Rektor Jaroslav Miller: Členství v Auroře může být pro UP lístek na šinkansen

Rektor UP Jaroslav Miller.
Foto: Vojtěch Duda
Čtvrtek 18. únor 2021, 8:00 – Text: Tomáš Franta

Jak mohou univerzity posílit svůj pozitivní vliv ve veřejném prostoru a pomoct společnosti ve světě plném rychlých změn a výzev? Tím, že budou úzce spolupracovat na mezinárodní úrovni a směřovat výsledky svého bádání do praxe. Právě proto se UP napevno stala součástí aliance Aurora. Spolu se svými osmi univerzitními partnery z Nizozemska, Velké Británie, Dánska, Německa, Rakouska, Islandu, Španělska a Itálie se v příštích letech zaměří na aktuální otázky dneška, jakými jsou společenská odpovědnost, udržitelnost, klimatické změny či digitalizace.

Proč je Aurora pro Univerzitu Palackého tak podstatná? Co vše prestižní členství v Auroře naší univerzitě přinese? Jaké možnosti a výzvy se díky tomu otevřou? Jak budou moci z Aurory těžit studenti, akademici a další zaměstnanci při svém osobnostním a profesním růstu? A v čem tkví úspěch budoucnosti univerzit? Na to vše a mnohem více odpovídá rektor Jaroslav Miller v tomto rozhovoru.

Univerzita Palackého se za vašeho působení výrazně „otevřela světu“ a začala prohlubovat svou internacionalizaci. Jak jsou pro vize a plány UP v tomto ohledu důležitá strategická partnerství pod záštitou Evropské unie? Čím EU přispívá k rozvoji UP především?

Pokud nebudeme otázku vulgárně redukovat pouze na finance, potom samozřejmě platí, že Evropská unie již svojí samotnou podstatou podporuje mezinárodní spolupráci a propojování ve všech formách a oblastech. Strategická partnerství univerzit jsou dle mého názoru důležitá nejméně ve dvou ohledech: Především pomáhají všem partnerům ke kvalitativnímu růstu a dále pak umožňují účastnit se skutečně velkých konsorciálních projektů, které řeší řadu výzev současnosti. Digitalizace, udržitelný rozvoj, špičkový mezioborový výzkum – to jsou všechno oblasti překračující jedinou instituci i úzké národní rámce.

EU podporuje také mezinárodní univerzitní alianci Aurora, jíž se UP stala napevno součástí. Auroru předchází pověst jednoho z nejpodstatnějších projektů od roku 1989, v němž je UP zapojena. V čem je podle vás členství v Auroře přelomové?

Řekněme, že naše účast v mezinárodní alianci Aurora má potenciál strukturálně proměnit Univerzitu Palackého a udělat ji mnohem více konkurenceschopnou ve srovnání s nejlepšími evropskými a světovými univerzitami. Jinými slovy, může jít o vyšší kvalitativní fázi rozvoje UP v jejích moderních dějinách. Ale samozřejmě záleží na nás samotných, zda tuto historickou šanci proměníme a zda máme motivaci být lepší a směřovat výše. Šance je skutečně bezprecedentní, protože Evropská komise již dala najevo, že chce existující univerzitní aliance podporovat dlouhodobě. To znamená, že pokud budeme odhodlaní na sobě pracovat, přestoupíme obrazně řečeno z regionálního vlaku do šinkansenu. Já zde funguji pouze jako otevírač dveří, do nichž buď vstoupíme, nebo si je ke své škodě zabouchneme před nosem.

Historik ve mně dodává, že Univerzita Palackého v Olomouci, vzhledem ke svým ambicím a dějinám starým 450 let, se prostě nemůže spokojit s rolí tzv. národní univerzity, což je navíc podle mě protimluv. Naopak musí překročit úzké mantinely České republiky a usilovat o významnější postavení mezi akademiemi v Evropě i ve světě. Jsem hluboce přesvědčený, že klamné sebeuspokojení pramenící z toho, že jsme prestižní institucí v rámci České republiky, popírá myšlenku univerzity obecně a UP škodí.

Co Aurora naší univerzitě přinese a co „přineseme“ my Auroře? Jaké možnosti se díky Auroře zaměstnancům a studentům otevírají?

Osobně se ztotožňuji s ideou tzv. prorůstání, která může přinést významné synergické efekty. Mám na mysli propojování studijních programů a kurikul mezi jednotlivými členy, postupnou harmonizaci systémů kvality a evaluací, společnou politiku udržitelnosti, řádově mnohem vyšší akademickou a studentskou mobilitu, než známe v současnosti, využívání společné studijní a výzkumné infrastruktury nebo společnou účast na velkých konsorciálních projektech. V této oblasti jsme už mimochodem uspěli, protože jako aliance jsme minulý týden jeden velký projekt od EU získali. A věřím, že je pouze prvním z řady. Když to konkretizuji, dokážu si v budoucnu například velice dobře představit studenta studujícího svůj obor v Olomouci, Amsterdamu a Innsbrucku, který obdrží společný diplom těchto tří univerzit nebo diplom celé aliance.

