Za dva roky se podařila spousta věcí, trápí mě ale mezilidské vztahy, říká rektor Martin Procházka

Foto: Jakub Čermák
Wednesday 31 May 2023, 10:00 – Text: Egon Havrlant

Dva roky vede Univerzitu Palackého v Olomouci rektor Martin Procházka. Nachází se v polovině svého čtyřletého funkčního období a může se ohlížet, ale i dívat před sebe. Jak se doznívající pandemie covidu-19, dopady války na Ukrajině, celostátní stávka pedagogů za lepší mzdy, ale také řada interních problémů promítly do jeho dosavadního působení v čele instituce? Co se jemu a jeho administrativě podařilo prosadit, co považuje za největší úspěch a v čem zatím ještě vidí rezervy, na které by se rád ve druhé polovině svého mandátu zaměřil? Jaké dopady má na směřování českého vysokého školství fakt, že se v čele resortu během oněch dvou let vystřídali čtyři ministři? Nad těmito i dalšími otázkami se Martin Procházka zamýšlí v rozhovoru, který Žurnál UP přináší v poločase jeho funkčního období.

Co o univerzitě víte dnes a co jste o ní nevěděl, když jste na začátku května 2021 vcházel dveřmi do rektorské pracovny?

Na univerzitě sice pracuji už dlouho, jsem ale lékař a vždy jsem i jako akademik působil na fakultách, které se věnují výchově budoucích zdravotníků. Co jsem tedy před dvěma lety netušil a dnes už vím, je to, že na univerzitě fungují systémy řízení a komunikace ve srovnání se zdravotnictvím hodně odlišně. Mnohem více se tu diskutuje i o jednoduchých a jasných věcech, které v nemocnici není čas příliš rozebírat. Prostě přijde rozhodnutí, pokyn a věc je definitivně vyřešená. To tady většinou nejde. Já rozhodně netvrdím, že debata nemůže být přínosná. Někdy nám může pomoci se dobrat zajímavějších řešení, než kdyby člověk autokraticky rozhodoval sám. Ale některé diskuze jsou zdlouhavé a brání efektivnějšímu řízení instituce. To je věc, která mě překvapila.

Zní to trochu tak, že litujete svého přesunu ze zdravotnického prostředí na Tabulovém vrchu do čistě akademického světa na rektorátu.

Takhle to určitě není. Lékaři většinou žijí ve své profesní bublině a vzhledem k náročné práci nemají moc šancí poznat jiné prostředí. Já musím naopak říci, že možnost setkávat se s lidmi mimo zdravotnictví pro mě byla a stále je nesmírně obohacující. Příležitost seznámit se s prací a vyslechnout si přednášky kolegů například na teologické, filozofické nebo pedagogické fakultě člověka posune zase dál. To je velký bonus, který jsem získal ve funkci rektora na škole s tak širokým záběrem, jaký má právě Univerzita Palackého. Bylo by ale skvělé, kdyby si univerzitní prostředí bralo mnohem méně příkladů z politiky, a naopak více z praktických oborů, jakými jsou třeba zdravotnictví nebo výrobní sféra. Prospělo by to celému systému vysokého školství.

Když jsme u té politiky, od vašeho nástupu na rektorský post už do křesla ministra školství usedl čtvrtý představitel. Jaký to má vliv na řízení veřejné vysoké školy?

Bezprostřední vliv není sice velký, ale z dlouhodobého pohledu mohou být časté změny v čele resortu problematické. Ministr potřebuje mít silnou pozici, aby byl úspěšný při vyjednávání o státním rozpočtu a celkovém objemu financí vynakládaných státem na školství. Nestabilita může být rovněž komplikací při prosazování nezbytných změn v celém systému českého školství, který teď spíše stagnuje. Vysoké školy se potýkají s řadou potíží. Bude například nezbytné začít pracovat na revizi a modernizaci obsahu vzdělávání, diskuze probíhá nad platy vysokoškolských pedagogů a problémů je mnohem více. Věřím, že nový ministr školství Mikuláš Bek, který má zkušenosti z řízení univerzity, se rychle zorientuje a ty nejpalčivější záležitosti uvede brzy do pohybu. Přál bych mu, aby ve funkci vydržel co nejdéle, protože ministerstvo je pro nás jedním z nejdůležitějších partnerů a větší stabilita by jistě naši vzájemnou spolupráci usnadnila.

