Entomologové připravili přehled fosilií kovaříků, který pomůže pochopit jejich evoluci

Foto: Cretopityobius pankowskiorum Otto, 2019 z barmského jantaru.
Středa 7. duben 2021, 13:00 – Text: Šárka Chovancová

Unikátní komentovaný přehled celosvětové diverzity fosilních kovaříků, který pomůže objasnit vznik a evoluci této velmi rozmanité a globálně rozšířené skupiny brouků, publikovali vědci pod vedením Robina Kundraty z katedry zoologie přírodovědecké fakulty. Jejich souhrnná práce poslouží jako základní informační zdroj pro další studie zaměřené na kovaříkovité brouky. Výslednou publikaci uveřejnil odborný zahraniční časopis Insects.

Čeleď kovaříkovití (Elateridae) v současnosti obsahuje přes 10 000 popsaných druhů z celého světa. Nedostatečná znalost fosilního záznamu ale vědcům dosud bránila pochopit vznik, evoluci a paleodiverzitu této zajímavé skupiny brouků. Robin Kundrata se proto spolu se svými dvěma studentkami a kolegou z Moskvy rozhodli shrnout a publikovat veškeré dostupné informace o nalezených fosiliích kovaříků ze všech světových nalezišť, která pokrývají celou dobu jejich evoluce. Vědci postupně zjistili, že dosud popsaná diverzita fosilních kovaříků čítá 261 druhů řazených do 99 rodů z devíti podčeledí.

„Dostupná data jasně ukazují, že naprostá většina popsaných druhů urgentně potřebuje podrobnou revizi jejich systematického zařazení, přičemž zejména mnohé kompresní fosilie neposkytují dostatek důležitých morfologických znaků potřebných pro jejich správnou klasifikaci," uvedl Robin Kundrata.

Nejstarší fosilní kovaříci pocházejí již z období druhohorního triasu, ale jelikož se ve většině těchto případů dochovaly pouze krovky či jejich fragmenty, nelze s jistotou říct, že se ve všech případech skutečně jedná o kovaříky. „Z období jury je pak známo již přes 100 druhů kovaříků, avšak i zde je dosti pravděpodobné, že velké procento z nich patří do jiných, morfologicky dosti podobných čeledí. Na druhou stranu máme nejen z druhohor spoustu dosud nepopsaných druhů, takže je před námi stále obrovská spousta práce,“ podotkl Robin Kundrata.

Na výzkumu fosilního záznamu kovaříkovitých brouků se pod vedením Robina Kundraty podílejí také studentky učitelské biologie Gabriela Pačková a Johana Hoffmannová. „Je to skvělý pocit, když na něčem dlouho pracujete a poté vidíte výsledek své práce a zejména to, jaký má ohlas u odborné veřejnosti,“ řekla Gabriela Pačková, která vymřelé kovaříky zvolila jako téma své bakalářské práce. „Navíc je úžasné pracovat právě na výzkumu miliony let starých brouků, z nichž mnozí tuto planetu obývali spolu s dinosaury,“ podotkla Johana Hoffmannová. V minulosti se tato studentka již spolupodílela na popisu unikátního kovaříka z baltského jantaru.

„Pro mě je radost spolupracovat s takovými motivovanými studenty. I když Johanu i Gabrielu již beru spíše jako své kolegyně než studenty. Možná je to také tím, že jsme spolu všichni kvůli mnoha projektům v téměř každodenním kontaktu, přestože jsme byli nyní kvůli covidu nuceni omezit osobní setkání,“ řekl Robin Kundrata.

Obě studentky však nejsou zaměřeny pouze na fosilie, ale zkoumají taktéž současnou diverzitu kovaříkovitých brouků. Gabriela Pačková byla první autorkou studie, ve které pojmenovala nový druh měkkotělého kovaříka ze Srí Lanky na počest své zesnulé maminky.  Johana Hoffmannová letos získala Cenu rektora za nejlepší studentskou vědeckou práci. Zaujala svou prvoautorskou publikací o dvou systematicky zajímavých australských rodech kovaříků.

Zpět