Za profesorem Josefem Jařabem
Vzpomínám na první setkání. Revoluční kvas roku 1989. Setkání všech studentů ve sportovní hale. Mnoho řečníků, tříbení názorů, vlastně dva tábory. A pak projev docenta Jařaba, amerikanisty. Kolik z nás ho znalo? A on klidně, bez nesnází, bez textu v ruce, bez zaváhání. Vzal to spatra přímým směrem. Rovnou k demokracii. Promýšlel to celou noc, dozvěděli jsme se.
Dodnes ho vidím, Našeho pana rektora, jak mává od vrat svého domu. Nám, průvodu svých studentů. Všude vlajky, ruce, úsměvy, někdo jede na kapotě auta… Skoro jako majáles. A ten napřesrok nastal! Vystřídal tu soudružskou marš parádu. A rovnou jako v šedesátkách – Allen Ginsberg čte v Divadle hudby svou báseň I am the King of May z roku 1965! Beatník z masa a kostí. Hádejte, kdo k nám svého přítele opakovaně pozval...
Měli jsem studentský časopis, jmenoval se Přetlak. Náš pan rektor byl pro naši redakci oporou, přirozenou autoritou, častým hostem rozhovorů. Zapůjčil nám své osobní fotky. Ne ledajaké, třeba ty z New York City! Brooklynský most jsme tehdy znali jen z filmů…
A všichni ti hosté! Václav Havel přijel pro čestný doktorát, Nanao Sakaki pro publikum svých japonských veršů. Allen Ginsberg a Roger Scruton pro naše překvapené nadšení při otevření dveří kavárny Studentcentrum. Seděli tam, jako by se nechumelilo! Wow!
Všichni víme, jak se pod taktovkou Našeho pana rektora univerzita hnula. Jak se otevřela světu. Které z fakult znovu vznikly, kolik budov znovu připadlo univerzitě. Pro mne pak přišla výzva – publikace s Petrem Zatloukalem, zavedeným olomouckým fotografem. Černobílé zrcadlo olomouckého listopadu. Petrovou zrcadlovkou. Mám napsat předmluvu, hned za tu Jařabovu. On za rektora, já za studenta. Stalo se.
Nu a konečně náš rozhovor ve výročním čísle Přetlaku po 30 letech. Píše se rok 2019. U Našeho pana rektora doma. Obklopeni knihovnou angloamerických básníků, posíleni jeho french press kávou. O populismu ve světě, o populismu u nás (a v nás). O občanské společnosti a nutnosti znovu se ozvat. Klidně i hlasitě. O nutnosti světové spolupráce, nikoliv rivalitě. O souboji univerzitní vzdělanosti s business marketingovou lobby. O globálních hrozbách. O riziku války v Evropě (psáno roku 2019!). O výchově vnuka a o budoucnosti vnuků. Dalo se to psát zcela bez úprav. Myšlenka, rozvinutí, shrnutí. Dokonalé.
„Jsem závislý na svém svědomí,“ řekl. A já tak toto interview nazval.
Mám ho rád… A tak už to zůstane.
MUDr. Michal Kryl, Institut sociálního zdraví CMTF UP