Literatura vznikající v období českého národního obrození významně ovlivňovala občanské chování, morální hodnoty, rozvoj českého jazyka i vzdělávání dětí a mládeže. Právě tomuto tématu se věnuje výzkum, na němž se spolu s českými i zahraničními odborníky podílejí germanisté a bohemisté Filozofické fakulty Univerzity Palackého.
Jak se stát dobrým občanem: Výchovný vliv literatury pro děti a mládež v českém národním obrození je název rozsáhlého tříletého interdisciplinárního projektu, který nedávno získal podporu Grantové agentury České republiky. Vědci v něm zkoumají díla vzniklá v období českého národního obrození, jejichž cílem bylo zprostředkovat dětem a mládeži žádoucí občanské chování. Zaměřují se jak na literaturu faktu, tak na beletrii, čítanky, učebnice slohu, sbírky vzorových dopisů, knihy o mravouce či příručky společenského chování. Co však germanisty přivedlo ke studiu české dětské literatury z doby národního obrození? Jaké výsledky má jejich bádání přinést? Nejen na tyto dotazy odpovídá v rozhovoru Karsten Rinas z katedry germanistiky FF UP, hlavní řešitel výše uvedeného projektu.
Jste odborník na německou jazykovědu. Jak se stalo, že jste hlavním řešitelem projektu zaměřeného na historickou českou dětskou literaturu?
Na naší katedře se zabýváme i srovnáváním němčiny s češtinou. Mě osobně zajímá také vývoj česko-německých vztahů, především to, jak společnost v minulosti fungovala bilingvně. Kromě toho se zabývám také dějinami jazykovědy. Právě tento zájem mě přivedl k dřívějšímu projektu, zaměřenému na vývoj interpunkce v němčině. Možná to na první pohled nezní příliš atraktivně, ve skutečnosti je však téma zajímavější, než by se mohlo zdát. Nešlo totiž jen o interpunkční pravidla, ale především o rekonstrukci toho, jak se o textech a o jejich uspořádání v dané době uvažovalo. Zajímalo mě, jak systém vznikal a jak se postupně formoval. Nejprve jsem se snažil tento vývoj rekonstruovat v německém prostředí, a když byl projekt dokončen, napadlo mě, že by stálo za to vytvořit obdobný výzkum zaměřený na češtinu.
foto_sem_4
Interpunkční systémy němčiny a češtiny jsou si již na první pohled velmi podobné. Pro vysvětlení této okolnosti se nabízí hypotéza, že němčina měla na češtinu v tomto ohledu historický vliv. Právě to jsme v následném projektu s kolegy germanisty i bohemisty podrobněji rekonstruovali.
Tehdy jsem si naplno uvědomil, jak silné tyto vlivy byly. V habsburské monarchii na konci 18. století se například některé mluvnice či pravopisné příručky nepřekládaly v pravém smyslu, často byly německé příklady pouze nahrazeny českými. Vycházelo se tedy z předpokladu, že pokud určitý systém funguje v jednom jazyce, bude fungovat i v druhém. Jazykové poznatky a koncepce se tímto způsobem přenášely z německého prostředí do českého. Toto zjištění mě velmi zaujalo a vedlo k úvaze, že by stálo za to tyto vztahy zkoumat dál.
V rámci dvou následujících projektů jsme se proto společně s bohemisty věnovali dalším souvisejícím oblastem a postupně se tak dostali i k učebnicím, příručkám o psaní dopisů nebo ke slohovým cvičením. Od učebnic byl už jen krok k čítankám a dalším textům určeným dětem, nejen vzdělávacím, ale i zábavným.
Jak texty vlastně vznikaly?
Většina těchto textů vznikla v některé z německých zemí nebo jinde v zahraničí. Následně je převzala habsburská monarchie, často neoficiálně (jako patisk) a v upravené podobě. Takové texty musely projít přísnou cenzurou. To platilo rovněž pro překlady do češtiny, a proto můžeme v té době jasně pozorovat tendenci překládat právě takové texty, které byly již publikovány v habsburské monarchii, a tudíž již jednou úspěšně prošly cenzurou.
Národní obrození se jeví jako obzvláště zajímavá fáze těchto transferových procesů. Zkoumáme také rozdíly mezi jednotlivými výtisky a překlady a chceme i rekonstruovat, kdy a jak k uvedeným změnám došlo.
A o co v tehdejších knihách šlo?
