Zatímco za pojmy Tour nebo Vuelta si cyklistické soutěže představí i ten, kdo sportovní dění příliš nesleduje, zkratka MTB XCE označující eliminační závody na horských kolech tak obecně známá není. To by chtěla změnit Adéla Pernická, bikerka z Valašska a studentka Fakulty tělesné kultury UP, která se právě této disciplíně věnuje. A úspěšně – je totiž úřadující mistryní Evropy.
Adéla Pernická na FTK UP studuje učitelství tělesné výchovy a geografie. Je členkou cyklistického klubu Bike Pro Racing Valašské Meziříčí, její doménou je disciplína MTB XCE. Kromě titulu z evropského šampionátu si letos vyjela také čtvrté místo na mistrovství světa. Nejen to, jak v ní letošní mezinárodní závodní úspěchy doznívají, prozradila v rozhovoru.
Stala jste se letošní mistryní Evropy, předtím jste se na svém prvním mistrovství světa umístila čtvrtá. Co na tyto své úspěchy s časovým odstupem říkáte?
Pořád z nich mám velkou radost, zároveň je vnímám jako dvě úplně odlišné zkušenosti. Na mistrovství světa jsem měla medaili na dosah, ale bohužel mi ve finále spadl řetěz a zamotal se tak nešťastně, že jsem nemohla pokračovat. V tu chvíli mě to samozřejmě mrzelo, protože jsem věděla, že po vyhrané kvalifikaci na to mám. Zpětně si ale troufnu říct, že to byl moment, který jsem ve své kariéře potřebovala. Jsem vlastně ráda, že přišel tak brzy a po loňské úspěšné premiéře v nové disciplíně mě vrátil nohama zpátky na zem. Uvědomila jsem si, jak málo stačí k tomu, aby člověk přišel o výsledek, na který tolik trénoval. Zároveň mě tahle zkušenost obrovsky posílila a paradoxně snad ještě víc namotivovala do dalších závodů.
O to krásnější pro mě pak bylo mistrovství Evropy, kde se všechno sešlo tak, jak mělo. Od rána jsem si věřila, cítila se dobře a měla jsem pocit, že přesně vím, co chci na trati dělat. Když jsem pak projížděla cílovou rovinkou na prvním místě, byla to obrovská úleva a euforie. Dokonce jsem si i zakřičela, protože ze mě v tu chvíli spadlo všechno napětí a vlastně mi došlo, že si jedu pro titul. Na ten moment budu určitě ještě dlouho vzpomínat. Myslím, že mi to ale všechno ještě pořád úplně nedochází a že teprve časem si naplno uvědomím, jak velké výsledky to vlastně jsou.
Pro méně znalé – co se skrývá za zkratkou MTB XCE? Jaká jsou specifika této disciplíny a co vás na ní přitahuje?
MTB XCE je zkratka pro Cross-country Eliminator, tedy eliminátor na horských kolech. Je to krátký, dynamický závod na technické trati plné překážek, jako jsou skoky, klopenky a další náročné pasáže. Na trati proti sobě jedou čtyři závodníci současně a do dalšího kola vždy postupují dva nejrychlejší. Rozhoduje přitom nejen rychlost a technika, ale také taktika, správné načasování útoku a schopnost rychle reagovat na situaci na trati. Právě tato kombinace mě na XCE baví nejvíc. Je to velmi akční a nepředvídatelná disciplína, ve které není rozhodnuto až do cílové čáry a často rozhodují pouhé setiny sekundy. Člověk musí jet naplno, ale zároveň neustále přemýšlet nad tím, kdy zaútočit, kdy si počkat a jak nejlépe využít svou pozici vůči soupeřům.
Věnujete se i dalším cyklistickým odvětvím, nebo je MTB XCE vaše jediná disciplína?
Momentálně se specializuji na XCE, ale v příští sezoně bych určitě chtěla, pokud to dovolí nabitý závodní program, zařadit i několik silničních závodů v Česku. I když je eliminátor krátká a dynamická disciplína, vytrvalost v něm hraje důležitou roli.
Jaká je vaše cyklistická historie? Vzpomenete si, kdy jste poprvé sedla na kolo? A kdy přišly první závody a úspěchy?
Na kole jezdím, co si pamatuju. Taťka říká, že už po pár dnech jsme sundávali pomocná kolečka, protože mi zavazela. Když mi bylo pět let, vyrazili jsme s rodinou na cyklovýlet a potkali valašskomeziříčský tým Bike Pro Racing. Tehdy mi nabídli, jestli si s nimi nechci zkusit trénink. Ten si pamatuju dodnes! Jezdily se štafety a prý jim chyběl jeden člen. Samozřejmě mě kluci nechali vyhrát, ale od té doby jsem už nechyběla na žádném tréninku. A tomuto týmu zůstávám věrná dodnes.
Cyklistika ale nebyla jediným sportem, kterému jsem se věnovala. Do dvanácti let jsem dělala také sportovní gymnastiku, lyžovala jsem a celkově mě rodiče odmala vedli k nejrůznějším sportům, za což jsem jim dodnes vděčná. Nakonec ale přirozeně zvítězila cyklistika. Možná i proto, že jsem vždycky chtěla vyhrávat a na horském kole se mi to dařilo.
Postupně už nešlo jen o místní závody v okolí Valašského Meziříčí. K horskému kolu se přidalo silniční a občas i dráhové. První výraznější sezona přišla v roce 2019, kdy se mi podařilo získat tituly mistryně ČR v silniční cyklistice a v MTB XCE a titul vicemistryně ČR v MTB XCO. K tomu jsem přidala ještě dvě medaile z Olympiády dětí a mládeže. Ve stejném roce jsem získala také první větší mezinárodní zkušenost na mistrovství Evropy mládeže, kde jsem v eliminátoru vybojovala páté místo. Právě tehdy pro mě cyklistika přestala být pouze nějakým koníčkem.
Když se naopak podíváme do budoucnosti, jaký je váš cyklistický sen?
Mezi mé cyklistické sny a cíle rozhodně nepatří jen vyhrávání titulů a medailí. Samozřejmě ve mně stále zůstává touha posouvat se dál, obhájit titul mistryně Evropy a jednou zabojovat i o titul mistryně světa. Zároveň bych ale chtěla, aby moje působení mělo i jiný rozměr, a to pomáhat rozšiřovat povědomí o disciplíně MTB XCE a ideálně přispět k tomu, aby se znovu dostala do většího povědomí i v Česku. Přála bych si inspirovat mladší závodníky a předávat jim své zkušenosti. A právě to je takový můj malý cyklistický sen.
Druhým rokem studujete na FTK UP, byla to podle vás dobrá volba? Proč jste si vlastně vybrala právě Olomouc a FTK? Není Olomouc oproti Valašskému Meziříčí z pohledu jezdkyně na horském kole trochu nuda?
Byla to určitě dobrá volba. Na FTK mi vyhovuje nejen samotné studium, ale i celková atmosféra na fakultě. Jsem člověk, který se rád směje, má rád společnost a rád poznává nové lidi, takže mi zdejší přátelské prostředí opravdu sedlo. Za první rok jsem si tu našla spoustu přátel a myslím, že i díky tomu si studium užívám mnohem víc. Zároveň je pro mě důležité, že se mi daří skloubit školu se závoděním, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si FTK vybrala.
A co se týče cyklistiky, tak v Olomouci převažují hlavně tréninky na silnici. Možností pro horské kolo jsem tu zatím moc neobjevila, i když je možné, že jen nevím, kam vyrazit. Horského kola si tak o to víc užívám doma v Beskydech, kde mám přece jen lepší podmínky.