Přírodní rezervace Milovice ve Středočeském kraji je bývalým vojenským výcvikovým prostorem, kde našli útočiště divocí koně, zubři a pratuři. Poslední jmenovaný druh velkých kopytníků inspiroval Petra Cieslara, popularizátora vědy ve Fyzikálním ústavu AV ČR a absolventa Univerzity Palackého, k napsání knihy pro děti. Vzniklo tak dílo s názvem Pratuří pohádky – Výprava za poznáním do české krajiny.
„Nápad napsat knihu o praturech souvisí s naším přestěhováním do Milovic. Díky své práci v Akademii věd jsem rezervaci znal, protože v ní probíhají terénní výzkumy Biologického centra AV ČR. Když se ale člověk rezervací prochází, nenatrefí na nic, co by život těchto majestátních zvířat přibližovalo. Chtěl jsem tak předat poselství rezervace především dětem, které chodí s rodiči kopytníky obdivovat,“ vysvětluje Petr Cieslar svou motivaci k napsání Pratuřích pohádek, které nejprve testoval na těch nejpřísnějších čtenářích – vlastních dětech.
Knihou provázejí dvě malá praturčátka Šimon a Ája, se kterými malí čtenáři zažijí dvanáct dobrodružství – od jejich příchodu do rezervace přes zakládání záhonu, setkání s první sněhovou nadílkou či pozorování noční oblohy. „Témata jsme volili na základě tiskových zpráv rezervace, v nichž jsme hledali zmínky o vědě a výzkumu. Pohádka o tom, jak pratuři dělají záhon, souvisí s invazními druhy rostlin, které se v rezervaci objevují. V kapitole, kde Šimon a Ája dělají babičce čelenku z ptačích per, zase ukazuje na rozmanitost ptačí fauny v rezervaci. Každá kapitola je navíc recenzovaná vědcem nebo vědkyní, kteří s daným tématem mají něco společného,“ popisuje proces tvorby jednotlivých kapitol Petr Cieslar.
Na psaní knihy nakonec nebyl sám. K práci se rozhodl přizvat Terezu Mašínovou, bývalou vědkyni, popularizátorku, která píše o vědě a navíc je mámou tří dětí. „Měl jsem čtyři pohádky a potřeboval jsem někoho, kdo mě dokope k dopsání celé knihy. Ve výsledku jsem já autorem osmi a Tereza čtyř pohádek. Text jsme si vzájemně poznámkovali a nakonec přepisovali do jednotného jazyka.“
Pohádky recenzované vědci
Každá pohádka je doprovázená textem pro (pra)rodiče, který příběh dovysvětluje a zasazuje do vědeckého kontextu, a otázkami, které čtenářům a malým posluchačům pomáhají reflektovat příběh pohádky. „Od začátku jsme chtěli přidanou vědeckou hodnotu. Mám rád projekty, které zní šíleně na papíře, což pohádky recenzované vědci jsou. To, že každý příběh navíc doplňují otázky, navrhla moje manželka. Když rukopis četla dětem, došla k závěru, že by potřebovala získávat od nich zpětnou vazbu. Při večerním čtení ale člověk ocení, když ty otázky někdo vymyslí za něj. Ty nejenže nabádají k reflexi textu, ale zároveň se vyrovnávají například s tím, že nevědecky antropomorfizujeme zvířata, což byla častá výtka našich vědeckých recenzentů,“ dodává Petr Cieslar.
Celý proces tvorby knihy zabral tři roky, jelikož přísnému vědeckému dohledu podléhala také tvorba ilustrací. „Nejdříve jsme měli rukopis, domluveného nakladatele a až následně jsme oslovovali vědce – nechtěli jsme je obtěžovat s něčím, co by možná nevyšlo. A paralelně jsme začali řešit ilustrace. Tam se celý proces poměrně zdržel, protože jsme opravdu kontrolovali každý detail, od barevnosti netopýřího břicha přes postavení lístků květin na stonku po přesné znázornění ptáků. I pro ilustrátorku Kristýnu Pýchovou to byla zajímavá zkušenost, kdy musela vždy čekat na vyjádření vědců a vědkyň. Výsledkem jsou vědecky přesné, ale stále pohádkové ilustrace,“ přibližuje vznik knihy Petr Cieslar.
Další zvláštností knihy je kombinace češtiny s angličtinou. Na některých místech se objevují divocí koně, spoluobyvatelé milovické rezervace původem z Británie, kteří si ještě nezvládli osvojit češtinu. Kombinují ji tedy se svou mateřštinou. Kniha tak umně učí dětské čtenáře nová cizí slovíčka. „Okořenit text anglickými výrazy byl můj nápad, na který máme veskrze pozitivní reakce. Text tak odráží trend, kdy se do mluvené češtiny stále častěji vkrádají anglicismy. Děti se tomu smějí a učí se nová slovíčka. Trošku peklo jsme tím způsobili Žanetě Czonka, doktorandce UP, jež text redigovala,“ popisuje neobvyklou hru s jazykem Petr Cieslar.
Ekologie na prvním místě
Celá kniha klade silný důraz na ochranu přírody a ekologii. Ať už je to příběh o tom, jak se praturčatům udělá špatně z odpadků poházených kolem rezervace, které omylem pozřou, speciální ekologický papír, na kterém je kniha vytištěná, či fakt, že část výtěžku z prodaných výtisků jde na podporu Přírodní rezervace Milovice. „Moje nejoblíbenější kapitola je ta, kde Šimon a Ája sledují při práci vědce. Nejen proto, že jsme tam propašovali reálné vědce, kteří v rezervaci provádějí výzkum. Na tomto příběhu se totiž ukazuje, že věda je i o tom, že třeba celý den počítáš motýli. Což je strašně krásné. Když navíc vidíš, jak v rezervaci motýli vzkvétají, zatímco všude jinde ubývají, tak myslím, že je to i krásné poselství té knihy i celé rezervace,“ uzavírá Petr Cieslar, který si pro potřeby autorských čtení knihy zpracovává pro každou kapitolu také pracovní listy.
Jelikož má kniha nejen v Milovicích velký úspěch, mohla by do budoucna vzniknout na jejím základě také naučná stezka, která by návštěvníky rezervací provázela. A mimochodem, jak již bylo řečeno, v rezervaci jsou také zubři. Tak se třeba můžeme příště těšit na pokračování v podobě Zubřích pohádek.