Když si stoupne před své žáky, zjistí, že někteří z nich jsou starší než on. Jeho dospělí studenti se v hodinách nechtějí jen učit. Chtějí si i odpočinout od pracovního stresu. Když by je výuka nezaujala, nebylo by pro ně nic jednoduššího, než že by si našli jiného lektora. „V tom je má pozice učitele v soukromém sektoru ve srovnání s učiteli ve školách trochu odlišná,“ říká Jan Sítař, absolvent Univerzity Palackého.
Učitelem chtěl být vlastně odmala. „Učila moje máma. Už jako předškolák jsem jí pomáhal opravovat testy. Dokonce jsem se snažil ‚vzdělávat‘ i svého mladšího bratra, už v době, než začal chodit do školy,“ doplňuje absolvent učitelství, konkrétně němčiny a hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Byla to vlastně už jeho druhá vysoká škola, protože ještě předtím vystudoval na olomoucké filozofické fakultě i nizozemštinu se zaměřením na hospodářskou praxi.
Nechat se zaměstnat, nebo žít na volné noze?
„Teprve po absolutoriu nizozemštiny jsem začal přemýšlet pragmaticky. Věřil jsem, že se uživím, když vystuduji cizí jazyk a budu učit. Proto jsem začal studovat učitelský obor. Němčinu, tedy cizí jazyk, jsem si vybral, protože se vždycky hodí. Hudebku jsem bral i jako investici do mého dosavadního hudebního vzdělání.“
Němčinu pak začal učit na plný úvazek v jazykové agentuře a učil ji tam do okamžiku, než dostal nabídku německé firmy, aby se věnoval jejím zaměstnancům. „Nechtělo se mi. V jazykovce jsem měl plný servis a vždycky jsem se víc cítil jako učitel než podnikatel. Setkání s jednatelem dané firmy však mnohé změnilo. Kromě němčiny jsem v této společnosti začal učit i angličtinu. Byla to pro mě tehdy výzva. Dostal jsem rok na to, abych si doplnil vzdělání a v angličtině se dostal na takovou úroveň, abych ji byl schopen vyučovat. Musel jsem si zaplatit učitele i rodilé mluvčí na konverzaci. Když se dnes ale ohlédnu zpět: rozhodnutí stát se živnostníkem a přidat si k němčině angličtinu byl asi nejlepší krok v mé profesní kariéře.“
Jan Sítař (* 1981)
Lektor německého a anglického jazyka na volné noze. Absolvent oboru Nizozemština se zaměřením na hospodářskou praxi na FF UP a Německý jazyk a hudební výchova, učitelství pro 2. stupeň základních škol na PdF UP.
Učitel na volné noze si musí umět zorganizovat práci. „Je pravda, že mi trošku chybí kolektiv kolegů, s nimiž může člověk hledat inspiraci a sdílet a řešit případné problémy. Mám ale volnost a ta je pro mě hodně důležitá. Protože učím dospělé, kterým mou výuku platí firma, musím se hodně starat, abych vědomosti a znalosti předával přitažlivě. Neučím skupiny, ale jednotlivce. S každým studentem debatuji v daném jazyce o věcech, které ho zajímají, kterým rozumí. Hovořím s ním o tématech, která potřebuje zdokonalit pro svou práci. Ač to zní zvláštně, studenti z firmy si přijdou do mé výuky vlastně odpočinout od dennodenního stresu, jenž při řešení všemožných pracovních problémů zažívají. Nestačí tedy, aby je moje výuka vzdělávala, musí je bavit.“
Život v hudbě
Hodně času tráví Jan Sítař hudbou. Už v první třídě základní školy hrál na klavír, k vícehlasému zpěvu se dostal někdy v patnácti. Byla to doba, kdy chtěl kromě klavíru hrát na něco atraktivnějšího. Začal s kytarou a kromě písniček na táborech se po nějaké době stal i kapelníkem folkové kapely Bujabéza. Ta pak vydala tři alba a vyhrála i jeden ročník folkové celorepublikové soutěže Zahrada.
„Bez intenzivní hudební aktivity dlouho nevydržím. Když Bujabéza skončila, někteří členové se odstěhovali, jiní přestali mít čas, založil jsem HiFive. Jde o čistě vokální kapelu, kterou tvoří pět nadšených hudebníků. Snažíme se nabídnout hudební zážitek bez hudebních nástrojů, být originální a zpívat vokální úpravy písniček, které před námi nezpívalo dalších sto kapel. Zpíváme české i světové hity napříč žánry. Ty upravuji. Jejich aranže beru jako osobní výzvu, jako jakýsi můj hudební rozvoj. Jsem moc rád, že jsem našel nadšené a skvělé zpěváky a zpěvačky, s nimiž jsme už absolvovali pěknou řádku koncertů i soutěží. Poslechnout si nás můžete například při předávání Cen rektora UP. V poslední době jsme měli s HiFive i pár společných koncertů s olomouckým New Street Bandem, v němž už také řadu let zpívám a hraji na piano. Jde o jazzový big band, mimochodem letos zahraje i na plese Univerzity Palackého. Součástí mých hudebních aktivit je pak i členství v pěveckém souboru Bohemiachor,“ vypočítává hudební zkušenosti absolvent olomoucké univerzity.
A jak vzpomíná na vysokoškolská studia? „S odstupem času si hodně uvědomuji, že to byla doba, kdy člověk dostane ‚zadarmo a jako na stříbrném podnose‘ spoustu informací a možností. Jsem moc rád za to, že jsem dvakrát vyjel na půl roku do zahraničí. A ač to bude znít jako klišé, jsem rád i za to, co jsem se v rámci studií jak na filozofické, tak i na pedagogické fakultě naučil a jaké zkušenosti jsem získal. Z pozice soukromého učitele dnes totiž vím, že za mnohé vzdělávání, a to nejen ve firemním prostředí, se prostě platí. Současným studentům a studentkám bych proto rád vzkázal: Vytěžte z vašeho studia maximum! Máte spoustu možností. Využijte je!
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.