Zmíním také jednu oblast, v níž UP hraje v rámci Aurory naprosto klíčovou roli. Naše univerzita byla totiž pověřena koordinací partnerských vztahů s přidruženými univerzitami z východní a jihovýchodní Evropy. To je významná část celého projektu a v ní olomoucká univerzita dostala velký prostor a velkou odpovědnost.

Bude mít Aurora pozitivní dopad na studentské a zaměstnanecké pobyty a stáže? Rozšíří se například nabídka možností zahraničních mobilit?

Ano. Jeden příklad za všechny. V těchto dnech dolaďujeme první výzvu tzv. mikroprojektů. Smyslem je finančně podpořit cesty akademiků či doktorandů na jakoukoliv instituci v rámci aliance s cílem domluvit se například na společném vědeckém projektu nebo na výuce. Počítáme rovněž se stážemi v rámci sdílení dobré praxe v řízení a akademické administrativě.

Napomůže Aurora k rozšiřování a zlepšování vědeckého bádání na UP?

Evropská komise dala jasně a explicitně najevo, že je odhodlána ta univerzitní konsorcia, která dokážou svou smysluplnost, podporovat finančně i politicky dlouhodobě, nikoliv jenom po dobu tří let stávajících projektů. Cílem je vytvořit úzce propojené clustery univerzit, které budou schopny konkurovat americkým a dnes také i čínským univerzitám, a to ve vědě i v moderních přístupech k výuce. Uvnitř Aurory budeme vytvářet nástroje (granty, sdílení infrastruktury, společné projekty, mobilita vědců), které by měly vést k vyšší vědecké efektivitě jak celé aliance, tak jednotlivých univerzit.

Pomůže členství v Auroře k vývoji i uvnitř UP? Prohloubí například spolupráci mezi fakultami, podpoří modernizaci naší infrastruktury atp.?

To záleží na jednom každém z nás, na vedení univerzity, managementu fakult, akademicích a studentech. Když to uchopím trochu technokraticky, univerzity v Auroře se vesměs pohybují v globálních rankinzích o něco výše než UP. To znamená, že se od našich partnerů můžeme něco podstatného naučit a implementovat to v kontextu Univerzity Palackého. Modernizační potenciál našeho členství v Auroře sahá od výuky přes výzkum až třeba po komunikaci s veřejností. Zároveň to ale znamená, že naši partneři se mohou něco naučit od nás.

Univerzity v Auroře se ve svých aktivitách zaměří na témata životního prostředí, zdraví, digitalizace a kulturní diverzity. Proč právě tato témata a čím mohou univerzity v této oblasti pomoci v praxi?

Odpovím trochu zeširoka: Univerzity musí obecně hrát roli avantgardy, tedy institucí aktivně působících ve veřejném prostoru, artikulujících klíčová témata a ukazujících směr. Všechny vámi zmíněné oblasti patří k největším výzvám současnosti a univerzity jsou instituce, které mají potenciál přispět k řešení. Jako významné intelektuální think tanky se musí přihlásit ke své odpovědnosti za svět. Navíc témata jako udržitelnost životního prostředí nebo zdraví jsou Univerzitě Palackého dlouhodobě vlastní a tvoří významnou část našeho vědeckého i studijního portfolia. Právě oblast zdraví se u nás výborně prolíná s digitalizací, protože Olomouc je jedním z národních ohnisek rozvoje telemedicíny a sdílení dobré praxe tvoří jeden z pilířů spolupráce v rámci Aurory.

Právě společenská odpovědnost a udržitelnost je jedním z hlavních témat Aurory a UP sama se v posledních letech této otázce čím dál více věnuje. V čem může podle vás UP v této oblasti přispět regionu a v čem může pomoci na evropské úrovni?

Téma udržitelnosti je na UP doma a například katedra doc. Pavla Nováčka na přírodovědecké fakultě patří k předním expertním pracovištím zabývajícím se udržitelností dlouhodobě a z různých úhlů pohledu. Právě expertní potenciál této katedry bude, předpokládám, v rámci Aurory hojně využíván.

Společenská odpovědnost se ale na UP projevuje mnoha způsoby. Od poskytování stipendií pronásledovaným vědcům z Turecka a Běloruska přes činnost Občanské univerzity UniON až k nedávnému zřízení úvazku zmocněnce pro udržitelnost na Univerzitě Palackého v Olomouci. V průběhu mého funkčního období jsem se snažil, aby v této oblasti byla UP mnohem aktivnější než v minulosti, protože jsem přesvědčen, že společenská odpovědnost je geneticky zakódována v misi univerzity. A myslím, že se nám to podařilo.

Jednou z hlavních vizí Aurory je také působit především směrem ven do společnosti…

Ano, máte pravdu. Aurora si klade za cíl otevřeně komunikovat se společností a artikulovat globální výzvy jako je právě udržitelnost, digitalizace nebo zdraví v kontextu stárnoucí populace. Chceme z nich udělat téma intenzivní debaty ve veřejném prostoru a ukázat, že řešení těchto výzev rozhodne o naší budoucnosti. Univerzity, jakkoliv bohaté a intelektuálně silné, nejsou samy o sobě samozřejmě schopny tyto výzvy vyřešit. Společnost si musí sama uvědomit jejich závažnost a mentálně dozrát k přesvědčení, že odpovědnost máme všichni, jeden každý z nás. Univerzity mohou v tomto ohledu ukázat cestu a nastolit témata.

