Pokud byste potřebovali sehnat Martina Škurka, odborného asistenta katedry správního práva a finančního práva právnické fakulty, a byl by právě pátek ráno, pak máte téměř stoprocentní jistotu, že jej zastihnete v denním stacionáři Okýnko v Mohelnici. Nejspíš bude obklopen tamními klienty a bude s nimi besedovat. Takový páteční program má totiž už více než devět let. Za to dobu jako dobrovolník věnoval klientům stacionáře na tisíc hodin svého volného času. Včera večer za svou aktivitu převzal prestižní dobrovolnickou cenu Křesadlo 2019 vyhlašovanou Olomouckým krajem.
Ocenění, které má podtitul „Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“, letos získalo celkem osm osobností. Martin Škurek ji převzal v kategorii sociální služby. „V této kategorii máme každoročně nejvíce navržených. Je v ní největší konkurence, výběr laureátů není a ani letos nebyl jednoduchý. Za rok 2019 jsme v ní udělili tři Křesadla,“ řekl za organizátory Karel Čapka. Devátý ročník udělování dobrovolnických cen organizovala pod záštitou Olomouckého kraje společnost Maltézská pomoc spolu s krajskou Unií nestátních neziskových organizací. Hodnotící komisi tvořili zástupci neziskových organizací, veřejného sektoru, novinářů a veřejné správy.
Příklad, jak jít životem
Martina Škurka na Křesadlo navrhla Charita Zábřeh, pod kterou mohelnický stacionář Okýnko patří. S nápadem přišla Eva Macháčková, koordinátorka dobrovolnického centra zábřežské charity. Ta také vyplňovala nominační formulář. „O dobrovolnických cenách vím už dlouho. Přemýšlela jsem, koho nominovat. Všichni naši dobrovolníci jsou úžasní. Pak jsem dopisovala nějaký projekt a uviděla tam jméno Martina Škurka. A bylo ve vteřině rozhodnuto. Už když jsem formulář chystala, bylo mi jasné, že ho vyberou. Martin je opravdu výjimečný člověk,“ uvedla Eva Macháčková. Písemné zdůvodnění nominace pak zakončila větou. „Bez jeho přítomnosti si už Okýnko téměř neumíme představit, je to skvělý parťák pro klienty a super kolega pro nás.“
Na výjimečnosti Martina Škurka se shodne například s Jiřím Kargerem, ředitelem Charity Zábřeh. „Dělá toho strašně moc nejen pro naše klienty, ale pro celý region. Byť s handicapem, žije naplno a nestěžuje si. Je to příklad pro všechny, jak jít životem. Ceníme si jej jako člověka i jako odborníka. Je pro nás nesmírně důležitý,“ nešetřil chválou Jiří Karger.
Pod hlavičkou zábřežské charity začal Martin Škurek pracovat na konci roku 2010. „V té době jsem studoval na olomoucké právnické fakultě doktorský program, začal pracovat i jako poradce pro Národní radu osob se zdravotním postižením a potřeboval jsem pracovní stáž v oblasti sociálních služeb. Stacionář Okýnko mám z domu asi deset minut na vozíku. Už po několika málo dnech, které jsem tam strávil, se mi tam natolik zalíbilo, že jsem začal zjišťovat možnosti další spolupráce. Je tam výborná atmosféra, tamní personál má můj obdiv,“ řekl Martin Škurek. Podle něj tehdy hrálo roli i to, že většina klientů Okýnka byla současně jeho přáteli. „Všichni jsme z jednoho města, jsme na stejné lodi, máme zdravotní postižení a stýkají se i naše rodiny.“
Besedy na nejrůznější témata
Čas na klienty si dělá každý pátek ráno, pomáhá s aktivizačními programy. „Připravuji si pro ně besedy na nejrůznější témata. Hlavně řešíme právní věci, zejména dávky a příspěvky, na které mají nárok, problematiku opatrovnictví nebo invalidního důchodu. Tato témata prokládám lehčími, například historickými nebo cestovatelskými. Naposledy jsme společně vyrazili do Japonska,“ vzpomněl. Zároveň klientům také vysvětluje a připomíná vnitřní pravidla Okýnka, která jsou založena na jejich vzájemné toleranci a respektu, a to i vůči personálu. „Dělá mi velkou radost, když vidím, jak se klienti posouvají a rozvíjejí. Jak umějí vyjádřit své potřeby, mít názor, přání, požádat o pomoc.“
Nominační formulář putoval k vyhlašovateli soutěže i s jeho podpisem. „Můj souhlas byl podmínkou nominace. Napřed jsem pátral, proč zrovna já. Pak jsem uviděl ten počet svých dobrovolnických hodin a roků, který mě překvapil... Nominace mě doopravdy potěšila,“ přiznal Martin Škurek, který dobrovolnictví vnímá jako vnitřní potřebu a samozřejmou součást svého života. Byť je Křesadlo individuální ocenění, on to vidí jinak. „Chtěl bych prostřednictvím této ceny vyzdvihnout a zviditelnit samotné Okýnko, jeho vedoucí Janu Koberovou, všechny jeho zaměstnankyně a Charitu Zábřeh jako celek. Měli bychom si podobných zařízení vážit. Lidé v nich dělají kus záslužné a poctivé práce,“ dodal.
Když se Martin Škurek právě nevěnuje akademické práci na právnické fakultě a nebeseduje s klienty Okýnka, pracuje pro Národní radu se zdravotním postižením jako poradce. Schází se s klienty a vypracovává pro ně nejrůznější podání, odvolání nebo třeba správní žaloby. Vidět a slyšet je i v samotné Mohelnici. Aktivně se zajímá o komunální život i politiku. Podílel se například na projektu Plánu rozvoje sociálních služeb na Mohelnicku. „Jsem rodák z Mohelnice a jinde bych žít nechtěl.“