Nový přístup k ochraně biodiverzity a přírodních zdrojů v zemědělské krajině navrhl mezinárodní tým vědců vedený Tomášem Václavíkem z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Podle jejich studie totiž současná agroenvironmentální opatření v Evropské unii navzdory miliardovým veřejným investicím často nepřinášejí očekávané výsledky. Vědci proto doporučují systém, který bude více zohledňovat místní podmínky, potřeby zemědělců a skutečné dopady jednotlivých opatření na přírodu. Výsledky studie zveřejnil časopis Trends Open.
Studie shrnuje poznatky získané během pětiletého evropského projektu BESTMAP, financovaného z programu Horizon 2020. Projekt spojil odborníky z ekologie, geografie, ekonomie a společenských věd. Výzkumníci pracovali s daty z pěti rozdílných evropských regionů včetně jižní Moravy, Německa, Španělska, Velké Británie a Srbska. Kombinovali rozhovory se zemědělci, prostorové analýzy a modelování dopadů zemědělské politiky na přírodu i ekonomiku farem.
„Agroenvironmentální opatření mají hospodáře motivovat k postupům, které podporují rozmanitost druhů, zlepšují kvalitu vody nebo pomáhají vázat uhlík v půdě. Přestože do nich EU masivně investuje, úbytek biodiverzity v krajině pokračuje a řada cílů zůstává nenaplněna,“ upozornil korespondenční autor studie Tomáš Václavík, který výzkum koordinoval.
Stejné řešení nefunguje všude
Za jednu z hlavních slabin současného systému vědci považují nedostatečné prostorové zacílení. Zemědělci například často směřují opatření na nejméně produktivní pozemky, kde pro ně představují menší ekonomické riziko, jejich přínos pro přírodu ale může být omezený. Účinnost opatření podle autorů studie snižují také složitá administrativa, nepružná pravidla, pevné termíny a nedostupnost odborného poradenství. Tyto překážky mohou odrazovat zejména menší a střední farmy.
„Nestačí vytvořit univerzální balíček dotací pro všechny. Potřebujeme vědět, pro jaký typ farmy a jakou krajinu je dané řešení vhodné.“ Tomáš Václavík
„Nestačí vytvořit univerzální balíček dotací pro všechny. Potřebujeme vědět, pro jaký typ farmy a jakou krajinu je dané řešení vhodné. Jinak totiž opatření fungují na intenzivně obhospodařované orné půdě v nížinách a jinak na trvalých travních porostech v podhůří. V některých oblastech je navíc nezbytná spolupráce sousedících hospodářů, aby jednotlivá opatření vytvořila propojenou mozaiku přírodě blízkých prvků a společně přinesla požadovaný ekologický efekt,“ vysvětlil Václavík.
Zemědělci jako součást řešení
Autoři studie proto doporučují, aby nová opatření vznikala ve spolupráci zemědělců, vědců a veřejné správy. Důležité je podle nich také spravedlivější finanční ohodnocení, které nebude vycházet pouze z ušlého zisku zemědělců, ale zohlední také skutečné náklady a ekologické služby, které hospodaření šetrné k přírodě poskytuje.
„Mají-li opatření fungovat, musejí být ekologický smysluplná, ekonomicky udržitelná a v praxi proveditelná.“ Tomáš Václavík
„Zemědělci krajinu důvěrně znají a denně o ní rozhodují. Mají-li opatření fungovat, musejí být ekologicky smysluplná, ekonomicky udržitelná a v praxi proveditelná,“ zdůraznil Václavík.
Součástí navrhovaných změn má být také větší důraz na sledování skutečných dopadů jednotlivých opatření namísto převážně administrativní kontroly jejich plnění. K vyhodnocování přínosů pro krajinu by podle vědců mohly více sloužit například dálkový průzkum Země, dlouhodobý monitoring nebo nástroje využívající umělou inteligenci.
Místní podmínky by měly hrát větší roli
Navržený systém propojuje dlouhodobé cíle Evropské unie s národními strategiemi a současně ponechává více prostoru pro rozhodování na regionální úrovni. Pravidla by tak bylo možné průběžně upravovat podle místních podmínek, zkušeností zemědělců a naměřených výsledků.
„Naše práce ukazuje, že je nutné přejít od plošných a nepružných dotací k adaptivnímu systému, který propojí vědecká data, lokální praxi a měřitelné výsledky,“ dodal Tomáš Václavík.