Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc., přední český hispanista a lingvista, dlouholetý vedoucí katedry romanistiky FF UP, oslavil na přelomu letošního února a března devadesátiny. Vzhledem k datu narození 29. února a nepřestupnosti letošního roku měl příležitost slavit v autentický den zatím pouze dvaadvacetkrát, a spíše tomuto nízkému číslu odpovídá i jeho neutuchající elán pouštět se do stále nových akademických i neakademických projektů. Přejeme mu, aby všechny jeho plány došly naplnění a využíváme této příležitosti k připomenutí jeho mimořádné akademické kariéry.
Jiří Černý vystudoval ruskou a španělskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po absolutoriu v roce 1959 pracoval několik let jako lektor českého jazyka pro zahraniční studenty v Mariánských Lázních a jeden rok jako překladatel a tlumočník v Havaně. V roce 1963 se vrátil na katedru romanistiky FF UP, odkud po pozastavení programu španělské filologie v roce 1972 přešel na katedru bohemistiky. V roce 1989 se vrátil na rekonstituovanou katedru romanistiky, kterou vedl až do roku 2009. Během jeho působení zde bylo obnoveno studium španělské filologie a studijní nabídka se rozšířila také o italskou a portugalskou filologii, které si prof. Černý zvláště považoval. Založil také dodnes živou tradici mezinárodního setkání romanistů, jehož první ročník se konal v září 1990. V roce 1993 byl jmenován docentem a v roce 1998 profesorem, čímž se otevřela cesta k postupné akreditaci jak doktorského studia románských jazyků, tak i habilitačního a profesorského řízení v tomto oboru. Katedra romanistiky FF UP se tak etablovala jako jedno z nejvýznamnějších romanistických pracovišť v České republice.
Černého vědecké a pedagogické aktivity však výrazně přesahují české hranice, například významně přispěl k rozvoji hispanistiky v Polsku. Nejvýznačnější bylo jeho působení na Univerzitě Marie Curie-Skłodowské v Lublinu (1975–81), kde pomáhal zakládat tamní hispanistiku a za svou práci byl v roce 2003 oceněn titulem čestného profesora. V letech 1984 až 1986 přednášel na Slezské univerzitě v Katovicích a v roce 2004 na Univerzitě v Bielsku-Białe. Podobně významné byly jeho aktivity ve Španělsku, kde na Univerzitě v Granadě v roce 1995 pomohl založit českou sekci studia slovanské filologie. V následujících letech se do Granady často vracel jako přednášející v doktorském studiu. V letech 2001 až 2005 pak pomáhal konsolidovat studium hispanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. Kromě toho přednášel na dalších univerzitách ve Španělsku, Portugalsku, Polsku, Mexiku, Chile, Brazílii, Spojených státech a na Kubě. Za výjimečný přínos v oblasti španělského jazyka a kultury mu španělský král udělil v roce 2003 Řád Isabely Katolické.
Ve své vědecké činnosti se Černý věnoval řadě témat z oblasti obecné a španělské lingvistiky. Jedním z jeho klíčových děl jsou opakovaně vydávané Dějiny lingvistiky, a to i ve Španělsku, stejně jako jeho Úvod do studia jazyka, oblíbený mezi studenty díky svému přístupnému stylu a schopnosti podat názorně i složitá a abstraktní témata.
Černý je též editorem a hlavním autorem encyklopedického díla Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Vedle toho publikoval knihu Sémiotika (ve spolupráci s J. Holešem) a učebnici španělské morfologie. Ve svých odborných studiích se zabýval řadou témat zejména z oblasti španělské morfologie (především systémem španělského slovesa) a španělštiny v Latinské Americe. Do této oblasti spadají i jeho poslední rozsáhlé projekty: monumentální Slovník španělsko-českých amerikanismů, vydaný ve třech svazcích v roce 2018 a oceněný Českou unií tlumočníků a překladatelů jako „Slovník roku“, a Portugalsko-český slovník brazilské portugalštiny (2023).
Svou mimořádnou dráhu zachytil Černý v memoárovém bestselleru Jak šel život (2019), vydaném v edici Paměť UP, který posloužil i jako základ pro pětidílný pořad v rozhlasovém cyklu Osudy (ČRo Vltava). Vedle peripetií osobního i akademického života se zde dočteme např. i o mimořádném přátelství, které jej desítky let pojilo s Josefem Jařabem, Milanem Hořínkem a Františkem Mezihorákem.
Vedle dalších aktivit nelze opomenout jeho podíl na založení v roce 1973 odborného periodika Romanica Olomucensia, kde do r. 2013 působil jako šéfredaktor a jeden z editorů. Dnes je z něj mezinárodně uznávaný časopis, indexovaný ve všech relevantních databázích.
Obdiv zasluhují jeho velké organizační schopnosti, které se projevily nejen při budování výše zmíněných pracovišť a oborů (významně přispěl např. i při zakládání kateder klasické filologie a asijských studií na FF UP), ale také veškeré aktivity ve prospěch studentů a mladších kolegů, jako např. časné zapojení katedry romanistiky do programů Tempus (později Sokrates a Erasmus) se širokou škálou partnerských univerzit nebo vytvoření stipendijního programu „Latinská Amerika“, financovaného Charlesem Merrillem, Jr., na podporu studia a výzkumu spojeného s Latinskou Amerikou.
Velmi si vážíme toho, že se můžeme počítat mezi jeho žáky a kolegy a přispívat k rozvoji katedry i oborů, které prof. Černý před lety obnovil či založil, a že při této výjimečné příležitosti můžeme vyjádřit obdiv nejen k jeho nepřehlédnutelnému dílu, ale i k tomu, s jakým nadhledem, rozvahou, velkorysostí, vtipem a grácií toto vše vykonal.
Lenka Zajícová, katedra romanistiky FF UP