Věnuje se kresbě, grafice i umělecké produkci či performanci. Její práce najdeme ve sbírkách po celém světě, od washingtonské National Gallery of Art až po Galerii Klatovy/Klenová. A taky pětadvacet let spolupracovala s nedávno zesnulým Václavem Ciglerem, uznávaným českým sochařem, sklářem a šperkařem. „Čtvrtstoletí s Václavem pro mě nikdy neskončí,“ říká Jana Šindelová, absolventka Univerzity Palackého.
Grafiku studovala na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra kresby a grafiky Jiřího Lindovského, v intermediálním ateliéru pak u Milana Knížáka, výtvarníka a performera, bývalého rektora AVU a ředitele Národní galerie v Praze. Jedny z prvních zkušeností však sbírala na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého.
„Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda.“
„Jako malá jsem chodila do gymnastiky a kreslila v lidové škole umění u paní učitelky Libušky Našové. Na gymnáziu ve Šternberku jsem pak navštěvovala výtvarný kroužek vedený Petrem Skyvou. Není to tak dávno, co mě překvapil text spolužáka, který v jeho úvodu napsal, že v našem dětství jezdily ještě parní lokomotivy a že se ve vlacích topilo v kamnech. To si sice nepamatuji, ale vlakem jsem z rodných Bohuňovic jezdila často,“ vrací se ve vzpomínkách k výtvarným začátkům vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka.
Jana Šindelová (* 1970)
Vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka. Zabývá se kresbou, grafikou a site specific. Je absolventkou výtvarné výchovy na PdF UP, teorie a dějin umění na FF UP a AVU v Praze. V disertační práci Václav Cigler a jeho škola analyzovala pohled umělce a pedagoga Václava Ciglera na výtvarné umění přes vnímání pohybem, prostorem a časem. Na snímku její serigrafie Prostor tvořený světlem.
O tom, že se začne ubírat výtvarným směrem, se rozhodla už na gymnáziu. Stalo se tak po jedné vernisáži a setkání s grafičkou Alenou Kučerovou v olomouckém Divadle hudby. Se studiem výtvarné výchovy na olomoucké pedagogické fakultě začala na podzim v roce 1989 a se studiem dějin umění na fakultě filozofické pak o rok později.
„Byla to úžasná doba. Na katedru přišli skvělí a inspirativní umělci, kteří vytvořili velmi tvůrčí prostředí. Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala grafika Ondřeje Michálka, kreslíře, sochaře a tvůrce autorského šperku Pavla Herynka, také malíře a autora happeningů a landartových a bodyartových realizací Vladimíra Havlíka či malíře Jiřího Krtičku. Ze studií dějin umění pak často vzpomínám na historika umění Milana Tognera či teoretičku, básnířku a malířku Alenu Nádvorníkovou.“
Na Akademii výtvarných umění se ze zvědavosti přihlásila na Mezinárodní letní akademii umění v Salzburku k americké sochařce Kiki Smith.
„Chyběla mi tehdy silná ženská umělecká osobnost. V kurzu nás bylo dvacet a Kiki Smith nám přibližovala lidské tělo zevnitř. Každý jsme zpracovávali jinou část těla, někdo oči, jiný ucho, další srdce. Na mě vyšel lymfatický systém. Právě tam jsem se setkala se světovou uměleckou elitou.“
O další osudovou křižovatku se postaral architekt, umělec a dnes i partner Michal Motyčka, který ji v roce 2002 seznámil s Václavem Ciglerem. Bylo to při přípravě výstavy s názvem Václav Cigler a absolventi oddelenia sklo v architektúre na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave 1965–1979, která se konala v pražském Mánesu a ve slovenské Národní galerii.
„Využila jsem toho i pro studenty. Bylo to totiž v době, kdy jsem působila na katedře výtvarné výchovy PdF UP. V předmětu Kresba jsme v uvedené trojici připravili pro studenty projekt s názvem Místo setkání.“
S Václavem Ciglerem později oslavila i jeho devadesátiny, když mu ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc uspořádala retrospektivu jeho kreseb.
Dnes už může Jana Šindelová částečně i rekapitulovat. V týmu s Václavem Ciglerem a Michalem Motyčkou připravila víc než stovku projektů. Stala se zároveň spoluautorkou devíti publikací a získala i cenu Grafika roku 2001. V plánu má uspořádat výstavu šperků Václava Ciglera a vydat katalog k rozsáhlé výstavě skleněných plastik nazvané Vidět v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli.
Tvorbu i s odstupem řady let vnímá jako obrovský dar. „Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda. Tou se stala i má spolupráce s Michalem Motyčkou a Václavem Ciglerem, která dnes pokračuje prostřednictvím nadačního fondu. Václav Cigler byl vizionář, nezajímala ho estetika, ale podstata zadání. Ve výsledku vždy hledal nejlepší řešení. Překonal hranice v mnoha oborech, kterými se zabýval. Je teď na nás, abychom jeho dílo znovu objevili.“
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.