Dozajista nejstarším absolventem na zlaté promoci Filozofické fakulty dne 20.10. byl Theodor Pártl, který absolvoval studium kombinace hudební výchova – čeština ve svých 35 letech.
Tehdy už byl v pěvecké sborové obci znám jako sbormistr Pěveckého sboru Jihočeských učitelek, s nímž později získal řadu prestižních ocenění v celostátních soutěžích i v zahraničí. Sbor vystupoval na mnoha koncertních pódiích v Československu i v evropských zemích se sborovou tradicí. Podnikl koncertní turné v Anglii, Estonsku, Finsku, Francii, Holandsku, Itálii, Maďarsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku. Se sborem byly pořízeny rozhlasové i televizní přenosy doma i v zahraničí. Může se prezentovat šesti CD. O umělecké úrovni tělesa svědčí nejen stálý zájem posluchačů, ale i četná kritická hodnocení. Za všechny uveďme např. : „ Půvabné mladé ženy z Čech při svém koncertu znovu naplnily divadlo až po balkony.. Překvapují obrovskou virtuozitou v práci s jednotlivými odstíny. Člověk zůstává okouzlen a unesen hudební kvalitou svěžích hlasů, užívajících pianissim s velkým uměním. Propracovaná artikulace, souzvuk hlasů a přirozená poddajnost v jednotlivých modulacích, to vše povznáší duši. Velmi četné přídavky, vyžádané publikem, byly měřítkem obdivu a nadšení“. (Riviera, Vevery 1.7. 1985, Švýcarsko). A z domácích třeba František Zumr v časopisu Cantus č. 3, 2008: „ Sbormistrem tohoto vynikajícího jihočeského sboru je již 45 let prof. Theodor Pártl a dovedl ho až k nejvyšším metám. Sám nositel sbormistrovských cen Ferdinanda Vacha a Františka Chodury patří jako současník Zdeňka Lukáše k oprávněným interpretům jeho díla. Průzračně čistá intonace, přiměřená tempa, pregnantní rytmus, vypracovaná dynamika byly atributy jejich vystoupení“.
"Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš". (Kniha Kazatel, kap.11, verš 1)
Th. Pártl vedl sbor 50 let. V repertoáru sboru jsou díla starých mistrů vokální polyfonie, klasiků sborové tvorby i skladby soudobých autorů včetně úprav lidových písní, spirituálů a gospelů. K repertoárovým stálicím patří díla regionálních autorů ( např. Fr. Chodura, Lad. Stehlík, Jar. Dvořák, V. Matoušek), a ovšem oblíbená díla P. Ebena, J. Hanuše, B. Martinů, M. Raichla, Zd. Lukáše a mnoha dalších autorů pestré a bohaté tvorby naší i zahraniční.
Atmosféru mimořádných hudebních zážitků zachycuje i nahrávka Martinů Otvírání studánek s Eduardem Hakenem a recitací Radovana Lukavského. Spolupráce s E. Hakenem byla intenzivní, sbor s ním uskutečnil přes 70 společných koncertů. K blízkému okruhu umělců, kteří rozšířili barevnou paletu interpretů patřili též Alfréd Strejček, barytonista Svatopluk Sem, houslisté Bohuslav Matoušek, Vlastimil a Vítězslav Ochmanovi, organista Mikuláš Troup, Stamicovo kvarteto a řada dalších, kteří jak uvedl sbormistr, „věnovali sboru nezištně své umění a svůj čas“.
Prof. Pártl byl však také pedagogem, což projevil zejména svým přechodem na nově zakládané Biskupské gymnázium J. N. Neumanna v Českých Budějovicích ve svých 69 letech a setrval tam až do svých osmdesátin. Dokázal se přitom přeorientovat na odlišnou učební látku i na sborovou praxi se smíšeným sborem. Z někdejších studentek jsou dnes už rodiče a prarodiče, k jejichž rodinné tradici patří zpěv v různých pěveckých sborech jakož i probouzení zájmu dětí o aktivní formy hudebního projevu.
Sledování životních peripetií Theodora Pártla však přináší ještě jednu dimenzi tohoto na první pohled zcela nenápadného člověka, dimenzi, která byla dána jeho hlubokým sepětím s rodovou tradicí. On se totiž narodil v roce 1933 ve mlýně ve Strunkovicích nad Blanicí, kde trvale žije. Ve vymezených možnostech se počátkem padesátých let vyučil mlynářem a pracoval s otcem ve mlýně. Teprve po několika letech mohl vystudovat Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích a až v roce 1963 se dostal do Olomouce. To už měl za sebou několik učitelských působišť ve venkovských školách v Pošumaví a teprve v roce 1963 nastoupil na Pedagogickou školu v Prachaticích.
V devadesátých letech se mohl spokojit se svou rozsáhlou sbormistrovskou pedagogickou činností. Přesto se cítil natolik vázán svým původem, že začal i při svém zaměstnání spolu se svým synem soukromě hospodařit na vrácených pozemcích a nejen to – stal se místostarostou obce, založil chrámový sbor a orchestr, byl obnovitelem a starostou (1999 - 2009) místní tělocvičné jednoty Sokol. V rodných Strunkovicích mu bylo v roce 1990 uděleno čestné občanství. Jeho celoživotní práce v oblasti umění a vzdělávání byla v roce 2018 oceněna Stříbrnou medailí Senátu ČR.
A to je okruh, který zahrnuje jeden lidský život. Theodor Pártl přijel na svou zlatou promoci v pozdním věku v plné duševní i tělesné svěžesti. Co na tom, že už nenašel své něk-dejší učitele, našel zcela jinak umístěné a vybavené posluchárny. Zajímal se o aktuální zaměření obou kateder, na nichž studoval. Vzpomínal na to, jakou vzpruhou bylo pro něho tehdejší studium, které posílilo jeho celoživotní úsilí. Podmínky práce se změnily, ale nezměnilo se to, co je stále aktuální – možnost duchovní dimenze, kterou studium poznamenává lidskou duši. Prof. Pártl šířil dobré jméno olomoucké fakulty, svým osobním dílem přispěl k obohacení hudební kultury regionu i naší vlasti, svou osobností je inspirací nejen pro své studenty.
Alena Burešová, emeritní profesorka katedry muzikologie FF UP