Velmi často o snahu vychovávat tzv. správného občana, tehdy „měšťana“. Je třeba mít na paměti, že se pohybujeme v období absolutismu, kdy byl kladen důraz na poslušnost a respekt k autoritám. Ideální měšťan měl být slušný, mravný a disciplinovaný a řídit se pevnými morálními zásadami. Zajímá nás také dobová představa správného měšťana a způsob, jakým byla prostřednictvím knih šířena a upevňována. Šlo o pojem běžně užívaný a společensky významný. Právě tento výchovný cíl prostupuje i takovými texty, jejichž hlavním účelem byla zábava.
V německém prostředí existuje rozsáhlá odborná literatura věnovaná tomu, jak byly tyto hodnoty prostřednictvím literatury zprostředkovávány a předávány. Naším cílem je výsledky tohoto bádání přenést do českého prostředí. Důvodem je i skutečnost, že značná část české dětské literatury této doby vznikala překladem či adaptací německých předloh. Zatímco v německém výzkumu jsou tyto texty již dlouhodobě a důkladně zpracovány, v českém prostředí jim doposud srovnatelná pozornost věnována nebyla.
Co všechno jsou dnes pro vás podklady k výzkumu?
Literatura pro děti a mládež daného období zahrnuje široké spektrum žánrů. Jsou to beletristické, zábavné texty i knihy, které měly vyvíjet jazykové schopnosti, například učebnice slohu. Jako příklad díla s výrazným výchovným působením bych uvedl Robinsona Crusoe ve zpracování Joachima Heinricha Campeho. Na konci 18. století šlo o jeden z nejúspěšnějších textů dětské literatury.
Robinson jako příklad literatury ovlivňující mládež?
Ve zpracování Joachima Campeho je příběh Robinsona Crusoe (1779) úzce propojen s pedagogickými záměry. Vychovává prostřednictvím exemplárních scén i zkušeností hlavního hrdiny. Campe původní příběh Daniela Defoa výrazně přepracoval. Něco vynechal a něco přidal, například důraz na měšťanské hodnoty: samostatnost, pracovitost, schopnost žít ve společnosti a empatii vůči druhým. Jeho robinsonáda se dočkala řady vydání a byla přeložena do mnoha jazyků. Je také důležité zmínit, že se knihy v dané době obracely především na rodiče. Typická výchovná situace vypadala tak, že otec četl knihu dětem a následně se o jejím obsahu společně diskutovalo. K tomuto účelu jsou texty v knihách i uspořádány. Nás v tomto všem zajímá český překlad a vliv německého prostředí na češtinu.
Možná bychom měli zmínit také ilustrace.
Určitě. Sehrávaly důležitou roli, a i na nich jsou patrné ideologické posuny. Ukázkovým příkladem je kniha Unglücksgeschichten (Nešťastné příběhy) Johanna Baptisty Strobla. Příběhy doprovázejí ilustrace zachycující varovné příklady chování nevhodného či nebezpečného.
Jaký je cíl vašeho nynějšího bádání?
Jak už bylo řečeno, chceme propojit dvě badatelské tradice. Ačkoli mezi německou a českou literaturou pro mládež existovaly úzké historické vazby, výzkumné tradice se po druhé světové válce vyvíjely samostatně a jen s malou vzájemnou výměnou poznatků, což mělo samozřejmě také politické důvody. Rádi bychom prohloubili dialog mezi těmito dvěma výzkumnými tradicemi.
Výstupem tříletého projektu budou studie publikované v českých i zahraničních odborných časopisech a obsáhlá kolektivní monografie. Na konci roku 2027 plánujeme v Pevnosti poznání UP také výstavu, kde bychom celý koncept rádi představili širšímu publiku.
Prof. Dr. Phil PhDr. Karsten Rinas, původem německý vysokoškolský učitel, lingvista. Působí na katedře germanistiky FF UP. Vystudoval německou filologii, filozofii a obecnou lingvistiku na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Do České republiky přijel v roce 1997 jako lektor DAAD. Od roku 2006 působí na Univerzitě Palackého. Zabývá se kontrastivní lingvistikou i dějinami jazykovědy. V posledních letech se věnuje historickým německo-českým kontaktům v oblasti jazykové kultury.
Na projektu s názvem Jak se stát dobrým občanem: Výchovný vliv literatury pro děti a mládež v českém národním obrození spolupracují bohemisté a germanisté z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, také odborníci z Univerzity Karlovy v Praze a Akademie věd České republiky, jakož i němečtí specialisté na literaturu pro mládež.
