Letní putování: Pět výletů na dohled Trojice

Prozatím jsme se v Letním putování drželi spíše dále od Olomouce, spoustu pěkných míst a zajímavostí ale nabízí i bezprostřední okolí města. A tak jsme stanovili sloup Nejsvětější Trojice za střed pomyslné kružnice o poloměru deset kilometrů a vybrali pět tipů na výlet či procházku vesměs na dosah městské hromadné dopravy. Podíváme se k Hněvotínu, do Velkého Týnce nebo do Litovelského Pomoraví.

Samotnému sloupu Nejsvětější Trojice věnujte ale také trochu pozornosti, a to nejen kvůli květinové výzdobě, kterou na léto dostal. Letos si totiž připomínáme dvacet let od zápisu tohoto barokního skvostu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

Hněvotínské skály a výhledy

O Hněvotínu se v poslední době mluví především kvůli záboru kvalitní orné půdy pro rozšiřující se průmyslovou zónu, rozrůstá se ale i obec samotná, neboť je oblíbenou lokalitou pro rodinné bydlení blízko města. Turisticky je Hněvotín na první pohled spíše jen jednou z vesnic na cestě k Velkému Kosíři, ovšem kostel sv. Leonarda nebo mariánská arkádová kaplička u kruhového objezdu si druhý pohled zaslouží. Mezi další zajímavosti patří například fit stezka, kterou jako svoji první realizaci vybudovali tehdejší studenti Univerzity Palackého Jakub Kriško a Tomáš Macoun. Z Hněvotína, kde se dříve vyráběly tvarůžky téměř v každém domě, pak pocházela jistá Anna Sekaninová, která položila základ výroby tvarůžků v Lošticích. 

Kromě toho se u Hněvotína také krátkou dobu těžil vápenec, lokalitě s opuštěnými lomy na návrší při silnici na Žerůvky místní říkají prostě Skaly. Na Skále se pak jmenuje národní přírodní památka vyhlášená na části návrší, kde jako na jediném místě u nás roste mateřídouška vejčitá kraňská. Někdejší těžební lokalita je z velké části volně přístupná, z hrany největšího ze zdejších lomů je pěkný výhled na Velký Kosíř a jeho okolí. S využitím olomoucké MHD můžete na procházku do těchto míst vyrazit z technologického parku, po polňačce to k lomům není vůbec daleko. Po silnici od Žerůvek pak můžete zamířit přímo do Hněvotína a dále pokračovat mezi poli až do Topolan, kde stojí za pozornost minimálně smírčí kříž s vytesanou tesařskou sekerou, který má být upomínkou na vraždu švédského oficira místním mladíkem. V Topolanech je možné sednout na městský autobus, také se ale nabízí varianta dojít až k neředínskému krematoriu po polňačkách okolo Ústína a Křelova. 

Za patronem poutníků a řidičů

Snad není řidiče, který by si při jízdě po jižním obchvatu Olomouce nevšiml obří bronzové sochy tyčící se nad estakádou u Nemilan. Golem? Ale kdeže! Jde o svatého Kryštofa, patrona poutníků, řidičů a cestujících, také leteckých záchranářů, jehož autorem je Marius Kotrba, osobitý umělec z Beskyd, který se dožil pouze jednapadesáti let. Jeho dílem je například i socha Spravedlnosti před Nejvyšším správním soudem v Brně, které se přezdívá Exekutor, který krade pračku. U olomouckého obchvatu původně měla stát jakási symbolická brána, ale Kotrba si prosadil čtyřmetrového obra s dítětem na rameni. Tím dítětem je podle legendy sám Ježíš Kristus a spolu s ním obr, který po křtu přijal jméno Christophorus (ten, co nosí Krista), nesl na svých ramenou všechnu tíhu světa. 

Ke svatému Kryštofovi vykročenému a hledícímu vstříc Olomouci se dá celkem pohodlně dostat po polních cestách od Nemilan, Nedvězí nebo Kožušan. Navržená téměř devítikilometrová trasa procházky začíná na vlakovém nádraží v Blatci, polňačkami a přes Kožušany-Tážaly jsme za hodinku chůze u sochy, od níž je krásný výhled zejména na okolí jižních částí Olomouce, Svatý Kopeček a lze vidět i dóm a další dominanty města. Od sochy je nutné sejít pod dálnici a podél trati se přiblížit Nemilanům. Protože je ale procházku možné spojit i s výhledem na zbytek města a jesenické vrcholky v pozadí od tzv. kyselovského fortu XI, po silnici v hlubokém úvozu opět vyjdeme k zahrádkářské kolonii na Zlatém vrchu. A pak pomalu sejdeme ke slavonínskému kostelu sv. Ondřeje a jsme na dohled Hornímu lánu a tramvajovým zastávkám. 

Z lomu k mohyle

Grygovské lomy jsou oblíbeným cílem vycházek zejména na začátku jara, kdy na zdejších vápencích kvetou stovky chráněných konikleců velkokvětých. Ovšem svůj půvab mají Cigánské zmoly a Strejčkův lom celoročně, i bez fialově modrých květů. A to Grygov nabízí zajímavostí více, vedle známého lesa Království třeba památkově chráněné budovy vlakového nádraží z roku 1901 nebo okružní naučnou stezku, která vás dovede ke zdejším lomům, ale je z ní také výhled na Olomouc – a to nejde o žádné výrazné stoupání.

