Univerzita Palackého v Olomouci byla zřízena na základě zákona o obnovení univerzity v Olomouci, jenž byl přijat Národním shromážděním 21. února 1946 a účinnosti nabyl 4. března 1946. Jeho účelem bylo „odčiniti nepřátelské akty rakouských vlád proti starobylé univerzitě olomoucké“, jež byla v roce 1860 zrušena. V euforické atmosféře druhého poválečného jara se 2. června 1946 v Olomouci uskutečnily První všestudentské majáles, a to i pro studenty středních škol. Fungování Univerzity Palackého v Olomouci totiž bylo prozatím omezeno jen na dvě fakulty, Lékařskou fakultu UP a Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu UP, poněvadž Filozofická fakulta UP a Pedagogická fakulta UP, vzniklá zákonem z 9. dubna 1946, v červnu 1946 ještě nezahájily svou činnost. Účast na majáles se pro studenty bohosloví neslučovala s důstojenstvím jejich budoucího kněžského povolání a olomoucká právnická fakulta byla obnovena až v roce 1991.
Ale už během přípravy Prvních všestudentských studentských majáles se projevilo protichůdné ideologické směřování stran Národního bloku – Komunistická strany Československa (KSČ), Československé sociální demokracie (ČSD) a Československé strany národně socialistické (ČSNS). Tyto strany se v červnu 1945 dohodly na budování jednotného Svazu české mládeže (SČM) s tím, že nebudou zakládat vlastní stranické mládežnické organizace. Manifestační (tj. ustavující) sjezd SČM se uskutečnil ve dnech 4. až 7. července na Pustevnách poblíž hory Radhoště. Spory s vedením SČM, v němž dominovala KSČ, však přiměly předsednictvo ČSNS, aby 8. května 1946 nařídilo národně socialistické mládež ze SČM vystoupit a shodně jako Československá strana lidová založit svou vlastní mládežnickou organizaci.
Tak se stalo, že o přípravách prvních poválečných majáles v Olomouci nic nesděloval lidovecký Osvobozený našinec a ani národně socialistické Volné slovo, zato komunistická Stráž lidu publikovala dne 1. června 1946 jejich detailní popis:
„Vývoj člověka od embrya až k pohřbu.
V neděli večer uvidí Olomouc výsledek poctivého studia svých mediků.
Na nedělní všestudentské majalie se dělají na Sokolském stadionu dalekosáhlé přípravy. Pořadatelům se podařilo získat kromě celého sokolského stadionu také koupaliště, kterého bude použito zvláště pro večerní program. Na stadioně se staví tribuny pro čestné hosty, taneční parkety, bufety, zábavní podniky atd. Na koupališti se staví plovoucí parkety, přístavy pro lodi a fontány pro benátskou noc. Odpolední slavnosti budou zahájeny ve 14 hodin velkým průvodem za účasti všech zástupců olomouckého veřejného a kulturního života. Na průvodě se zúčastní všechny olomoucké střední školy, zástupci lékařské fakulty, zástupci mládeže celého Olomouckého kraje, krojované skupiny, alegorické vozy atd. Odpolední program, který začne v 15 hodin na Sokolském stadionu, vyplní středoškoláci tanci krojovaných skupin, ukázkami sportovní a lehkoatletické výchovy. Po programu bude volná zábava za účinkování tří hudeb a různých atrakčních podniků. Na večerním programu účinkují posluchači lékařské fakulty, kteří předvedou originální