Diplomová práce v podobě čtyř ilustrovaných edukačně-informačních brožur citlivě vysvětluje dětským pacientům, co je čeká při různých typech vyšetření. Je ukázkovým příkladem toho, že závěrečná práce může mít důležitý přesah a skutečný dopad v praxi. Nedávno ji dokončila Barbora Demlová, studentka oboru Speciální pedagogika – poradenství na Pedagogické fakultě UP.
S cílem podpořit děti v náročných a obtížně srozumitelných situacích vznikly jako diplomový projekt čtyři ilustrované edukačně-informační brožury. Dětským pacientům srozumitelně a citlivě vysvětlují, co je čeká při odběru krve, měření tlaku, vyšetření EEG nebo magnetické rezonanci. Brožury dětem krok za krokem přibližují průběh jednotlivých vyšetření, seznamují je s pomůckami, prostředím i zdravotníky a pomáhají proměnit nejistotu a strach v pocit většího bezpečí.
Barbora Demlová svou diplomovou práci úspěšně obhájila a nyní už nic nebrání tomu, aby se materiály dostaly k dětem a jejich rodičům. Jak se však k tématu dostala a proč si jej zvolila? A kde konkrétně její projekt najde uplatnění? Nejen o tom hovoří autorka práce v rozhovoru.
Váš diplomový projekt vznikl ve spolupráci s Centrem provázení Fakultní nemocnice Hradec Králové. Můžete krátce popsat vaši cestu k tématu?
Projekt vznikl ve spolupráci se zdravotnickými pracovníky Fakultní nemocnice Hradec Králové a také s dětmi a rodiči, kteří materiály pomohli ověřit v praxi. Moje cesta k tématu začala už při psaní bakalářské práce. Pod vedením pana doktora Jaromíra Maštalíře z Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP jsem se tehdy věnovala alternativní a augmentativní komunikaci (AAK) v mateřské škole. Ponořila jsem se do světa vizuální podpory a strukturování informací a postupně mi začalo docházet, jak obrovský potenciál tyto nástroje mají.
Během navazujícího studia mě pak do tohoto tématu ještě hlouběji vtáhla paní doktorka Hájková skrze předmět, který vedla. Právě díky ní mi naplno došlo, že speciálněpedagogické poradenství ve zdravotnictví je nesmírně důležité a má v praxi své nezastupitelné místo. Věděla jsem, že propojení principů AAK s podporou dětských pacientů v nemocnicích dává velký smysl. Chtěla jsem se zaměřit na využití srozumitelné komunikace v situacích, které pro děti mohou být velmi stresující a nejisté.
V té době jsem v sobě už měla silnou touhu vytvořit něco, co po státnicích a obhajobě nezůstane jen ležet v šuplíku. Přála jsem si, aby moje závěrečná práce měla skutečný přesah a prakticky pomáhala. Velmi si vážím toho, že mě v tom podržela i moje mateřská fakulta. Bez stipendia, díky němuž bylo možné projekt financovat, by jeho realizace byla jen velmi obtížná.
Můžete brožury, které zamíří k pacientům, jejich rodičům a zdravotnickému personálu představit?
Jedná se o sadu čtyř samostatných, bohatě ilustrovaných edukačně-informačních brožur. Každá z nich se detailně věnuje jednomu specifickému vyšetření, které děti v nemocnicích podstupují a které pro ně může být náročné a obtížně srozumitelné.
Když dítě ví, co ho čeká, může být návštěva lékaře nebo vyšetření v nemocnici mnohem snazší. Právě z této myšlenky můj diplomový projekt vychází. Brožury dětem krok za krokem ukazují průběh jednotlivých vyšetření a seznamují je s pomůckami, prostředím i zdravotníky.
Všechny čtyři materiály staví na principech vizuální podpory a strukturování informací. Textu je v nich záměrně méně, je oproštěný od složité lékařské terminologie a úzce propojený s poutavými ilustracemi. Brožury tak fungují jako ucelený průvodce – rodičům dávají do ruky nástroj, jak s dítětem o vyšetření doma mluvit, a zdravotníkům v nemocnici pomáhají srozumitelně komunikovat a rychleji si získat důvěru malého pacienta.
Možná to na první pohled vypadá jen jako pár stránek obrázků a textu, ale za těmito materiály stojí množství práce a celý tým skvělých lidí. Vedle konzultací se svým vedoucím diplomové práce, a především se zdravotníky, s nimiž jsem probírala reálný průběh jednotlivých vyšetření, se na vzniku materiálů podílela také ilustrátorka Eva Rémišová, která se zaměřuje na tvorbu pro děti. Textovou část s ilustracemi následně propojil grafik Jakub Konečný. Po celou dobu realizace projektu mě provázela také podpora a odborný dohled vedoucí Centra provázení při Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Jak dnes vnímáte výsledek své práce? A jaké jsou vaše plány?
Vidět, že můj projekt získal nejprve konkrétní obrysy a nyní se dostává do fáze, kdy bude pomáhat tam, kde má, je pro mě tím nejkrásnějším naplněním celého studia.
Mám obrovskou radost z toho, že brožury získaly reálnou podobu a nezůstaly jen uložené v archivu závěrečných prací. Zároveň si ale velmi dobře uvědomuji, že jsem s celým projektem vlastně teprve na začátku. Mým aktuálním cílem a plánem do budoucna je najít cestu, jak tyto materiály dále podporovat, šířit a ideálně také zdigitalizovat. Hledám nyní vhodné možnosti a cesty, jak celý projekt po praktické a technické stránce uchopit.
I když je tedy všechno pomyslné „co bude dál“ teprve na startovní čáře, moje motivace je jasná – chci udělat maximum pro to, aby se brožury dostaly k co největšímu počtu malých pacientů a pomáhaly jim proměnit strach v pocit bezpečí.