Květnou nedělí jsme vstoupili do Svatého týdne, kdy si křesťané po celém světě připomínají události Ježíšova života: vjezd do Jeruzaléma spojený s provoláváním slávy, slavení poslední večeře s učedníky, následný proces před mocnými tohoto světa, ukřižování a nakonec vzkříšení. Drama lidského příběhu, do kterého vstupuje Bůh. Ne jako ten, který zasáhne zvenčí a mávnutím proutku všechno vyřeší, ale jako ten, kdo se rozhodne na vlastní kůži zakusit, co to znamená být člověkem.
První část velikonočního příběhu známe dobře. Možná ji leckdo z nás zažívá právě v těchto dnech. Mnozí zakusili chvíle slávy i uznání, ale také zvrat v podobě odsouzení nebo opovržení. Zprávy o šířících se válkách a násilí se staly běžnou součástí našich životů. Ať už v rovině osobní nebo společenské jsme konfrontováni se smrtí v jejích nejrůznějších podobách. Smrt je všudypřítomná, zato vzkříšení si nedokážeme představit.
Snad nám naše vlastní životní zkušenost může pomoci hlouběji porozumět Ježíšovu příběhu. A naopak: snad také Ježíš a jeho příběh má potenciál pomoci nám, abychom se v tom, co právě žijeme, neztratili. Možná je Ježíšův příběh také pozváním vstoupit do svého nitra a hledat, kde naše zkušenost souzní s tím, co je Boží.
Velikonoční příběh není jen zbožné vyprávění nebo připomenutí minulého. Věřit tomuto příběhu neznamená naivně důvěřovat nepravděpodobným historkám, ale zvolit si způsob bytí, myšlení a prožívání, který nás otevírá zkušenosti bytostně jiné a nové.
A možná právě v těchto dnech najdeme příslib něčeho, co nás přesahuje. Naději, která neklame. Světlo, které září v temnotách. Život, který zvítězil nad smrtí.
Přeji nám všem, ať se nenecháme udolat jakkoli těžkou realitou současného života, ale v otevřenosti svého srdce očekáváme události Bílé soboty. Zatím jsme třeba schopni dohlédnout jen prázdný hrob. Ale nepředbíhejme události. Vždyť Svatý týden ještě neskončil…
doc. Jana Plátová, předsedkyně Akademického senátu CMTF UP