Sociální pedagog musí být hlavně lidský, říká absolvent Jiří Daněk

Parťák, za kterým si žáci mohou přijít popovídat o svých problémech, ale i radostech. Takto jednoduše popisuje svoji profesi Jiří Daněk, sociální pedagog z přerovské základní školy v ulici Boženy Němcové. Podpoře školních dětí se absolvent Cyrilometodějské teologické fakulty UP věnuje již přes deset let a je také předsedou Asocia­ce sociálních pedagogů. Jeho kariéra ale původně směřovala na železnici.

Chtěl totiž být strojvůdcem a na průmyslovce v Břeclavi vystudoval obor Elektrotechnika – elektrická trakce v dopravě. Výhybka přišla s poznáváním ne vždy snadného života drážních zaměstnanců.

„Měl jsem tendence probírat s lidmi jejich trable, začalo mě to táhnout k psychologii. Když jsem to přehodnotil, že by bylo fajn pracovat spíše s dětmi a mládeží, uvažoval jsem o vychovatelství. Pak jsem však objevil sociální pedagogiku, která tyto oblasti spojuje. To mě nadchlo a k přihlášce mě povzbudila i vedoucí vychovatelka na domově mládeže, která měla sociální pedagogiku vystudovanou. Začátky byly trochu těžší, ale třeba když jsme později měli něco počítat v excelu, nedělalo mi to problém, protože jsem v něm dělal celou střední a počítal smyčkové proudy,“ vzpomíná Jiří Daněk.

Jako sociální pedagog začal v rodném Přerově pracovat hned po dokončení bakalářského studia. „Dalo mi opravdu dobrý základ pro praxi. Hodně jsme se bavili o hodnotách, o etice. Jen když si vzpomenu na adaptační kurz v prváku v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku, tam jsme poznali nejen vyučující, ale především sebe. Magistra jsem pak studoval při práci, naštěstí na CMTF byli vždy velmi vstřícní.“

Mezi problémy, kterými se Jiří Daněk s kolegyněmi ze školního poradenského pracoviště zabývá, patří absence žáků, vyrušování v hodinách, vztahové konflikty nebo rizikové chování. Pracují i s dětmi se sociálním znevýhodněním, bojují s předčasnými odchody ze vzdělávání.

„Snažím se reagovat na konkrétní ak­tuální potřeby. Při individuálních konzultacích se pokoušíme najít řešení, říct si, co se dá dělat jinak. Provádíme i diagnostiku ve třídě a snažíme se navázat spolupráci s rodinou žáka. Máme také několik preventivních programů, zaměřených například na sociální dovednosti, problémové hráčství nebo násilí v blízkých vztazích,“ přibližuje s tím, že za ním mohou přijít jak žáci, tak učitelé i rodiče školáků.

Komunikace, důvěra, podpora, to jsou pilíře jeho práce. „Dobrý sociální pedagog by měl být hlavně lidský, empatický a autentický, na nic si nehrát. A když něco slíbí, musí to dodržet.“

Důležitá je také práce na sobě, mimo jiné i jako prevence vlastního vyhoření. Jeho příznaky prý na sobě Jiří Daněk za těch více než deset let praxe již několikrát pocítil. Pomohlo další vzdělávání, seberozvoj, také koníčky – třeba si jen vyjít se psy na Čekyňský kopec.

Jistou vzpruhou je i skutečnost, že se podařilo sociální pedagogy v zákoně zařadit mezi pedagogické pracovníky, na čemž má asociace, kterou Jiří Daněk před třemi lety spoluzakládal a v jejímž čele stojí, svou zásluhu.

„Dosud jsme jako nepedagogičtí pracovníci například nemohli pracovat s kolektivem třídy, což postrádalo logiku, protože v rámci preventivních programů je práce s kolektivem spolužáků nezbytná. V praxi se to sice moc neřešilo, oporu v legislativě ale máme až nyní. Zároveň máme jasně danou i náplň práce,“ přibližuje některé z čerstvých změn, které jsou postupně zaváděny do praxe. „Aktivita asociace tím rozhodně nekončí, naopak se snažíme sociálním pedagogům, ředitelům i zřizovatelům škol při současných změnách poskytovat metodickou podporu.“

Vedle práce ve škole a pro asociaci, která má dvě stovky členů, Jiří Daněk spolupracuje i se svou alma mater. Jako lektor učí na kurzech, účastní se konferencí. Nabídky k většímu zapojení do akademické obce zatím odmítá. „V budoucnu možná, ale nechci úplně utéct ze školy, mít přesah do praxe je důležité. A navíc chyběly by mi ty děti – to je přece důvod, proč jsem to šel dělat!“