Nový komentář k trestnímu zákoníku: přes 3300 stran psaných pro praxi

Dvousvazkový komentář vyšel na konci loňského roku. Foto: Eva Hrudníková
Sobota 9. leden 2021, 8:00 – Text: Eva Hrudníková

Přes tři roky práce jedenáctičlenného týmu, 421 paragrafů pečlivě rozpitvaných na 3376 stranách rozdělených do dvou knižních svazků. Taková čísla má v rodném listě nejnovější komentář k trestnímu zákoníku, který vyšel na konci loňského roku a který je úzce spojen s olomouckou právnickou fakultou.

Autorský tým vedl Filip Ščerba, vedoucí katedry trestního práva, a čtyři spoluautoři na fakultě pracují nebo ji absolvovali.

Dílo, které je rozsáhlé jak objemem, tak i důležitostí, je maximálně aktuální. Reflektuje novelizaci trestněprávních předpisů z loňského roku. A jeho základní vlastností má být podle autorů praktičnost. „Komentáři přeji, ať je co nejohmatanější. Ať je používaný a ať splní svůj cíl. Pomáhat lidem v trestněprávní praxi,“ říká na úvod rozhovoru Filip Ščerba, vedoucí autorského týmu.

Tým, který pracoval na komentáři pod vaším vedením, tvořilo deset odborníků. Podle jakého klíče jste je vybíral?

Byla nás na to taková ‚fotbalová jedenáctka‘. Vycházel jsem především z toho, že naše katedra má velmi přátelské a úzké vztahy s brněnskou katedrou trestního práva. Tamních kolegů si velice vážím, a proto jsem se souhlasem nakladatelství C. H. Beck oslovil ke spolupráci právě je. Současně jsem chtěl mít v týmu experty, kteří jsou činní v praxi – příkladem je člen naší katedry kolega Roman Vicherek, který momentálně působí u Nejvyššího soudu. A v neposlední řadě a se souhlasem nakladatelství jsem chtěl zapojit i mladší akademiky. Nazval bych je akademickými juniory. Ať už jde o kolegy z Brna, Katarínu Kandovou a Davida Čepa, nebo Veroniku Ščerbovou, absolventku naší fakulty. Všichni autoři odvedli skvělou práci.

Komentář je extrémně rozsáhlý. Dva svazky mají přes 3300 stran. Jak těžké bylo dosáhnout jednotnosti a hutnosti díla?

Komentáři by neprospívalo, kdyby jednotlivé části byly zpracovány výrazně odlišným způsobem. Jeden vybraný paragraf jsem proto nejprve zpracoval sám a předložil kolegům jako vzorový. Vedle formy bylo náročné sjednocovat třeba i podrobnost výkladu. Přečetl jsem každé slovo každého autora.

Trestní zákoník má 421 paragrafů. Jak jste si jej rozdělili?

Hlavním kritériem byla specializace jednotlivých spoluautorů. Například profesorka Věra Kalvodová je nejlepší odbornicí v republice na problematiku trestu odnětí svobody a podmíněného propuštění. Bylo přirozené, že právě ona bude zpracovávat část týkající se této problematiky. Kolega Jan Provazník má zase naprosto zaslouženou pověst vynikajícího odborníka na základy trestní odpovědnosti, jakož také třeba na trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Tak i tady byl výběr velmi rychlý. Pak samozřejmě zůstaly nepopulární části, na které se nikdo moc nespecializuje. Ty jsme si rozdělili ve smyslu každému něco.

V autorském týmu je výrazná stopa olomoucké právnické fakulty.

Chtěl jsem, aby se do komentáře zapojila naše katedra trestního práva. Výsledek snad může být důkazem, že jsme na katedře schopni spolupracovat jako tým – a nebojím se použít toho přívlastku – na velkém díle. Do autorského týmu jsme přibrali také jednoho ‚netrestňáka‘ a velmi rádi jsme v tomto případě sáhli do našich fakultních řad. Třináctá hlava zvláštní části trestního zákoníku totiž zahrnuje v uvozovkách mezinárodní trestné činy a k adekvátnímu výkladu je zapotřebí mít hlubší znalosti právě z oblasti mezinárodního práva veřejného. A ty má Ondřej Svaček z naší katedry mezinárodního a evropského práva. I tato spolupráce se velmi osvědčila.

Vedle vedení týmu jste se na komentáři podílel autorsky. Které paragrafy jste zpracovával? Máte nějakou oblíbenou část trestního zákoníku?