Aurora je jednou z evropských univerzitních aliancí, které EU podpořila. V jiných aliancích jsou přitom zainteresovány i další české univerzity. A vy iniciujete vzájemnou hlubší spolupráci těchto českých univerzit. Proč?

Pokud se nemýlím, EU podpořila celkem 41 konsorcií a počítá se s tím, že dlouhodobě jich v rámci unie zůstane přibližně dvě až tři desítky (tedy cca 150 evropských univerzit), které budou ze strany Evropské komise kontinuálně a dlouhodobě finančně podporovány. Naším cílem samozřejmě je, aby Aurora byla mezi nimi.

V České republice jsou členy takových konsorcií ještě Univerzita Karlova, Masarykova univerzita a ČVUT. Nedávno jsem inicioval společné jednání zástupců těchto univerzit s vedením ministerstva školství, Národním akreditačním úřadem a zástupci průmyslu. Rádi bychom totiž dosáhli toho, aby vláda České republiky jasně deklarovala svou systémovou podporu těmto konsorciím, protože členství v nich má zjevný potenciál zvýšit kvalitu celého terciárního sektoru v České republice. S Národním akreditačním úřadem budeme řešit i ryze praktické otázky, jako jsou například společné studijní programy uvnitř konsorcií nebo certifikace tzv. microcredentials, rekvalifikačních kurzů, které jsou klíčové pro flexibilní trh práce atd. Chci tím říct, že členství čtyř českých univerzit v konsorciích je důležité pro celou Českou republiku, protože může iniciovat řadu zásadních strukturálních změn i mimo akademickou půdu. Proto chceme s našimi partnery komunikovat a získat jejich podporu.

V souvislosti s oznámením vstupu UP do aliance Aurora jste přednesl vizi tzv. „globálních univerzit“, jakýchsi clusterů několika úzce propojených evropských univerzit. V čem by takové spojování univerzit v „superuniverzity“ podle vás mohlo být přínosné? A neztratily by univerzity v rámci této vize spojování evropských univerzit část „sebe“?

UP vždy zůstane autentickou a starobylou středoevropskou univerzitou. Jak jsem ale uvedl výše, věřím v integraci, ve spolupráci, v synergické efekty. V zásadě se podle mě jedná o stejné důvody, které vedly ke vzniku Evropské unie. Řadu fundamentálních výzev současnosti (klima, energetický obrat, stárnutí obyvatelstva atd.) nejsou schopny řešit národní státy samy, ale musí se spojit, spolupracovat a odbourat překážky bránící této synergii, ať je to jazyk, cla, nebo třeba státní hranice. Stejně tak by univerzity neměly být slonovinové věže stojící netečně vedle sebe v krajině. Mluvíme-li v souvislosti s Aurorou o univerzitním clusteru, uvítal bych osobně proces, který nazývám vzájemným prorůstáním. Ten zahrnuje společné studijní programy, kompatibilitu systému kvality a evaluací, sdílení know how, sdílení výzkumné infrastruktury atd. Trochu vizionářsky si myslím, že budoucí vývoj v terciární sféře může jít tímto směrem a za 15 let v Evropě můžeme mít třeba dvě desítky podobných univerzitních clusterů, které budou lídry ve výzkumu i v technologických inovacích, protože budou schopny mobilizovat mnohem větší intelektuální a finanční kapitál než jednotlivé instituce. A jsem pyšný, že Univerzita Palackého je součástí tohoto příběhu.

Jak by podle vás měla vypadat budoucí strategie internacionalizace UP?

Univerzita Palackého by měla zůstat i nadále univerzitou otevřenou všem formám spolupráce s našimi tradičními i novými partnery. V této oblasti jsme v posledních sedmi letech opravdu vynikali a mohu s klidem říct, že UP je dnes ve středoevropském prostoru nadprůměrně internacionalizovanou univerzitou využívající hustou síť partnerských vztahů. V tomto ohledu má UP dokonce ambici hrát roli lídra v excelenci internacionalizace a instituce poskytující metodickou pomoc ostatním univerzitám v regionu.

Naše členství v Auroře považuji za další logický krok v tomto směru. Do budoucna bychom se tedy měli zaměřit na kvalitativně vyšší formu všestranného propojení s univerzitami v alianci. UP by měla také rozvíjet nástroje virtuální mobility, která tady v nějaké podobě jistě zůstane i po odeznění pandemie. A považuji také za žádoucí rozvíjet dále myšlenku kampusu v Erbílu, pokud to podmínky dovolí. Úspěšně tam učíme již jeden akreditovaný studijní program a vím o několika dalších katedrách, které mají zájem v Erbílu působit a jsou na to připraveny. V tomto je UP v České republice zcela výjimečná.

Zpět