Dnešní univerzity a vysoké školy často tvoří města ve městě – nejen rozlohou svých areálů, ale také počtem studentů a zaměstnanců, kteří do nich denně míří. Jak se ale tyto desetitisíce lidí za prací nebo studiem dopravují? Používají hromadnou dopravu, chodí pěšky, nebo spíš jezdí autem a po cestě vyloží děti ve škole? Jakou roli hraje vzdálenost bydliště, rodinná situace či dostupnost parkování? Podle aktuálních výsledků společného průzkumu deseti českých vysokých škol je nejčastějším prostředkem hromadná doprava. Velkou roli hraje vzdálenost školy od bydliště nebo počet dětí. Lidé se také setkávají s řadou překážek, jako je nedostatečná cyklistická infrastruktura či vysoká cena MHD.
Do průzkumu, který v roce 2025 probíhal na 10 vysokých školách napříč Českou republikou, se zapojilo 8207 respondentů. Vysokým školám jeho výsledky pomohou lépe směřovat investice do infrastruktury spojené s mobilitou a také na podporu kampaní zaměřených na udržitelnou mobilitu. Dále by také mohly sloužit ke spolupráci s městskými samosprávami na zlepšování infrastruktury pro cyklo a pěší pohyb v propojení město–univerzita.
Udržitelná mobilita označuje způsoby dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, nezatěžují města hlukem a emisemi a často přispívají i ke zdravějšímu životnímu stylu. Patří sem především chůze, jízda na kole a využívání veřejné dopravy.
Podle výsledků je nejčastějším způsobem dopravy na vysoké školy veřejná doprava, kterou využívá 47 % respondentů. Přibližně třetina lidí (32 %) jezdí autem a 21 % chodí pěšky nebo jezdí na kole. Auto častěji volí zaměstnanci než studenti, přesto zůstává automobil poměrně rozšířený i mezi studenty. Zajímavým zjištěním je naopak vyšší podíl cyklistů mezi zaměstnanci než mezi studenty.
Rozhodují peníze, vzdálenost i rodina
Výrazným faktorem, který ovlivňuje volbu dopravy, jsou příjmy. Lidé s vyššími příjmy častěji využívají automobil, což souvisí i s věkem a v případě studentů také s tím, zda při studiu pracují. Důležitou roli hraje rovněž vzdálenost mezi bydlištěm a školou. „Na kratší vzdálenosti lidé nejčastěji chodí pěšky nebo jezdí na kole. Při dojíždění do 10 kilometrů jsou veřejná doprava a automobil zastoupeny zhruba stejně. Pokud je vzdálenost větší než 10 kilometrů, výrazně převažuje jízda autem,“ řekla Zuzana Huňková, koordinátorka udržitelného rozvoje na UP, která průzkum mezi univerzitami zastřešovala.
Způsob dopravy se mění i s věkem. Studenti a mladší zaměstnanci nejčastěji volí udržitelné způsoby dopravy. S přibývajícím věkem jejich podíl klesá – přibývá pracovních a rodinných povinností a roste tlak na úsporu času. Ve vyšším věku (45 let a více) se ale lidé k veřejné dopravě částečně vracejí. Průzkum přitom neodhalil výrazné rozdíly mezi muži a ženami. Naopak významně se projevuje rodinná situace: lidé s dětmi jezdí častěji autem a méně využívají veřejnou dopravu než bezdětní.
Postoje k regulaci automobilové dopravy se výrazně liší podle způsobu cestování. Největší podporu zákazu vjezdu aut do center měst vyjadřují pěší a cyklisté. Uživatelé veřejné dopravy zaujímají spíše střední postoj, zatímco řidiči automobilů jsou k těmto opatřením nejvíce skeptičtí. Průzkum zároveň ukázal, že dopravní chování se výrazně liší mezi jednotlivými vysokými školami. Velkou roli hraje charakter města, jeho velikost a terén. V Praze a Brně, a částečně také v Plzni a Ostravě, je výrazně vyšší podíl veřejné dopravy, pravděpodobně díky její dobré dostupnosti a omezeným možnostem parkování. Cyklistika je naopak častější ve městech s rovinatějším terénem.
Proč je auto často nejjednodušší volba
„V průzkumu jsme se také ptali na to, jaké překážky lidem brání častěji využívat udržitelné způsoby dopravy, tedy například chůzi, kolo nebo veřejnou dopravu. Respondenti nejčastěji zmiňovali zažité návyky a pohodlí, dále vzdálenost a časovou náročnost cestování a také kvalitu a dostupnost veřejné dopravy. Pokud by se mělo využívání udržitelných způsobů dopravy zvýšit, lidé by podle svých odpovědí potřebovali především rychlejší spojení či nižší cenu,“ vysvětlila Zuzana Huňková.
Nejčastěji zaznívala potřeba kvalitnější cyklistické infrastruktury – cyklostezek či stojanů na kola – a obecně bezpečnějšího prostředí pro jízdu na kole. Velmi silným motivem se ukázala také nemožnost pohodlně zaparkovat v blízkosti školy. Odpovědi jasně ukazují, že lidé při volbě dopravy kladou důraz hlavně na rychlost, dostupnost a spolehlivost, zatímco environmentální důvody či zdravotní přínosy zůstávají spíše v pozadí.
Na myšlenku společného průzkumu mobility přivedla vysoké školy předchozí spolupráce v projektu Unilead. Šetření koordinovala Univerzita Palackého v Olomouci a získaná data zpracovali Zdeněk Tomeš a Ondřej Špetík z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Vysoké školy plánují průzkum v několikaletých intervalech opakovat, aby mohly sledovat, jak se dopravní chování mění, lépe cílit opatření a vyhodnocovat jejich skutečný dopad.
Výsledky za Univerzitu Palackého v Olomouci
Podrobnější pohled na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde se do průzkumu zapojilo 802 studentů a zaměstnanců, potvrzuje celorepublikové trendy, zároveň však ukazuje některé specifické rysy univerzitního prostředí v Olomouci.
Nejvýznamnějším druhem dopravy je chůze, poté následuje tramvaj a autobus. Nejen auto, ale i kolo častěji využívají zaměstnanci, zatímco studenti častěji volí chůzi nebo veřejnou dopravu včetně vlaku.
Detailní výsledky za UP v prezentaci (pdf)