Vybral jsem si dvě části, protože se na ně nějakou dobu specializuji. Tou první, tou jsem i začínal, byly trestné činy sexuální. Vzorový paragraf, který jsem zpracovával, byl na znásilnění. Na tom se totiž dalo pěkně demonstrovat to, čím se náš komentář vyznačuje a čím by se mohl do určité míry chlubit. V komentáři totiž nabízíme i alternativní názory vůči těm, které se stabilně objevují, ať už v praxi nebo v doktríně. Našim cílem je nabídnout advokátům a orgánům činným v trestním řízení jakousi interpretační munici, aby mohli brojit proti některým ustáleným názorům, které se nám ne vždy zdají ideální. Druhou oblastí, kterou jsem zpracovával a na kterou se dlouhodobě zaměřuji, byly alternativní tresty. To byla tedy také jasná volba. Ve zbytku jsem se věnoval například trestným činům proti republice, což je oblast, kterou nikdo nechce dělat. Nepatří mezi oblíbené části zákoníku. Ale přiznám se, že i když to byla část, na které jsem pracoval jako na poslední a patří k poměrně neprobádaným, práce mě bavila a užil jsem si ji. Dále jsem ještě zpracovával trestné činy proti životu a zdraví. To je zase naopak část, která baví prakticky každého.

Trestněprávní předpisy prošly v roce 2020 novelizací. Stihl komentář tyto novinky reflektovat?

Komentář jsme odevzdali vloni v červenci. Najednou ale přišla velká novela trestního zákoníku, která nabyla účinnosti 1. října 2020. Z nakladatelství mě přesvědčili, a jsem za to teď velmi rád, abychom zohlednili i tuto novelu. Musel jsem si sednout a řadu pasáží, které už byly hotové, novelizovat. Náš komentář je tedy absolutně aktuální a reflektuje prozatím všechny novely trestního zákoníku.

Nakladatelství C. H. Beck v anotaci ke knize píše, že při jejím sestavování byl kladen důraz na to, aby vyhovoval potřebám praxe. Co si pod tím představit – zvláštní strukturu, speciální práci s judikaturou?

Snažili jsme se z komentáře vynechat věci, které jsou sice hodně zajímavé zejména pro akademiky, ale pro člověka, který aplikuje trestní právo v každodenní praxi, nejsou tolik užitečné. Jeden příklad za všechny – vývoj právního institutu. Jsou případy, kdy historický výklad je pro praxi nepotřebný. Druhý aspekt, kterým jsme se snažili komentář zpraktičnit, je sktruktura výkladu, která kopíruje jednotlivé pojmy v příslušném ustanovení a nabízí ucelený výklad k pojmu. Výklad je soustředěn na jednom místě včetně judikatury. Což je rozdíl od jiných komentářů, kde je potřeba listovat. Třetím důležitým aspektem je samotná práce s judikaturou. V neobvyklé míře jsme používali i judikaturu nepublikovanou. Ta totiž bývá také užitečná, protože jsou tam například skutkově specifické případy. Používali jsme ji jako příklady. Pokud k nějakému institutu judikatura není, tak jsme se snažili zapojit svou odbornou fantazii a příklady vymýšlet.

Komu je komentář určen?

Věříme, že poslouží potřebám každodenní praxe soudců, státních zástupců, policistů, advokátů, pracovníků Probační a mediační služby ČR, příslušníků Vězeňské služby ČR a dalších zájemců o trestní právo včetně studentů právnických fakult. Snažili jsme se do určité míry psát výklad tak, aby byl srozumitelný v základech i neprávníkům.

Když teď, po více než třech letech práce, držíte svazky komentáře v ruce, co pro vás znamenají?

Na prvním místě obrovskou úlevu. Přiznám se, že jsme několikrát odkládali termín odevzdání. Je potřeba poděkovat lidem z nakladatelství, kteří byli velmi tolerantní a vstřícní a akceptovali naši snahu, aby komentář byl kvalitní a důkladný. Nechali nás upřednostnit kvalitu před rychlostí, čehož si velmi vážím.

Tím, že komentář vyšel knižně, ale vaše práce nekončí…

Je téměř jisté, že komentář bude přístupný i v systému Beck-online. S nakladatelstvím máme také už domluvu, že v nějakých pravidelných – a ne příliš dlouhých – intervalech budeme komentář aktualizovat. Komentář by neměl ustrnout v současné podobě, budeme ho dále vychovávat.

Zpět