průvod klinikou a báječnou karikaturou vývoje člověka od embrya až k pohřbu. Po programu započne na Sokolském koupališti benátská noc s ohňostroji, lodičkami, volbami královny krásy, volbou nejlepšího tanečního páru, moderním lazaretem, kde se postarají o ošetření medici. Léčit se bude nejmodernějším patentem posluchačů lékařské fakulty. Celý pořad bude pro olomoucké obyvatelstvo velikým překvapením. To, co do dnešní doby bylo vyhrazeno pouze Praze a Brnu, předvedou vám studenti poprvé také v Olomouci. Proto všichni v neděli na První všestudentské majáles!“
Kdo konkrétně organizoval 1. všestudentské majáles v Olomouci, se dozvídáme až ze zpráv následujících po této akci, z nichž plyne, že majálesový průvod byl zhodnocen jako skandální. Vina za difamaci plození lidského druhu padla na hlavy členů výboru Spolku českých mediků Palackého univerzity v Olomouci, jak dále doložíme. Nejprve ale musíme zhlédnout vzácný filmový dokument, jenž byl 2. června 1946 o olomouckém majálesovém dění toho dne natočen a jenž je dostupný zde, dnes ovšem těžko usoudíme, co nejvíce pohoršilo tehdejší majálesové publikum. Průvod zahajuje skupina jezdců na koních, z nichž jeden třímá československý prapor, za nimi následuje početná skupina dívek v národních krojích. Nosič cedule s nápisem „Profesorský sbor“ vede skupinu vousatých a stářím zchromených mužů v bílých pláštích a lékařskými instrumenty v rukou, též se mezi nimi vyskytuje i muž v taláru. Skupinu mladých žen v bílých halenkách a tmavých sukních nelze bohužel kvůli nečitelnosti standarty nesené v jejím čele identifikovat. Za nimi kráčejí funkcionáři různého druhu, poté další dechová kapela a opět karikatury profesorského sboru. Párek fyzicky odpudivých milenců otevírá sexuálně osvětovou část průvodu, představuje se gynekologicko-porodnická klinika, následují další nemocniční kliniky včetně kliniky psychiatrické, prezentující šílené nacisty včetně Adolfa Hitlera s jeho knihou Mein Kampf (Můj boj), a konečně patologie s anatomy a funebráky. První alegorický vůz přepravuje obrovitou filmovou kameru, řecké bohyně Pallas Athéna v přilbě a se štítem a Artemis s lukem a šípy na následujícím voze symbolizují obnovenou olomouckou univerzitu a selský povoz tažený párem koní veze transparent s nápisem „Jednotný SČM zdraví majáles!“. Pak již majálesový průvod napochoduje na Sokolský stadion a filmová kamera zaznamenává veselici s tanci lidovými i společenskými a lehkoatletické exhibice. Jedno majálesové extempore však dnešního diváka dotyčného filmu může šokovat – inscenovaná poprava oběšením německého nacisty (patrně tzv. ordnera, příslušníka Sudetoněmeckého sboru dobrovolníků – Sudetendeutsches Freikorps, Ordnergruppe) s asistencí vězeňského lékaře. Jenže časté výkony trestu smrti oběšením byly v poválečném Československu realitou. Počet osob popravených v Olomouci, výhradně mužů, od 10. listopadu 1945 do 6. června 1952 dosáhl rovných padesáti: 43 osob bylo posláno na šibenici za retribuční trestné činy (tj. příslušníci gestapa, konfidenti apod.), šest osob za těžké zločiny a jedna osoba za trestný čin politický.