Do rektorského křesla jste usedl v době doznívající pandemie covidu-19. Loni v únoru přišla válka na Ukrajině a energetická krize. V poslední době zase české filozofické fakulty protestovaly proti nízkým platům pedagogů. Asi jste do čela univerzity nenastoupil právě v nejklidnějším období?

Ano, vypadá to tak. Otázkou ale je, zda při současném dynamickém vývoji událostí ve světě a při našem zrychleném způsobu života můžeme ještě vůbec nějaké klidnější období očekávat. Přesto si myslím, že se Univerzitě Palackého povedlo s vnějšími problémy vyrovnat velmi dobře. V závěru pandemie se nám dařilo udržet kontaktní výuku nebo ji vhodně kombinovat s online přednáškami. Motivovali jsme studenty i zaměstnance k očkování, s úsekem komunikace jsme rozběhli kampaň Zodpovědný Palacký a očkovali jsme i v rektorské pracovně.

Jakmile začala válka na Ukrajině, okamžitě – a snad i nejsilněji ze všech českých univerzit – jsme se zapojili do pomoci, kterou organizovalo zejména Dobrovolnické centrum UP. Sám jsem se za poslední rok opakovaně sešel s našimi ukrajinskými studenty, abych se jich zeptal na jejich problémy a nabídl jim pomoc. Bylo to pro mě vždy velmi emotivní setkání, jako například letos v lednu, kdy jsme v prostorách rektorátu pro studenty zorganizovali oslavu ukrajinských Vánoc a nového roku. Ale asi nikdy nezapomenu na první schůzku s nimi, kterou jsme svolali hned následující den po vypuknutí války. To bylo hodně silné.

Energetická krize byla nepříjemná zejména v tom ohledu, že to pro univerzitu byla nová a nečekaná situace. Bylo to obdobné jako v domácnostech. Neměli jsme představu, na jak dlouho a jak výrazně nám mohou vzrůst náklady a zda zvládneme toto období překlenout. Nakonec jsme díky kombinaci úsporných opatření a úspěšných jednání o ceně energií na další období dokázali vše ustát. Ale válka ani krize ještě není za námi. Navíc se objevují další palčivé problémy, například zmiňované protesty za platy učitelů. Věřím, že se potíže v oblasti financování vysokých škol podaří vyřešit společnými kroky, na kterých se shodnou rektoři a ministerstvo školství.

Když se ohlédnete za uplynulými dvěma roky, zkusíte připomenout alespoň některé úspěchy, kterých se podařilo Univerzitě Palackého za tu dobu dosáhnout?

Zcela nepochybně se nám daří posilovat vztahy s evropskými i mimoevropskými univerzitami a mám z toho opravdu velkou radost. Úspěšně rozvíjíme spolupráci nejen s univerzitami v sousedních zemích a v celé Evropě, ale také s našimi partnery v USA, Izraeli a v poslední době například i v jihovýchodní Asii. To vše nám a především našim studentům i zaměstnancům přináší velké možnosti mezinárodní spolupráce, skvělé příležitosti pro studijní a pracovní stáže na partnerských univerzitách a otevírá to i prostor pro realizaci společných studijních programů. Zkušenosti získané pobytem v zahraničí osobně považuji za zcela nezbytnou součást procesu vzdělávání a rozvoje profesních kompetencí.

Úspěšně rozvíjíme také naši spolupráci s městem a krajem. Podařilo se nám připravit univerzitní koncepci společenské odpovědnosti a udržitelného rozvoje. Zvětšuje se role Univerzity Palackého v alianci Aurora, která sestává ze špičkových evropských výzkumných univerzit. V minulém roce jsme se stali plnohodnotným členem univerzitního konsorcia Aurora Network. Posilujeme i na pozicích v řídicích orgánech této mezinárodní sítě univerzit – loni jsem byl za UP vybrán do čtyřčlenné výkonné rady konsorcia a prorektorka Lucie Plíhalová byla letos na jaře zvolena předsedkyní rady prorektorů pro vědu a výzkum v rámci celé Aurory.

