Na teologické fakultě se odborníci zabývali vztahem bioetiky a ekumenismu

Ilustrační foto: Archiv Žurnálu UP
středa 21. února 2018, 13:45

Odpověď na otázky bioetiky a budoucnosti ekumenismu hledali účastníci z Polska, Maďarska, Rumunska a České republiky při mezinárodní konferenci „Bioetika jako příležitost pro ekumenickou spolupráci“, která se konala 7. prosince 2017 na Cyrilometodějská teologické fakultě Univerzity Palackého. 

„Těžiště ekumenických diskusí se v poslední době přesouvá od doktrinálních otázek směrem k praktickým možnostem spolupráce, a tak je na místě se ptát, z čeho jednotlivé tradice vycházejí ve vztahu k bioetice, v čem se jejich pozice liší a čím případně mohou oblast bioetiky společně obohatit,“ uvedl organizátor konference Dominik Opatrný. 

„Morální teologové jsou v současné široce koncipované bioetické diskusi považováni za ty, kteří jsou ‚zvláštní‘, takže si mohou dovolit mluvit s mimořádnou svobodou. Mohou klást nové otázky, nazírat skutečnosti z jiného pohledu a sloužit jako zdroj inspirace,“ otevřel téma Gusztáv Kovács, rektor teologické vysoké školy v Pécsi. 

Ačkoliv teologové různých konfesí pracují se stejnými pojmy, ne vždy se shodnou na jejich obsahu či rozvinutí. V katolicko-luterském dialogu, jak ukázal Robert Svatoň z CMTF UP, se sice obě strany dokáží shodnout na biblicky založených východiscích křesťanské antropologie, ovšem rozdíly přetrvávají v konkrétních otázkách bioetiky, jakými je ochrana nenarozeného života nebo asistovaná sebevražda. Piotr Morciniec z polské Opole pak upozornil na další rozdíly: zatímco katolíci chápou lidskou důstojnost ontologicky jako vlastnost každé lidské osoby, evangelíci tíhnou k tomu pojímat důstojnost v prvé řadě jako důsledek uznání hodnoty člověka z Boží strany. To se pak ukazuje jako klíčové v otázce, v kterých okamžicích života má být lidská důstojnost bezvýhradně chráněna.

Další příspěvky obrátily pozornost ke křesťanskému Východu. Stefan Iloaie, duchovní Rumunské pravoslavné církve, vysvětlil tamní situaci: místní pravoslavná církev se nemohla při formulování svých pozic zaštítit autoritou ze zahraničí tak jako katolíci nebo protestanté. Po pádu komunismu tak musela hledat svou pozici od začátku. Notně se inspirovala u katolické církve, ale objevují se i praktické rozdíly, například že věřící nepřijímají věroučné dokumenty přímo, ale zprostředkovaně od svých zpovědníků. Ještě jiná je situace koptské církve, jak připomenul Jaroslav Franc z CMTF UP. Její pozice jsou ovlivňovány většinovým islámským prostředím, v němž působí. Na příkladu surogačního mateřství tak lze ilustrovat, jak vývoj výroků církevních představitelů bere v potaz stanoviska k morálním otázkám v rámci islámu. 

Vedle morálního učení mají církve také své strategie pomoci v konkrétních situacích. Tamás Ragadics z maďarské Pécse ukázal na příkladu vyloučené lokality na jihu Maďarska, jaké řešení nabízejí katolíci, protestanté i buddhisté. „Pracujete-li jako zástupce církve v zanedbaných multikulturních oblastech, potřebujete mít dobré vztahy s ostatními hráči. Lidé, kteří žijí v obtížných situacích, mají jinou logiku a kulturu než ti, kteří jim pomáhají. Chcete-li jim pomoci, musíte tuto logiku pochopit,“ vysvětlil. 

Konferenci pořádala Katedra systematické teologie a Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu CMTF UP. 

Dominik Opatrný, katedra systematické teologie CMTF UP