V polovině září se v italské Ferraře uskutečnil 12. ročník kongresu Internationale Johann Gottlieb Fichte-Gesellschaft. Téměř sto badatelů z celého světa se sešlo v půvabném prostředí tohoto renesančního města (kdysi ovládaného dynastií Este, kde tvořili básníci jako Ludovico Ariosto a Torquato Tasso), aby představili výsledky svého výzkumu díla německého filozofa Johanna Gottlieba Fichteho. Volba města umění jako místa konání konference nebyla náhodná: tématem letošního ročníku byla Filozofie jako umění: imaginace – život – systém. Cílem bylo upozornit na ty aspekty Fichteho filozofie, které bývají v odborné literatuře často opomíjeny a které ukazují Fichteho citlivost k různým dimenzím existence a duchovní zkušenosti.
„Těší mě, že jsem svou účastí mohl reprezentovat českou badatelskou komunitu – vedle té italské, ke které patřím svým narozením a vzděláním – a že tato příležitost byla zároveň mým prvním veřejným vystoupením v rámci mého působení na CMTF UP. Zapojil jsem se ve třech různých souvislostech: při představení nové kritické edice Fichteho tzv. Wissenschaftslehre nova methodo vydané letos v dubnu nakladatelstvím Frommann-Holzboog, příspěvkem věnovaným roli estetiky ve Fichteho myšlení a také moderováním panelu výzkumné skupiny z Univerzity v Bambergu vedené Michaelem Gertenem, která se zaměřuje na zkoumání interpersonality v rámci Fichteho filozofie,“ uvedl přední světový expert na Fichteho myšlení a člen výzkumné skupiny TRIERTIUM Maurizio Maria Malimpensa.
Konference nabídla bohatý program, jenž spojoval rozmanité perspektivy a výzkumné tradice s vysokou účastí badatelů z Asie i Latinské Ameriky. Výrazný dojem zanechaly plenární přednášky Petry Lohmannové, Gaetana Rametty, Alexandra Schnella a Maxe Marcuzziho. Vedle nich se uskutečnil také koncert, v němž Alessandro Bertinetto originálně oživil performativní prvky Fichteho myšlení – střídal odborný výklad s interpretací klasických a jazzových skladeb na saxofon. Šlo o jeden z nejpovedenějších kongresů od založení společnosti: zvolené téma patří k těm nejzásadnějším v rámci Fichteho myšlení a představuje klíčový odkaz, s nímž se musí současná filozofie vyrovnat, pokud se chce vymanit z pasti sterilních protikladů, v nichž se občas stále pohybuje.
„Fichteho myšlení nás vybízí k úvaze, že základním činitelem při utváření reality je umělecké gesto v nejširším smyslu slova, tedy nejen estetickém, ale i technickém a praktickém. Právě tato myšlenka je do značné míry předmětem mého výzkumu v Olomouci, o němž, doufám, budu mít příležitost diskutovat s kolegy a přáteli v TRIERTIUM a dále jej rozvíjet,“ uzavřel Malimpensa.