Vážení přátelé,
ač zdá se to neuvěřitelné, bude to již 30 let od úmrtí našeho otce a dědečka, univerzitního profesora PaedDr. Josefa Fuky a od úmrtí naší maminky a babičky Věry Fukové, kteří nám stále velmi chybí a v našich srdcích jsou s námi napořád. Nikdy nebudou zapomenuti pro svoji lásku k rodině, moudrost a dobré skutky. Maminka zemřela 12. 9. 1992 a tatínek ji následoval 26. 11. 1992.
Otec kromě svého povolání profesora fyziky, jak na školách středních, tak školách vysokých, působil jako docent obecné fyziky dvanáct let jako vedoucí katedry experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a byl jejím prvním vedoucím. Působil v Jednotě českých matematiků a fyziků, v odborných komisích školských i s celostátní působností, v redakčních radách časopisů Přírodní vědy ve škole, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Fyzika ve škole, Matematika a fyzika ve škole. Byl autorem nebo spoluautorem dvou desítek knižních publikací (metodických příruček a učebnic fyziky pro základní, střední i vysoké školy), scénářů osmi výukových filmů, dvanácti vysokoškolských skript a více než sto padesáti článků v časopisech a sbornících zaměřených na metodiku výuky matematiky a fyziky.
Jako děkan se ve svém dvanáctiletém období velmi zasloužil o rozvoj Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. Kromě svého povolání se také náš otec a dědeček naplno věnoval po boku své manželky Věrky své rodině, kterou ochraňoval a zabezpečil po všech stránkách, byl naše jistota a zázemí, které utvářela naše maminka a babička Věrka. Náš táta a dědeček a byl milován a ctěn všemi lidmi, protože to byl velmi čestný muž, který nikdy neodmítl pomoci hodným lidem v nouzi.
A tak šel čas, i nebylo dne, kdy bych na své rodiče nevzpomněla, a děkuji všem, kteří vzpomenou s námi.
Iva Klozová, roz. Fuková, s rodinou
