České vysoké školy se nedávno prezentovaly na světové výstavě EXPO 2025. Delegace Univerzity Palackého se v rámci své cesty potkala v českém pavilonu také se studujícími, kteří jsou nebo byli na výměnných studijních pobytech na univerzitách v Japonsku. Až do října tam bude pracovat i absolventka UP Petra Nepožitková. V Asii žije už několik let. Co jí nynější práce přináší?
Sebevědomá a inspirativní země. Takto se Česká republika představuje prostřednictvím tématu Talent a kreativita pro život v japonské Ósace na světové výstavě EXPO 2025. S tím souhlasí i Petra Nepožitková, absolventka kulturní antropologie FF a mezinárodních rozvojových studií PřF UP, zároveň doktorandka tchajwanské National Chengchi University, která je součástí mnohočetného organizačního týmu.
„Provázím návštěvníky po pavilonu, představuji jim exponáty. Většinou v japonštině.“ Petra Nepožitková, absolventka UP
„Nejkrásnější je EXPO při západu slunce. Na obloze se střídají růžovo zlaté paprsky slunce a pavilony se rozsvěcují všemi barvami. Také večerní ohňostroj, do nějž se zapojuje snad všechna pyrotechnika v Ósace, není k zahození,“ říká. Je přesvědčena, že český pavilon je mezi návštěvníky jeden z nejoblíbenějších.
Český stánek je vyrobený z CLT dřeva, díky čemuž je lehčí a vhodnější pro umělý ostrov, na němž se světová výstava nachází. Hodně se zaměřuje na moderní umění včetně umění ve sklářství. Lze v něm vidět exponáty velkých skleněných soch i například růže z uranového skla.
K nabídce práce na EXPO se Petra Nepožitková dostala vlastně náhodou. Díky sociálním sítím. Moc nadějí si ale nedávala. Myslela si, že zájem bude především o studenty japanistiky. Šanci nakonec dostala.
„Čeští studenti a studentky už odjíždějí, začíná jim nový akademický rok. Já na pozici Attendant nastoupila na poslední tři měsíce, tedy od července do října. Návštěvníky provázím po pavilonu, představuji jim exponáty, mou prací je i kontrola fronty a kupodivu i tisk na 3D tiskárně. Asi devadesát procent komunikace je v japonštině, protože na EXPO chodí hlavně místní. S Čechy nebo Slováky se zde setkávám jen občas. Častěji zde vídám Číňany a Tchajwance, ale je to možná už má profesionální deformace. Po letech života na Tchaj-wanu slyším čínštinu totiž už všude.“
S japonskými návštěvníky je to podle ní sem tam i složité. Říká, že jsou hodně zvyklí na doprovod. „Bez kontroly se v neznámém prostředí špatně orientují a slabost mají pro vše roztomilé. Nejvíc ze všeho se jim líbí náš maskot René, který si zde získal spoustu fanoušků.“ Kromě Reného prý hodně lidí zaujala i česká skleněná výzdoba a 3D tisk. Ten se v Japonsku moc často nevidí. Úspěch má podle ní i české jídlo.
„Čínská a japonská kultura mě lákala snad odjakživa. Už na střední škole jsem absolvovala zájmový kroužek čínštiny, věnovala jsem se jí společně s japonštinou i v rámci takzvaných céčkových předmětů na Univerzitě Palackého,“ doplňuje sympatická absolventka z Olomouce. Během studia kulturní antropologie na FF UP strávila semestr na East China Normal University v Šanghaji.
Na Tchaj-wanu studuje čtvrtým rokem a v disertační práci se věnuje svým dvěma vášním, geografii a domorodému obyvatelstvu Tchaj-wanu. V Asii by ráda i zůstala. Vyhovuje jí zdejší společnost, příroda, kultura, kombinace tradic a moderních technologíí.
„Jazyky jsou pro mě koníčkem odmala a práce na EXPO je teď pro mě skvělá příležitost procvičit si japonštinu, zároveň se naučit něco víc i o ostatních zemích a současném českém umění, na které se český pavilon zaměřuje. EXPO v Ósace je fascinující místo plné zajímavé architektury, každý pavilon je originál a je zajímavé sledovat, jak se jednotlivé země popasovaly s navázáním své historie a estetiky na tu japonskou. Spoustě z nich se podařilo najít nějaký styčný bod, který je spojuje s Japonskem. Třeba Španělsko vytáhlo trumf ve formě samuraje Hasekury, který po sobě zanechal ve Španělsku spoustu potomků. Zajímavý je i pavilon Kataru, jenž se designem inspiroval katarskou vlajkou.“