Ještě lepší výhled, byť mimo jiné na děsivě rozlehlé sklady Kauflandu, se otevírá z vrchu Hradisko, který se zvedá nad nedalekým Velkým Týncem. A právě tady zbudovali Velkotýnečtí kamennou mohylu jako památník osvobození a zároveň připomínku padlých v první světové válce (později byly osazeny i desky na paměť obětí druhé světové války a osvobození rudou armádou). Slavnostního odhalení památníku se v roce 1921 zúčastnil i prezident T. G. Masaryk, pro Čechy žijící v okolí převážně německé Olomouce to byla velká společenská událost (více se můžete dozvědět tady). K mohyle se dá od grygovských lomů dostat příjemnou procházkou (odmyslíme-li si nutný přechod rušné olomoucko–přerovské silnice u Krčmaně) po zelené turistické značce za zhruba dvě hodiny. Po cestě je možné chvíli pobýt u lesní vodní nádrže, za pozornost stojí také několik dochovaných usedlostí v Přestavlkách. Pěkně a udržovaně působí i ulice Velkého Týnce, jemuž vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jeho těsném sousedství pak stojí barokní zámek, kde sídlí obecní úřad, ale také tu je restaurace. Z Týnce je pak možné vyrazit přes Vsisko, které se také pyšní zámečkem, podél silnice k nákupnímu centru Olympia, anebo dále po zelené značce přes pole a kolem pozůstatků jednoho z olomouckých fortů do Holice. 

Ke svatokopecké bazilice oklikou

Připomínat v olomouckých tipech na výlet Svatý Kopeček, onu slavnou korouhev krajiny, je možná nošením dříví do lesa, už jste se ale někdy vydali k poutní bazilice z Bukovan? A navíc slušnou lesní oklikou? Vězte, že je to příjemná procházka, byť lesy, kudy trasa vede, v posledních letech notně prořídly a některá místa vypadají trochu jako po apokalypse. Hned kousek za Bukovany stojí ve stínu bříz malebná barokní kaplička sv. Donáta, při průchodu Lošovem se lze zastavit u zdejší hvězdárny, minimálně kvůli výhledu do okolí. Pak už se vydáme po lesních cestách k radíkovskému rozhlasovému a televiznímu vysílači a fortu, který je poslední pevnůstkou vybudovanou v rámci opevňování Olomouce. Ještě než k němu dojdeme, narazíme u samoty Zdiměř na takzvaný jubilejní kámen připomínající čtyřicet let panování knížete Jana II. z Lichtenštejna. 

Od fortu se pak můžeme držet naučné stezky, která dovede jednak za výhledem na masiv Oderských vrchů, ale především k torzu někdejšího středověkého kartuziánského kláštera, který chvíli sloužil i jako bašta husitů proti katolické Olomouci. Dnes jsou rozlehlé zříceniny oblíbeným výletním cílem místních a dějištěm dětských her. A nyní se již začneme stáčet ke Svatému Kopečku, ke vstupu do zoo je to necelá hodinka procházky, k bazilice s expozicí muzea Matice svatokopecké či k vile Jiřího Wolkera s vyhlídkou je to ještě o pár minut více. A pak už je jen otázka, jestli po prohlídce zdejších zajímavostí a případném osvěžení sednout na autobus do města u baziliky, anebo ještě sejít poutní alejí až k zastávce v Samotiškách.

Za Janem Opletalem a hanáckými žudry

Trasa posledních z pětice okoloolomouckých výletů vede po okraji chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Začátek nemůže být nikde jinde než v příjemném a naučném areálu centra ekologických aktivit Sluňákov v Horce nad Moravou, kde se lze o přírodě Pomoraví leccos dozvědět. Nutno také připomenout, že CHKO letos slaví 30 let od svého vyhlášení, na čemž měl lví podíl autor definice říční krajiny, ekolog, vodák, horolezec a spisovatel, bývalý děkan Přírodovědecké fakulty UP a zakladatel zdejší katedry ekologie Otakar Štěrba. U burácejícího hynkovského jezu mu byl před nedávnem odhalen pomník, ke kterému se sluší zajít. Mimochodem Otakar Štěrba je in memoriam nominován na Cenu Olomouckého kraje za dlouhodobý přínos v oblasti životního prostředí, viz zde.

Tato procházka je spojena ještě s dalším jménem. Na kraji Lhoty nad Moravou se totiž narodil, jak připomíná pamětní deska na domě č. 34, Jan Opletal, student medicíny, který byl smrtelně zraněn při protinacistické demonstraci v říjnu 1939. Jeho pohřeb přerostl v další demonstraci, na což nacisté zareagovali uzavřením vysokých škol, zatýkáním, popravami a deportací studentů do koncentračního tábora. Hrob Jana Opletala můžeme najít na hřbitově v nedalekém Nákle. Čtrnáctikilometrovou procházku, která vede mimo jiné také kolem pískovny Náklo alias oblíbeného hanáckého moře, pak můžeme zakončit třeba návštěvou Hanáckého muzea v přírodě v Příkazích či minimálně věnováním špetky pozornosti dvěma dochovaným žudrům, dříve typickým stavebním prvkům hanáckých gruntů, nebo moderní kapli sv. Cyrila a Metoděje.