Patří k aktuální tuzemské atletické špičce, v národních závodech ve sprintu přes překážky rozhodují jen zlomky sekund o tom, jakou medaili vezme jeden a jakou druhý. Jejich snem je účast na olympijských hrách. Vedle tréninkového drilu se ale vydali ještě na další náročnou cestu – studium medicíny. Jonáš Kolomazník brzy začne svůj pátý rok na Lékařské fakultě UP, Štěpán Štefko pak čtvrtý. Jak se jim daří sportovní kariéru skloubit s nelehkým studiem?
Jonáš Kolomazník, který závodí za SK Přerov 1908, i Štěpán Štefko oblékající barvy TJ Sokol Hradec Králové jsou členy české atletické reprezentace, jejich disciplínou je běh na 110 metrů překážek. Oba za sebou mají několik medailových úspěchů na tuzemských i zahraničních mítincích, Štěpán si před několika dny vyběhl titul mistra ČR. V mezinárodním měřítku na sebe upozornili účastí na letošním halovém mistrovství světa v Polsku. Nyní je čeká vrchol sezony, dráhové mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu. Držet palce jim můžete v úterý 11. srpna (informace k ME jsou k dispozici zde).
Atletice se oba běžci věnují od dětství a oba se i přes náročnost sportovní kariéry před časem přihlásili ke studiu Všeobecného lékařství na olomoucké lékařské fakultě. „V době kolem maturity jsem nebyl moc perspektivní sportovec a medicína mě vždy fascinovala. Řada lidí mi ale tvrdila, že s vrcholovým sportem nepůjde skloubit, tak jsem si řekl, že je přesvědčím o opaku,“ přiznává Jonáš. Že to bude muset prostě zvládnout, si řekl i Štěpán, u kterého nějakou dobu bylo ve hře i lékařství zubní – jeho babička je totiž ortodontistka.
„Bylo a je to náročné. Hodně. Ale v tom tkví ta krása. Je to boj s větrnými mlýny, přičemž vítr neustále fouká. Každý ročník má nové výzvy a úskalí a žádné klidné období jsem zatím při studiu nezažil. Časová náročnost obou světů s každým rokem stoupá,“ přibližuje Jonáš.
„Musel jsem přeorganizovat rutiny, na které jsem byl zvyklý, řešil jsem bydlení na kolejích i nové tréninkové prostředí a celkově mi nějakou chvíli trvalo, než celý ten pomyslný kolotoč zase mohl nabrat plných otáček. Na druhou stranu mám štěstí na neuvěřitelně silné rodinné zázemí, hlavně rodiče mě plně podporují ve všem, co dělám. Bez nich by to ani teď nebylo tak bezproblémově zvladatelné,“ dodává Štěpán s tím, že uplynulé zkouškové období na konci třeťáku bylo snad nejnáročnější. Kvůli učení vynechával i tréninky.
„Jinak mám už přes semestr poměrně stabilně vystavěnou rutinu, která se vždy trochu liší podle aktuálního rozvrhu a fáze tréninkového cyklu. Zjednodušeně se skládá z dopoledního tréninku před školou, následného plnění školní docházky a pak většinou tréninku po škole. Večer pak záleží, jak daleko jsou zkoušky,“ popisuje.
Medicínu chtějí oba atleti úspěšně vystudovat, o své lékařské budoucnosti zatím ještě jasno zcela nemají. Zatímco Štěpán, který teprve více nahlédne pod pokličku klinických oborů, přemýšlí o neurologii a psychiatrii, případně sportovní medicíně, Jonáš připouští, že zdravotnictví nemusí být jediná cesta.
„Nejvíce mě láká dráha praktického lékaře, nicméně nechávám si otevřené dveře i v jiných oblastech a uvidím, kam mě osud zavede. Můj sen je zúčastnit se dvou olympiád, splnit si své sportovní cíle a naplnit potenciál, který ve mně je. Kariéra sprintera je časově velmi omezena, tak chci co nejvíc využít svých produktivních sportovních let, dokud mám tu možnost,“ říká.
Účast na nejbližších olympijských hrách, tedy v roce 2028 v Los Angeles, je hnacím motorem i pro Štěpána. „Na hrách v Paříži byli mezi posledními kvalifikovanými na 110 metrů překážek sportovci s podobnými osobními rekordy, jako již nyní mám já i Jonáš. Je sice pravda, že do LA budou potřeba časy ještě o něco kvalitnější, ale do her máme stále dva roky práce. Navíc kvalifikacemi na halové mistrovství světa a nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu, myslím si, potvrzujeme, že jsme součástí evropské a postupně snad i světové špičky v naší disciplíně – dalším logickým krokem je tedy kvalifikovat se na olympiádu.“
Ke zmíněnému mistrovství světa oba atleti odkazují, když se jich zeptáte, kterého svého dosavadního úspěchu si nejvíce cení. „13. místo na halovém mistrovství světa ve čtvrťáku na medicíně, na tuhle kombinaci jsem hrdý,“ neváhá Jonáš. Štěpán, který na šampionátu skončil 26., ještě dodává dřívější mistrovství republiky, kde se na „svěťák“ kvalifikoval – tehdejší výkon měl prý nejblíže k perfektně provedenému závodu v jeho kariéře. „Do konce života nezapomenu ani na můj loňský start na ostravské Zlaté tretře, kam jsem jezdil již jako malý kluk obdivovat atlety, jako byl například Usain Bolt, Justin Gatlin a další. A nyní jsem měl tu možnost sám stát na startu…“
A jak to vlastně Jonáš a Štěpán mají mezi sebou mimo závodní dráhu, na které jsou největšími rivaly a nic si nedarují? „Jsme kamarádi, navzájem se posouváme a pomáháme si být lepšími atlety,“ shodují se, aniž by dopředu znali odpověď toho druhého. „Jonáš je jeden z nejpracovitějších a nejodhodlanějších lidí, které znám. Řekl bych, že mě to občas až lehce irituje, jelikož vím, že nikdy nebudu tak důsledný jako on. Ale je to skvělé zrcadlo a motivace. Zároveň, jelikož jsem o ročník níž, je skvělé, že mám na koho se obrátit s problémy, se kterými se naši ostatní spolužáci jen těžko setkají. Vlastně mi ve škole trochu dláždí cestu,“ uzavírá Štěpán Štefko.