Profesor Jaroslav Peprník slaví významné životní jubileum

Foto: Vojtěch Duda
pátek 17. února 2017, 09:00

Jaroslav Peprník patří k zakladatelům anglistiky v Olomouci. Nepřehlédnutelným aspektem jeho odborné činnosti je nesmírně široký přehled o literatuře, reáliích a vůbec o všem, co souvisí s kulturou anglofonních zemí. Bez učebních textů Jaroslava Peprníka se dlouhou dobu neobešla výuka angličtiny na našich vysokých i středních školách. Jeho působení v oboru lexikologie ho řadí mezi naše přední specialisty v této lingvistické disciplíně.

Jaroslav Peprník se narodil 11. února 1927 v Ivančicích, zde navštěvoval obecnou školu i reálné gymnázium. Jeho středoškolské studium bylo přerušeno totálním nasazením v letecké továrně v Bučovicích v letech 1944–1945. Po maturitě, kterou složil vzápětí po osvobození Československa z nacistické okupace, se přihlásil ke studiu kombinace oborů angličtina a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zde svým zájmem o jazykovou problematiku na sebe upozornil jednoho z našich nejlepších anglistů, Josefa Vachka. Díky svým studijním výsledkům byl Jaroslav Peprník v závěru 3. ročníku v létě 1948 vyslán na letní školu angličtiny pořádanou Londýnskou univerzitou. Studium na Masarykově univerzitě Peprník ukončil v roce 1950 disertační prací Nominální tendence v moderní anglické próze. Tři dny po absolutoriu nastoupil povinnou vojenskou službu v útvarech Pomocných technických praporů na pracovišti Šachta Gottwald v Horní Suché. K anglistice se mohl vrátit po mírném politickém uvolnění po Stalinově smrti, když se na doporučení Josefa Vachka podařilo Ivanu Poldaufovi vyreklamovat Peprníka z další vojenské služby a zaměstnat ho jako asistenta na Palackého univerzitě v Olomouci.

Na Univerzitě Palackého

Na katedře anglistiky Filozofické fakulty UP se Peprník specializoval na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. V roce 1963 se po 15 letech dostal na čtyřtýdenní letní školu angličtiny na Londýnské univerzitě a společně s kolegou Jaroslavem Macháčkem absolvoval seminář v Centru amerických studií v Salzburgu. Zvýšený počet posluchačů v šedesátých letech kladl nároky na nové učební texty. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře, posouzené prof. MUDr. Pavlem Luklem a vydané v roce 1966, se dočkalo několika reedicí a bylo zavedeno i na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů jako jediný Čech získal Peprník v r. 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem ve Spojených státech. Týden po jeho odletu byla zrušena platnost všech československých pasů. Období „normalizace“ přineslo změny nejen v společnosti, ale i na olomoucké anglistice. Do roku 1970 vedl Peprník lektorská cvičení, přednášky a semináře z anglické lexikologie, na niž se specializoval. Za „normalizace“ mohl konat jen cvičení z praktického jazyka a nesměl přednášet. Věrností demokratickým tradicím si vysloužil bedlivý dohled ze strany Státní bezpečnosti. Po celou tuto dobu však odborně pracoval a výsledky publikoval. Další úspěšnou Peprníkovu učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Teprve v roce 1986 mohl Jaroslav Peprník získat vědecký titul kandidáta filologických věd na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině a po 16 letech směl opět vycestovat do Velké Británie. Jeho přednášky a semináře se rozšířily i do oblasti morfologie, stylistiky a geografické lingvistiky.

Životní bilance

Peprníkova vědeckovýzkumná činnost se opírá o rozsáhlý jazykový materiál excerpovaný z anglicky psané umělecké literatury. Nehledě na svou úspěšnou a uznávanou práci pedagogickou, vědeckou a publikační se mohl habilitovat až po roce 1989. Habilitačního řízení se ujal prof. Jan Firbas, Peprníkův „dobrý duch“, který stál jak u jeho počátků studia na Masarykově univerzitě, tak i u habilitace a profesury.

Po dvaceti letech mohl Peprník opět přednášet a vést semináře. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, jež byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a Češi (2016).

Pro širší veřejnost Jaroslav Peprník napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých autentických textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Mimořádné úsilí po roce 1990 věnoval dvěma titulům – revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka.

Archiv UP oslovil profesora Peprníka, aby založením svého osobního fondu obohatil živou paměť Univerzity Palackého. Vedle dokumentů dokládajících jeho vědeckou činnost jsou v jeho fondu uloženy jeho paměti a materiály potvrzující více než dvacetiletou existenci Letní školy angličtiny, založenou britským kulturním atašé Wesleym Woodsem v letech 1967–1990. K zajímavým jednotlivostem patří např. podpisová listina z Úvodu do anglické lexikologie v letním semestru 1958/1959, na níž je podepsán student a jeho pozdější kolega a rektor UP Josef Jařab.

Profesor Peprník veškerý svůj pracovní čas věnoval vědecké a pedagogické práci a akademické funkce odmítal. Přesto se mu dostalo cti zastupovat Palackého univerzitu při první návštěvě britské královny v pražském Rudolfinu na koncertě pořádaném na její počest. Ve svých pamětech vzpomíná:
„Talár jsem měl na sobě oblečený jen jednou, ale při mimořádné příležitosti: při udílení čestného doktorátu Václavu Havlovi.“

Profesor Peprník se doposud věnuje zahraničním studentům přijíždějícím do Olomouce v rámci programu Erasmus. Na společných procházkách Olomoucí tak může využít svůj druhý studijní obor, kterým je historie. V současné době prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc., vstupuje do svého 126. semestru. Svou trpělivostí, rodinným zázemím a pokorou k práci se stal vzorem pro všechny začínající i pokročilé vědce a učitele. K jeho životnímu jubileu mu přejeme pevné zdraví a stálou radost z vědecké práce.

Mgr. Renáta Klvačová, ředitelka Archivu Univerzity Palackého