Vyšly Paměti profesora Františka Mezihoráka. Odrážejí jeho osudy po nuceném odchodu z Univerzity Palackého v roce 1968 a pak po návratu na akademickou půdu v roce 1990. V mnoha vazbách na vysokoškolskou činnost v nich autor vzpomíná také na svou aktivitu v politice komunální, celostátní i mezinárodní. Při tvorbě knihy vychází z faktu, že každé vzpomínky jsou velmi subjektivní, proto se pokouší jejich obsah podložit dokumentací, jež všechna jeho tvrzení posilují. A odtud plyne i nové slovo pro název jeho knihy – Memofaktopis.