Pro studenty i další návštěvníky jsme v Olomouci otevřeli ve spolupráci s ambasádou USA Americké centrum UP. Zahraniční studenti a zaměstnanci UP mají k dispozici Welcome Office. Daří se nám také například na poli celoživotního vzdělávání – máme nejvíce účastníků v historii. Snažíme se systematicky pracovat na zlepšování vědecko-výzkumného prostředí na univerzitě, letos jsme mimo jiné zřídili funkci vědeckého ombudsmana a metodika správné vědecké praxe. V rámci vnitřní organizace proběhla revize prorektorského týmu, kdy jsme snížili počet prorektorů z osmi na šest, což by mělo vést k zefektivnění organizační struktury rektorátu. Zahájili jsme digitalizaci formulářů a procesů na UP, postupně se připravují vzory smluv a formulářů v právních záležitostech univerzity.

Úspěšných kroků je celá řada a já děkuji svému prorektorskému týmu za práci, kterou se svými lidmi odvádí. A děkuji i všem bývalým prorektorům, s nimiž jsem během těch dvou let spolupracoval a jejichž podíl na tom, co se nám zatím podařilo realizovat, je významný.

Univerzitu nedávno zasáhla i jedna smutná událost. Zemřel emeritní rektor Josef Jařab, kterého si velmi vážila nejen jeho alma mater, ale ctilo ho celé město a také řada tuzemských i zahraničních osobností…

Odchod profesora Josefa Jařaba, prvního polistopadového rektora UP, který se o naši univerzitu velmi výrazně zasloužil, mě opravdu zasáhl. Chovám ho ve velké úctě už od listopadových dní 1989, kdy jsem jej sám – ještě jako student – viděl poprvé a už tehdy na mě velmi zapůsobil. Rád bych se přičinil o to, abychom jako instituce o jeho odkaz dobře pečovali. Jeho jméno by brzy měla nést jedna z olomouckých ulic, vzniknout by měl i stipendijní fond, který umožní českým studentům získat zkušenosti v USA. Některé kroky už se tedy realizují a další jsou v plánu. Byli jsme zvyklí jej všude potkávat, do poslední chvíle byl součástí života naší univerzity, a budu proto velmi rád, pokud tady s námi profesor Josef Jařab bude i nadále.

Na co se chcete zaměřit ve druhé polovině svého mandátu?

Takových věcí je hodně, ale nejvíce mě asi trápí mezilidské vztahy na univerzitě. Nejsem si vlastně jistý, jestli se atmosféra na UP začala zhoršovat až v souvislosti se sporem mezi přírodovědeckou fakultou a vysokoškolským ústavem, nebo jen tento problém více obnažil to, co už tady bylo dříve. Když jsem nastupoval na pozici rektora, sliboval jsem univerzitě zklidnění celé situace. Toho se mi zatím bohužel dosáhnout nepodařilo, přestože jsem v této věci vynaložil spoustu energie. Mrzí mě to, ale nejsem zvyklý se vzdávat a věřím, že se „kauzu CATRIN“ podaří úspěšně vyřešit. Jestli ale dokážeme také zlepšit vztahy mezi lidmi na univerzitě, to nevím. Záleží totiž na každém jednotlivci, bez pomoci a zapojení nás všech se firemní kultura budovat nedá.

Abych ale nepůsobil jako pesimista, rád bych zmínil, že za chvíli budeme v polovině letošního roku, který je pro UP velmi významný. Slavíme 450 let olomoucké univerzity, oslavy se zatím velmi vydařily a čeká nás ještě spousta dalších setkání při jejich příležitosti. Začněme vztahy budovat a zlepšovat třeba právě při oslavách, ať naše univerzita vzkvétá minimálně dalších čtyři sta padesát let.

Back

Privacy settings

We use cookies and any other network identifiers on our website that may contain personal data (e.g. about how you browse our website). We and some of the service providers we use have access to or store this data on your device. This data helps us to operate and improve our services. For some purposes, your consent is required to process data collected in this way. You can change or revoke your consent at any time (see the link at the bottom the page).

(Essential cookies enable basic functions and are necessary for the website to function properly.)
(Statistics cookies collect information anonymously. This information helps us to understand how our visitors use our website.)
(They are designed for promotional purposes, measuring the success of promotional campaigns, etc.)