Vlastivědné muzeum v Olomouci představuje tvorbu Pavla Herynka, výtvarníka a dřívějšího pedagoga Univerzity Palackého, jenž je jednou z nejvýraznějších osobností českého autorského šperku. Jeho „okrasy“ zpochybňují představu o tom, co může být šperk, a mění ji v osobitou hru mezi materiálem, příběhem a poezií.
Výstava Pavel Herynek | Šperky přináší soubor šperků z různých období, materiálů a přístupů: od dřeva přes papír až po nalezené předměty. Kurátorem výstavy je historik umění Jiří Černý, který vyučuje na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
„Jedinečnost tvorby Pavla Herynka spočívá v tom, že vlastně nelze hovořit o špercích, ačkoli to tak dělám a přestože jsme tak výstavu pojmenovali. Herynek sám rád používá pro své výtvory pojmu okrasy, který vymyslel básník Jiří Kolář, když jej autor v roce 1989 navštívil v Paříži. Herynek totiž všemožně ruší naše představy o tom, co je to vlastně šperk. A překvapivě to dělá už od sedmdesátých let 20. století,“ říká kurátor Jiří Černý.
Herynkova tvorba prochází neustálou proměnou, i tak v ní lze pozorovat témata a přístupy, ke kterým se autor navrací. Překvapuje tak neustále novými nápady, ale i nečekanými variacemi na stará témata. Olomoucký výtvarník zpracovává nejen vzácná a domácí dřeva, slonovinu, perleť, kovy a umělou hmotu, ale s důvtipem jemu vlastním využívá rovněž papír a papírmaš anebo nejrůznější nalezené předměty a odpadní materiály.
„Ke všem materiálům cítím stejný respekt. Snažím se s nimi pracovat ‚bez znásilňování‘, když formuji svoji myšlenku nebo představu objektu/šperku. Příklad: při vytváření série broží Lehkost a tíže (1997) jsem použil lehoučkou papírmaši nebo kartonové trubičky, ale grafitový vrchní lak je proměnil v podobu těžkých kovových předmětů. Efekt je v nečekané proměně. Náhoda hraje často velmi pozitivní roli. Náhodně nalezený předmět mi napoví jeho pozdější dotvoření do podoby brože nebo jiného artefaktu. Bez této náhody nálezu bych se asi k té pozdější, definitivní podobě šperku nedostal,“ vypráví Pavel Herynek.
Na výstavě nechybí klíčové kusy jako přírodniny napodobující závěsy ze dřeva, hravé barevné brože a závěsy z kartonových či plastových trubiček, nápadité kovové prsteny i šperky z odpadních materiálů.
Expozice vychází z přesvědčení, že Herynek promlouvá k publiku čtyřmi různými idiolekty, které se ovšem navzájem prolínají a mísí: řeč přírodních struktur, architektonická přísnost a řád, písma a znaky, přepínání a zrada kódu. Chronologické hledisko je záměrně porušeno a cílem je, aby publikum objevovalo, jaké signály jeho šperky vysílají. „Publikum by mělo hledat vztahy napříč časem, objevovat, a zároveň se u tohoto pátrání bavit,“ míní kurátor.
Vernisáže expozice se mimo jiné zúčastnil i děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec, který Pavlu Herynkovi udělil stříbrnou pamětní medaili PdF UP, a to za podporu svobody uměleckého vyjadřování, výrazné počiny na poli šperku, prostorové tvorby i kresby, a především za nesmazatelný otisk, který zanechal v srdcích studentstva.
Součástí výstavy je také stejnojmenná doprovodná publikace, která přináší širší pohled na Herynkovu tvorbu. Zahrnuje mimo jiné návrhové kresby, jež Vlastivědné muzeum v Olomouci zakoupilo v roce 2024 a které dosud nebyly veřejnosti ani odborníkům známy. Nejzajímavější z těchto skic jsou v publikaci poprvé otištěny. Rozhovor s Jiřím Černým, kurátorem výstavy, najdete zde.
