Více než stoletý dub letní v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého se stal prvním státem chráněným stromem na pozemcích univerzity. Tento nejstarší strom zahrady nově nese jméno významného moravského přírodovědce Heinricha Lause.
„Slavnostním odhalením informační cedule nesoucí malý státní znak jsme dovršili zhruba roční proces, který započal podáním podnětu k vyhlášení památného stromu a končí právě tímto symbolickým aktem, kterého se zhostil děkan fakulty Martin Kubala,“ uvádí vedoucí botanické zahrady Václav Dvořák.
Nejstarší obyvatel zahrady a její přirozený symbol
Nový památný dub letní (Quercus robur) je nejstarším stromem v areálu botanické zahrady, pravděpodobně starším než samotná zahrada. „Tento dub je přirozeným středobodem zahrady s odhadovaným věkem 130 let, má pravidelně nasazenou, bohatě větvenou korunu a věřím, že nadchne nejenom přírodovědce, ale také historiky nebo kolegy z fakulty tělesné kultury, protože na svůj věk je to atlet v nejlepší kondici,“ dodává Václav Dvořák.
„Město Olomouc má vzhledem ke své velikosti překvapivě málo památných stromů.“ Václav Dvořák
Na štíhlém habitu stromu se odráží jihozápadní expozice a propustné podloží, částečně tvořené navážkou po zbořených městských hradbách v prostoru, na němž byla botanická zahrada v roce 1901 založena. „Město Olomouc má vzhledem ke své velikosti překvapivě málo památných stromů. Podepsala se na tom i prusko-rakouská válka z roku 1866, kdy hrozilo obléhání města, a z velení olomoucké pevnosti přišlo nařízení, že stromy před hradbami musí být odstraněny nebo přinejmenším seříznuty. Dramatické okolnosti přečkal třeba dnes také chráněný Rudolfův dub ve Smetanových sadech a kolem roku 1890 se začala psát historie našeho Lausova dubu,“ doplňuje Václav Dvořák.
Památný strom ve správě Univerzity Palackého nese dedikaci po významném moravském přírodovědci Heinrichu Lausovi (1872–1941). „Byl to nesmírně činorodý člověk – pedagog, politik, kustod Ferdinandova muzea, botanik – znalec jesenické květeny, průkopník výzkumu ruderální flóry na Moravě a také spoluzakladatel a správce botanické zahrady, který se podílel na rozvoji sbírek a jejím spolkovém životě,“ vyjmenovává Václav Dvořák.
Dvojjazyčná tradice
„Volba symbolického pojmenování památného stromu byla snadná. Pro zahradu je důležité si připomínat její historii spojenou s moravskými Němci, stejně jako s Čechy. Ostatně ve 20. letech minulého století byl Spolek botanické zahrady jediným oficiálně dvojjazyčným spolkem v celé Olomouci. Paradoxně se to nelíbilo ani německým, ani českým občanům, kteří se věčně hádali, v jakém jazyce mají být psané cedulky se jmény rostlin. Tak jsme měli dvojjazyčné i cedulky,“ říká Václav Dvořák.
Od letošního roku tak botanická zahrada připomíná historické souvislosti nejenom památným stromem pojmenovaným po Heinrichu Lausovi, ale také přednáškovým sálem odkazujícím na Lausova kolegu a nástupce Josefa Otrubu.