Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).
Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.
„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.
„Baderovo stipendium pro mě znamená intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů.“ Karolína Smýkalová
Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.
„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.
Exteriér archivu v Alcalá de Henares.
Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.
Interiér archivu v Alcalá de Henares.
„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“
Interiér univerzity v Zaragoze.
Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.