Jako překvapivý prostředek k porozumění historie používá Elizabeth Allyn Woock komiks. Dokáže jím zachytit i to, co se slovy vysvětluje jen obtížně.
Obrazy totiž podle této absolventky středověké historie, která působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP, můžeme nejen „vidět“, ale také „číst“.
Proč právě komiks? Jak jste se k němu dostala?
Vystudovala jsem středověkou historii a intenzivně jsem se věnovala také umění a náboženským aspektům středověku. Je to období plné hlubokých vizuálních kódů, které se objevují v obrazech, literatuře i v samotném prostoru. Jakmile jsem se naučila tyto významy číst, v ikonografii, klášterní architektuře nebo třeba v poetickém prostoru písňových textů, začala jsem je vnímat i v současném světě. Komiksy pro mě představují přirozené pokračování tohoto mnohovrstevnatého vizuálního jazyka, kde jsou symbolika i prostorové uspořádání nositeli významu. K jejich studiu jsem se dostala jako badatelka ve chvíli, kdy mě začalo zajímat, jakým způsobem současnost pracuje se středověkem jako s tématem či kulisou vyprávění. Vedle toho ráda tvořím i vlastní komiksy. Tento formát je pro mě přirozeným rozšířením akademického psaní.
Elizabeth Allyn Woock (* 1985)
Narodila se a vyrůstala v USA. Studovala na konzervatoři se zaměřením na hudební a výtvarné umění a následně absolvovala bakalářské studium historie se specializací na středověk. V roce 2008 se přestěhovala do České republiky, chtěla být středověké kultuře co nejblíž. Naučila se česky a pokračovala ve studiu na Univerzitě Palackého, kde dokončila magisterský i doktorský program. Její odborné zaměření se postupně posunulo od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím, přičemž komiks dnes tvoří jednu z klíčových oblastí jejího výzkumu.
Čemu se v něm věnujete?
Obrazy většina z nás „vidí“, ale často zapomínáme, že je lze také „číst“. Komiksový příběh nevzniká jen sledováním textu, ale také interpretací obrazů, kompozicí, barev, linií a vrstev významů, které nesou. Ačkoli komiksy často přirovnáváme k filmu nebo jazyku, ve skutečnosti jde o svébytné médium. Zaměřuji se na to, co možná není na první pohled atraktivní, na základní analytické nástroje a pojmy, které umožňují hlubší porozumění. S nadsázkou říkám, že jsem instalatér komiksové teorie: pokládám potrubí, aby ostatní badatelé měli infrastrukturu pro své interpretace.
Ženy ve vědě
Věda nezná hranice. Významnou úlohu žen a dívek ve vědeckém světě si pravidelně 11. února, při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, připomíná i Univerzita Palackého. Připravila i web, který nabízí příběhy českých i zahraničních vědkyň, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti. Letos navíc Elizabeth A. Woock připravila tuto edici vystřihovacích karet se zahraničními vědkyněmi z UP.
Mluvila jste také o důležitosti vzorů, například na panelové debatě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě. Kdo je vaším vzorem?
Mám jich mnoho. V oblasti tvorby a vedení projektů mě inspirují filmař John Waters a komiksová kreslířka Lynda Barry. Obdivuji jejich odvahu experimentovat a dotahovat i neobvyklé nápady. Inspiraci ale nacházím i jinde: v šíři myšlení Umberta Eca, v práci Mieke Bal, v hudbě Antonína Dvořáka nebo ve filantropii Dolly Parton. Vzory přitom nemusí být jen slavné osobnosti. Může to být i bezstarostnost mých domácích králíčků, laskavost sousedky nebo trpělivost pokladní, kterou pravidelně potkávám v obchodě. Když máme štěstí, máme inspiraci nablízku. A pokud ne, stojí za to ji hledat. Vzory nám pomáhají představit si život, jaký bychom jinak možná ani neviděli.
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.