během slavnostní ceremonie podle akademického obřadu na Živné akademii olomoucké Tovaryšstva Ježíšova promotorem nejdůstojnějším Otcem Johannem Grasserem z Tovaryšstva Ježíšova, magistrem umění a svaté teologie, profesorem na téže akademii atd., uděleny insignie (odznaky) magisteria neboli doktorátu z filozofie níže sepsaným vznešeným, vzděláním a ctností v hojnosti ozdobeným mladíkům, licenciátům umění a filozofie.
Jména pánů licenciátů: Jan Stephen, Slezan z Gliwic (nyní Polská republika); Jiří Mělický z Vyškova, moravský šlechtic; Jan Joguvegaeus, Slezan; Gaspar Auceps, transylvánský Sas (tj. potomek saských kolonizátorů Transylvánie, území nynější Rumunské republiky), papežský alumnus; Jan Sixti, Čech z Prahy, papežský alumnus; Mikuláš Kassoviades, Moravan z Lanškrouna, biskupský alumnus; Matyáš Jancula, Moravan z Výklek (u Přerova), biskupský alumnus; Tobias Kuhnel, Slezan z Jędrzychowic (u Zhořelce, nyní Polská republika, něm. Hennersdorf), nebo z Jindřichova u Bruntálu (něm. rovněž Hennersdorf), papežský alumnus; Emerich Nagi, Uher z Tolny (župy v dnešní Maďarské republice), papežský alumnus; Valentin Hensel, Slezan z Vratislavi (nyní Wrocław v Polské republice); Nicolas Eckstein, z Forchheimu ve Východních Frankách (nyní v severním Bavorsku, SRN), Georg Scultetus, Slezan; Paul Zegedin, Uher, papežský alumnus; Samuel Sibelius, Moravan (sic! spr. Slezan) z Opavy; Jan Scintilla, Slezan z Bielska (nyní město Bielsko-Biała v Polské republice); Simon Sturm, transylvánský Sas, papežský alumnus.
Z 16 licenciátů promovaných na magistry či doktory svobodných umění a filozofie byli tedy tři Moravané, jeden Čech, sedm Slezanů, dva Uhři, dva Sasové z Transylvánie a jeden Frank. Podle názoru Ondřeje Jakubce (c. d., s. 93) tento Frank – Nicolas Eckstein – dopravil dvě nejstarší dochovaná promoční oznámení olomoucké jezuitské univerzity do Forchheimu: „Tvoří samostatný konvolut, který byl v roce 1598 sebrán Johannem Ledererem z Forchheimu, který ale patrně k Olomouci neměl žádný vztah.“
Disputované otázky
Jak již bylo výše uvedeno, disputovalo dotyčných 16 licenciátů o 16 otázkách, jež znějí v českém překladu Lubora Kysučana následovně: „ Je člověk ve stavu nevinnosti zkazitelný? – Může být kdokoli soudcem ve své vlastní věci? – Jsou peníze státu jeho skutečným bohatstvím? – Může daná hmota bez formy jako přirozený činitel vytvořit přirozenou formu? – Je pravda, že básníci v mnohém lžou? – Mělo by při chorobě žaludku pomoci hladovění, nebo jídlo? – Je dovoleno provozovat umění, které je pro stát škodlivé, například chemii? – Je znakem vyrovnanější mysli snášet spíše kousnutí blechy než nečekaný skok žáby? – Je obtížnější založit nový stát než napravit stát zkažený? – Zanechává elementární pohyb věcí ve světě vždy tentýž výsledek? – Lze lékaře vystěhovat (popř. zvolit) z provincie? – Pokud předpokládáme vakuum kolem středu Země, zastavil by se v něm kámen? – Měl by dobrý člověk dávat přednost praktickým vědám před vědami spekulativními? – Je snazší zapudit nevědomost než špatné mravy? – Jsou k vládnutí vhodnější lidé učení nebo lidé zkušení? – Převládá ve válce zbožná a plachá mysl nad myslí bezbožnou a statečnou?“
Jak vidno, leckteré disputované otázky z roku 1597 jsou nadčasové, zejména by se ale mělo dnes uvažovat o tom, jak zapudit amorální ignoranty, když se proderou k moci.
emeritní prof. Jiří Fiala