Betty Fahrnerová z FF a příběh evakuačního vlaku. Pomáhat má smysl, i když se všechno nepodaří

Utíkají před válkou.
Foto: Betty Fahrnerová. Snímky jsou k vidění v recepci knihovny ve Zbrojnici.
Wednesday 16 March 2022, 14:50 – Text: Ivana Pustějovská

Uprchlíci. Dobrovolníci. Dvě slova, která dnes naprosto jednoznačně patří k sobě. Lidi prchající před válkou vidíme v médiích, na sociálních sítích. Jaké to ale je dostat se do centra dění, mezi ty, kteří hodiny zoufale čekají na pomoc a chtějí se dostat ze zničené země? A stačí k jejich záchraně jen pomáhající ruce a dobrá vůle? Někdy ne, ale to nás nesmí odradit. To je zkušenost Betty Fahrnerové, studentky FF a dobrovolnice, která se vydala s kamerou natočit příběh jednoho evakuačního vlaku.

„Dostala jsem možnost natočit jako nezávislý kameraman krátký dokument o dobrovolnících, kteří se vydali s pomocí humanitárním vlakem na Ukrajinu. Bylo to v rámci iniciativy Železnice pomáhá. Vlak, který patří Albertu Fikáčkovi, vyjížděl z Bohumína a mířil do ukrajinského města Mostyska přes polskou Přemyšl. Naším úkolem bylo dovézt na Ukrajinu materiální humanitární pomoc a zpátky k nám pak pět set ukrajinských uprchlíků,“ vypráví studentka FF UP.

Mostyska, která leží zhruba dvanáct kilometrů od ukrajinsko-polské hranice a od Lvova jsou vzdálená asi šedesát kilometrů, jsou sice jen několikatisícové městečko, ale prochází jimi důležitá vlaková trať z Přemyšle do Lvova. Mají hned dvě nádraží. Jak připomíná Betty, humanitární vlak sem mířil poprvé. „Na vykládacím nádraží jsme v noci spolu s dobrovolníky, zdravotníky a dalšími pomocníky vyložili materiál, mimochodem zdálo se mi, že snad všichni byli mladší než já,“ říká studentka. A jak dodává, pak začaly nečekané komplikace. Vlak odtáhli na odstavnou kolej a čekalo se na informace. V Mostyskách měli naložit pět stovek uprchlíků, převážně žen a dětí. „Z nějakých důvodů, které neznám, asi administrativních, náš vlak odtáhli zpět do Polska bez nich s tím, že je nabereme tam. Bylo to zoufalé, a když jsme se dostali do Přemyšle, tak oznámili, že kvůli nějaké chybě v dokumentaci, která se někde stala, do vlaku nesmí nikdo nastoupit. Přišli policisté, protože pár lidí už stihlo nastoupit a chtěli je dostat ven. Naštěstí Albert Fikáček zasáhl a nedovolil je z humanitárního vlaku vyhodit. Takže jsme nakonec dovezli jen asi čtrnáct lidí.“

I tato zkušenost je důkazem napjaté atmosféry na všech stranách a ne vždy úspěšné snahy zvládnout humanitární katastrofu obřích rozměrů. „Jsem dobrovolník od svých patnácti a už jsem docela zvyklá na to, že člověk přichází s nadšením, že chce pomoct lidem, a většinou zjistí, kolik byrokratických překážek stojí v cestě. To je dlouholetý problém, který je teď víc vidět, protože těch lidí je hodně a potřebují pomoc okamžitě. Moje osobní zkušenost i z této cesty je, že i tak má smysl pomáhat. Plánuju se tam vrátit. Jen už nechci zažít tu strašnou bezmoc stát v úplně prázdném vlaku a vidět, jak na peroně v mrazu stojí stovky lidí, malých dětí, jejich maminek a my odjíždíme.“

Reportáž Betty Fahrnerové si můžete pustit níže. Současně si můžete v recepci knihovny na Zbrojnici prohlédnout kolekci autorčiných fotek z cesty.

Back

Privacy settings

We use cookies and any other network identifiers on our website that may contain personal data (e.g. about how you browse our website). We and some of the service providers we use have access to or store this data on your device. This data helps us to operate and improve our services. For some purposes, your consent is required to process data collected in this way. You can change or revoke your consent at any time (see the link at the bottom the page).

(Essential cookies enable basic functions and are necessary for the website to function properly.)
(Statistics cookies collect information anonymously. This information helps us to understand how our visitors use our website.)
(They are designed for promotional purposes, measuring the success of promotional campaigns, etc.)