Historickým liturgickým oděvům se věnují dvě nové knihy, jejichž editory jsou Jitka Jonová a Radek Martinek z Cyrilometodějské teologické fakulty UP. První z publikací se zaměřuje na památkovou ochranu těchto mnohdy vzácných textilií, druhou je katalog představující nejzajímavější bohoslužebná roucha používaná v olomoucké katedrále sv. Václava. Za konečnou podobou obou stojí Vydavatelství UP.
Prakticky zaměřenou knihu Liturgické textilie a jejich památková ochrana ocení především odborní pracovníci zabývající se péčí o historické liturgické textilie, takzvaná paramenta. Kromě toho, že se zabývá materiály a technikami používanými ke zhotovování těchto textilií, nabízí také metodiku potřebnou k jejich restaurování, záchraně či evidenci. Cílem metodiky, na které spolupracovali odborníci z Univerzity Palackého a Národního památkového ústavu, je mimo jiné uchovat význam liturgických textilií jako součásti národního kulturního bohatství.
Velmi reprezentativně a velkolepě pojatý katalog Ornamenta episcopi. Liturgická roucha olomoucké katedrály s předmluvou arcibiskupa Jana Graubnera pak představuje nejzajímavější bohoslužebné textilie z období od 2. poloviny 15. století do roku 1935 dochovaná v dómu sv. Václava, které si zájemci mohli prohlédnout během úspěšné výstavy. Tu vloni v létě navštívilo více než 17 tisíc lidí. Katalog přináší i texty věnující se vývoji bohoslužebných rouch a jejich tvarů, vzorů, zdobení a technik a přibližuje zahraniční vlivy a osudy těchto textilních památek.
Nepřítelem je neinformovaný člověk
Oba počiny, které do jisté míry nemají ve střední Evropě obdobu, představili jejich editoři Jitka Jonová a Radek Martinek během neformálního setkání v Rotundě teologické fakulty.
„Liturgické textilie považuji za nejohroženější kulturní památky současnosti. Zatímco třeba u notového materiálu nebo u knih nějaké povědomí o jejich významu máme, o liturgických textiliích se mnoho neví. Jsem tedy velmi rád, že se nám je podařilo zasadit do kontextu památkové péče,“ uvedl Radek Martinek.
Největším nepřítelem liturgických textilií je podle něj neinformovaný člověk, což mohou být jak duchovní, kteří nemusí tušit, jaké poklady ve své správě mají, nebo i pracovníci muzeí, kteří vždy nemusí rozumět církevním souvislostem. Absolvent olomouckých dějin výtvarných umění mimo jiné připomněl, že k velké ztrátě kontextu a „příběhů“ došlo v 50. letech minulého století při rušení klášterů komunisty, kdy se ne vždy u bohoslužebných souborů zachráněných ze sběrových svozů podařilo dohledat související archiválie.
Dosud na chvostu zájmu
„V olomoucké katedrále je dochováno zhruba 1200 jednotlivých kusů parament, jen málo z nich je zapsáno jako památky. Jen příležitostně byly také některé nápadnější kusy prezentovány, ve větším kontextu se ale jimi nikdo dosud nezabýval. Není mi přitom známo, že by nějaká středoevropská katedrála nebo větší poutní či klášterní kostel měly roucha podobným způsobem zpracována. Svatovítský chrám v Praze na své zpracování zatím čeká a vídeňský svatý Štěpán překvapivě také,“ dodal Radek Martinek ke katalogu.
„V českém prostředí zatím nebyl zájem o liturgické textilie v takovéto míře realizován. A i pokud se podíváte do zahraničních publikací týkajících se památkové péče, najít specializované metodiky pro ochranu církevních textilií je problém. Doufám tedy, že tato naše metodika bude mít praktický dopad a přispěje k rozšíření povědomí v této oblasti, která dosud byla na chvostu zájmu. A je škoda, že nám tak uniká velké kulturní bohatství a dědictví. Přece jen jde o doklad textilní kultury, průmyslu určité doby, toho, co byli naši předci schopní vyrobit a co má nějaký příběh, vlastníka, zhotovitele. Je to badatelsky velmi zajímavé téma,“ řekla Jitka Jonová s tím, že k ochraně starých rouch stačí i „drobnost“: uložení v suchém a bezprašném prostředí.
Publikace, které jsou k dostání v e-shopu Vydavatelství UP (metodiku najdete zde, katalog zde), i výše zmíněná výstava vznikly jako výstupy projektu Historické liturgické textilie v českých zemích: metodologie, inventarizace, péče a prezentace, který je financovaný Ministerstvem kultury ČR z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II). Na projektu Cyrilometodějská teologická fakulta UP spolupracuje s Národním památkovým ústavem.
