S fotbalovým míčem budovat mír v komunitách

Zástupkyně UP se zúčastnily ve Spojeném království semináře, který je utvrdil v tom, že i sportem je možné řešit sociální konflikty a budovat mír.
Foto: Nikola Šašurová
pátek 14. říjen 2016, 9:00

V půlce září jsem poprvé navštívila brightonskou univerzitu na jihu Anglie. Tam jsem se zúčastnila mezinárodního semináře o používání sportu (konkrétně fotbalu) jako nástroje k budování míru v komunitách, které trpí dlouhodobými konflikty a sociální dezintegrací. Českou výpravu tvořila kromě mne lektorka z Univerzity Palackého, Simona Šafaříková, a vedoucí české kampaně Fotbal pro rozvoj, Štěpán Kyncl. V jihoanglickém Eastbourne se spolu s námi sešel unikátní mix účastníků v podobě studentů a vyučujících z brightonské univerzity, delegátů neziskových organizací ze Severního Irska, Jižní Koreji a Jižní Afriky, ale také zástupců z řad uprchlíků z DR Kongo, Íránu a Súdánu. Společně jsme si osvojovali základní koncepty Fotbalu pro mír (F4P - Football 4 Peace).

Důraz na fair-play hodnoty – ve hře i v životě

Fotbal je v rámci konceptu užíván jako neutrální a zcela univerzální nástroj neformálního vzdělávání. Především v hluboce rozdělených společnostech může sport poskytnout vůbec první kontakt mezi dětmi z rozdílných komunit. Koncept staví na předpokladu, že hry jsou pro děti zajímavější než knihy. Avšak důležitá není jen samotná hra na góly, ale také způsob, jakým se hráči ke hře staví, jak řeší potenciálně konfliktní situace a co si ze hry mohou odnést.

Speciální důraz je kladen na fair-play hodnoty, které mají vytvořit rovné a spravedlivé podmínky pro všechny děti bez ohledu na jejich sociální situaci, rasu, pohlaví, náboženství nebo fotbalové schopnosti. Hrát může každý, kdo chce a je ochoten respektovat speciální pravidla hry, své spoluhráče i protihráče. Hráči jsou rovněž vedeni k tomu, aby si uvědomovali, že hra v týmu s sebou nese určitou odpovědnost, a že i důvěra ve schopnosti druhých je základním kamenem práce v týmu. Když lidé nekomunikují, zdi mezi nimi rostou. Jedna z účastnic semináře, Doori ze Soulu, s námi kromě komunikace a odpovědnosti sdílela zajímavý postřeh: „Mír nepřichází jen tak sám od sebe, musíme ho vytvořit a potom pečlivě chránit.“

Nenásilná příležitost ke kontaktu napříč komunitami

Koncept hry, založené na hodnotách, byl nejprve rozvíjen v praxi mezi izraelskými a palestinskými dětmi. Dnes už vyškolené kouče F4P najdeme i v Jordánsku, Irsku, Jižní Koreji, Jižní Africe i Gambii.

Workshopový program se obvykle skládá z aktivit na hřišti, tj. například různé fotbalové drily, a team-buildingových aktivit mimo hřiště, kde se děti uvolní od soutěživé povahy hry, jsou nuceny spolu komunikovat a spolupracovat. Cílem obou bloků aktivit je vytvoření nenásilné příležitosti ke kontaktu napříč komunitami skrze sport a hry, podpora vzájemného pochopení a v neposlední řadě i vylepšení sportovních dovedností.  Ne nutně se musí koncept aplikovat na fotbal – aktivity na hřišti lze upravit i pro jiné sporty s tím, že aktivity mimo hřiště mohou zůstat stejné.

I obyčejné hraní může být těžká práce

Společně s ostatními účastníky letního mezinárodního semináře jsme absolvovali teoretické i praktické hodiny, abychom si vše co nejlépe zapamatovali a zároveň si vyzkoušeli, jak se mohou děti během workshopů cítit. Všechny nové vědomosti jsme mohli uvést v praxi 21. září, tedy v den, který OSN vyhlásila Mezinárodním dnem míru. Na oslavu toho dne jsme připravili program pro skoro dvě stovky dětí z okolních škol. Pro mě to byla trochu výzva, protože děti se navzájem neznaly a měly velký strach z kontaktu s ostatními, odmítaly vytvářet skupinky potřebné k aktivitám a to nemluvím o aktivitách vyžadujících fyzický kontakt. Po třiceti minutách snažení o dodržení pečlivě připravené struktury programu jsme s mojí kouč-parťačkou Jess zničily všechny pečlivě připravené poznámky a začaly improvizovat. Naštěstí se nám nakonec podařilo vtáhnout děti do hry a přimět je zapomenout na veškeré bariéry.

Vděk patří mým učitelům na Katedře rozvojových studií, kteří mi umožnili se semináře zúčastnit. Jedna z účastnic, Engela z Johannesburgu, zhodnotila program semináře slovy: „Myslela jsem si, že metodologie výuky bude jen teoretický přístup, ale pěkně jsem se spletla! Na konci druhého dne jsem se téměř nemohla hýbat. I obyčejné hraní může být opravdu těžká práce. Teorii s praxí jsme propojovali až do posledního dne, kdy jsme se dětem stali kouči a vedli všechny aktivity.“ Mohu s ní jen souhlasit v tom, že když jsem stála na hřišti se všemi těmi desítkami dětí, uvědomila jsem si, kolik jsem se toho o F4P naučila. Je čas zužitkovat to dále…

Nikola Šašurová, Katedra rozvojových studií, PřF UP