Vzácná pergamenová listina z roku 1893 a pečeť z červeného vosku z druhé poloviny 17. století se dostaly do rukou odborníků i díky Jakubu Mrkosovi, studentovi historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Právě on začal pátrat po původu předmětů, které jeho příbuzná náhodou objevila při vyklízení bytu. Ukázalo se, že jsou spojeny se dvěma významnými představiteli olomoucké církevní historie.
Historické předměty objevila Hana Daňková při vyklízení bytu po zemřelém bratrovi. Pomáhal jí přitom vnuk Jakub Mrkos, student historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Zpočátku ani jeden z nich netušil, jakou hodnotu mohou nalezené předměty mít.
„Prvním krokem bylo zjistit, komu předměty patřily. Poté jsem kontaktoval své vyučující z katedry historie, které mi potvrdily, o co se jedná, kdo byli jejich původní majitelé a jak významné osobnosti představovali,“ popsal Jakub Mrkos.
S podobnými žádostmi o pomoc se podle historičky Jany Oppeltové z katedry historie FF UP pedagogové čas od času setkávají. Studenti totiž v rámci pomocných věd historických získávají znalosti, díky nimž se učí číst a určovat staré listiny a pečeti, rozumět historickým knihám či popisovat erby. Někdy proto přicházejí s předměty, které sami objevili nebo je jejich rodiny dlouhodobě uchovávají.
Nález Jakuba Mrkose byl však podle ní výjimečný. „Obě věci byly zařaditelné na první pohled. Nás s kolegyněmi překvapilo, že dokument a pečeť nejsou součástí archivního fondu olomouckého arcibiskupství,“ uvedla Jana Oppeltová, která se na určení předmětů podílela společně s Emou Šimkovou a Věrou Slavíkovou ze sekce archivnictví katedry historie FF UP.
„Mám velmi dobrý pocit, že jsme mohli tyto artefakty vrátit a že jsou ve správných rukou.“ Jakub Mrkos.
Prvním z artefaktů je ručně psaná pergamenová listina z roku 1893, kterou rakouské ministerstvo vnitra vydalo nově zvolenému olomouckému arcibiskupovi Theodoru Kohnovi. Protože nepocházel ze šlechtického rodu, mohl oficiálně používat osobně navržený erb. Tvoří jej loďka na rozbouřeném moři plující ke hvězdě, zasazená do štítu, který jako svůj znak používali i další olomoučtí arcibiskupové.
Druhým předmětem je pečeť z červeného vosku v dřevěném pouzdře, která patřila olomouckému biskupovi Karlu II. z Lichtenštejna-Castelcorna a pochází z druhé poloviny 17. století. K jakému dokumentu byla původně připojena, již není možné určit.
Jak se oba historické předměty dostaly do rodiny, jejich nálezci nevědí a podle Jany Oppeltové se to již patrně nepodaří zjistit. Připomněla přitom, že události po únoru 1948 byly vůči církvím nepříznivé a řada historických památek se mohla ztratit či být zničena. Také v tomto případě podle ní stačilo málo, aby vzácné předměty při vyklízení bytu skončily v odpadu.
Zásadní roli pak sehrál Jakub Mrkos. „Vysvětlily jsme Jakubovi, že to, co má v rukou, je opravdu to, co si myslí a že největší cenu mají tyto předměty jako součást archivního fondu. On pak udělal největší kus práce – přesvědčil rodinu, že tyto památky mají své místo, kam patří, a že nejsprávnějším krokem bude odevzdat je olomouckému arcibiskupství,“ zdůraznila Jana Oppeltová.
Po souhlasu rodiny pedagožky zprostředkovaly kontakt s arcibiskupstvím. Oba cenné předměty následně převzal olomoucký arcibiskup Josef Nuzík a uloženy budou v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě.
„Mám velmi dobrý pocit, že jsme mohli tyto artefakty vrátit a že jsou ve správných rukou,“ řekl Jakub Mrkos.
Radost z výsledku má i Jana Oppeltová. „Student věci identifikoval, rodina byla velkorysá, olomoucký arcibiskup chápavý a otevřený. Stačilo jen málo, aby zajímavé a krásné historické prameny přestaly existovat. Jsem ráda, že tento příběh měl šťastný konec.“