Šestého ledna letošního roku nás nečekaně opustila prof. PhDr. Helena Flídrová, CSc., významná česká lingvistka, rusistka a slavistka, dlouholetá členka katedry slavistiky Filozofické fakulty a emeritní profesorka Univerzity Palackého.
Celý její profesní život byl s Filozofickou fakultou Univerzity Palackého spojen. V letech 1958–1962 zde absolvovala obor čeština-ruština, k jejím učitelům patřily takové významné osobnosti české lingvistiky, jako byli rusisté A. V. Isačenko a R. Zimek či bohemisté M. Komárek a J. V. Bečka.
Již témata její rigorózní a habilitační práce předznamenala její celoživotní badatelské zaměření na ruskou syntax, resp. morfosyntax. Téma poslední, knižně vydané monografie z r. 1991 Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty dialogu a polylogu v ruštině již patří do oblasti textové, konkrétně komunikativní syntaxe a jak je patrno z jejího názvu, pojednává o dialogu a polylogu jako o řečových projevech skupinové komunikace. Tato monografická publikace je nejčastěji citovanou prací paní profesorky a dnes již patří do základního fondu české rusistické knižní produkce.
Kromě monografických prací je Helena Flídrová autorkou několika desítek drobnějších i rozsáhlejších odborných studií vesměs publikovaných v prestižních časopisech a periodikách. V 90. letech se v souvislosti se zaváděním nového studijního směru – bakalářského studia se zaměřením na hospodářskou a sociálně právní sféru – začala prof. Flídrová zabývat odbornou a hovorovou ruštinou s cílem stanovení jejich odlišností.
V posledních letech se věnovala možnostem uplatnění teorie gramatického synkretismu v české lingvistické rusistice. Charakteristickým rysem veškerého badatelského přístupu H. Flídrové je jeho důsledný konfrontačně-komparatistický charakter. I publikace z posledního období jsou důkazem toho, že ústřední oblastí jejího vědecko-pedagogického zájmu zůstávala problematika syntaktická. Helena Flídrová byla jednou z mála osobností české rusistiky, která se výzkumu syntaktické problematiky věnovala dlouhodobě a kontinuálně. Její dílo otevírá nové dimenze náhledu na tuto zdánlivě již plně vědecky prozkoumanou badatelskou oblast.
Profesorka Flídrová byla zároveň jako odchovankyně profesorů Isačenka a Zimka důstojnou nástupkyní a pokračovatelkou strukturalistického směřování olomoucké jazykovědné rusistiky. Byla vždy také oblíbenou vysokoškolskou učitelkou, která dokázala i tak obtížnou a ze strany studentů mnohdy obávanou teoretickou disciplínu, jakou je syntax, svým posluchačům přiblížit a „zlidštit“ natolik, že mnozí z nich si pak volili syntaktická témata i pro své diplomové práce nebo s nimi vystupovali na studentských odborných konferencích a soutěžích.
Vysokoškolská skripta Синтаксис русского языка в сопоставлении с чешским, která vytvořila ve spoluautorství s prof. Stanislavem Žažou, využívají ve výuce všechna česká vysokoškolská rusistická pracoviště. Prof. Flídrová byla též školitelkou doktorského studia a vyškolila šest doktorandů; taktéž obětavě posuzovala odborné práce svých mladších katederních kolegů. Byla aktivní členkou tří oborových rad na filozofických fakultách v Olomouci a v Brně, členkou Jazykovědného sdružení ČAV a České asociace rusistů.
Helena Flídrová byla člověk vzácný nejen po stránce profesní, ale i po stránce lidské. Všichni studenti i my kolegové jsme se na ni mohli vždy spolehnout, kdykoli se na ni obrátit s jakýmkoli odborným problémem či dotazem, vždy nám erudovaně a ochotně poradila a pomohla.
Budeme na ni vděčně a s láskou vzpomínat.
Za katedru slavistiky Zdeňka Vychodilová