Jak jsme již uvedli výše, majálesový průvod olomouckých mediků se u olomoucké veřejnosti nesetkal s jednoznačnou aprobací, najmě v něm uplatněná forma sexuální osvěty. Národně socialistický žurnál Volné slovo totiž 6. června 1946 otiskl toto prohlášení:
„Ještě nevhodný průvod majálesu v Olomouci
Prohlášení profesorských sborů středních a odboných škol
Profesorské sbory středních a odborných škol v Olomouci prohlašují, že nesouhlasí s částí programu všestudentských majáles, kterou přispěl Spolek čsl. [sic!] mediků lékařské fakulty Palackého univerzity. Nechceme posuzovat, pokud byl program vypracovaný vysokoškoláky, vůbec vhodný po stránce estetické a etické (zejména krátce po oslavě Svátku matek), ale rozhodně se stavíme proti tomu, že něco podobného bylo bez našeho vědomí a souhlasu spojeno s programem středních škol, které mají za úkol vychovávat svěřenou mládež k opravdové ušlechtilosti. Studentským samosprávám středních škol bylo dovoleno účinkovat na společných studentských slavnostech za předpokladu, že program bude mít tradiční studentskou úroveň.“
Dne 9. června 1946 uveřejnilo Volné slovo tuto reakci Spolku českých mediků Palackého univerzity:
„Olomoučtí medici se omlouvají
Likvidování případu majáles – Vysokoškolskému studentstvu věnujeme i nadále pozornost a lásku
Spolek českých mediků Palackého univerzity v Olomouci prohlašuje, že jeho výbor pověřil organizací a režií některých scén všestudentských majalií v Olomouci ne dosti schopné osoby z řad mediků i nemediků a projevil vůči jejich činnosti pasivitu. Spolek vyvodil z toho důsledky a požádal výbor, aby odstoupil. Byl vytvořen nový pracovní výbor, který povede záležitosti spolku do zvolení nového výboru řádnou valnou hromadou. – Jelikož medici jsou si vědomi této chyby, prosí, aby je veřejnost omluvila. – K tomu poznamenáváme: Věřili jsme a věříme ve vysokou úroveň českého studentstva. Dostáváme spolehlivé zprávy o tom, jak většina vysokoškoláků přímo zaníceně se věnuje studiu a vzdělání. To, co se stalo při olomouckých studentských slavnostech, bylo chybou jedinců, za niž se nejvíce styděli zase jen samotní studenti. Vidíme to z rázných opatření, které učinil spolek mediků. Česká veřejnost jeho opatření bere s povděkem na vědomí a olomouckému studentstvu věnuje i nadále svou lásku a pozornost!“
Do třetice pak jak Volné slovo, tak Stráž lidu věnovaly dne 12. června 1946 místo tomuto sdělení:
„A ještě k majáles
Akční výbor vysokoškolského studentstva v Olomouci, vrcholná organizace všech olomouckých vysokoškoláků, se rozhodl na své schůzi v sobotu 8. t. m. upozorniti dodatečně veřejnost, že se slavností konanou 2. t. m. pod názvem Všestudentské majáles neměl nic společného, nijak se pořádání ani příprav nezúčastnil, a může tudíž s klidným svědomím odmítnouti jakoukoliv odpovědnost za její programovou náplň.“
Olomoučtí medici se sice za majálesový průvod 2. června 1946 omluvili, máme však důvody k přesvědčení, že to byla omluva ryze formální, nebo dokonce pokrytecká. Roku 1947 se v Olomouci uskutečnily majáles, jimž ani Volné slovo, ani Stráž lidu nevěnovaly vůbec žádnou pozornost. Nebýt amatérského filmu s titulem Maiales 1947 (je dostupný zde), zmizely by tak v propadlišti dějin. Jejich námět byl shodný s majáles předchozího roku a jeho provedení se v mnoha ohledech obohatilo – včetně průvodu s parodickými scénami lidské reprodukce a oběšení německého nacisty na Sokolském stadionu. Příčina může být v tom, že majáles, nazývané též Radostné dny osvobozené mládeže, měly být v roce 1947 celostátně součástí příprav 1. světového festivalu mládeže a studentstva, a na opětovně obscénní kreace olomouckých mediků bylo zřejmě lépe v tomto kontextu vůbec neupozorňovat. Dotyčný festival byl zahájen v Praze 25. července 1947 a trval téměř čtyři týdny.
A co se letošních majáles na Univerzitě Palackého týká, pořádaných od 13. do 15. května 2025, nezbývá než konstatovat, že od recesistického a provokativního majálesového průvodu centrem Olomouce, korunovace majálesového královského páru na balkonu radnice a předání mu dočasné vlády nad univerzitním městem bylo upuštěno. Že by se v takovém průvodu mohly vyskytnout studentské maškary a transparenty karikující vedoucí struktury akademické, natož politické, ani nepřipadá v úvahu… Jak jinak bylo při olomouckých majáles za pražského jara 1968 (Májová encyklopedie, viz zde)!
prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc., emeritní profesor FF UP