Lékařská fakulta přivítala dvě generace svých absolventů. Poprvé i ty diamantové

Diamantová promoce se konala ve slavnostně vyzdobeném vestibulu Dostavby Teoretických ústavů.
Fotogalerie: Velena Mazochová
úterý 11. duben 2017, 8:00 – Text: Velena Mazochová

Úcta, obdiv i silné emoce ovládly atmosféru Diamantové promoce, kterou na Univerzitě Palackého poprvé uspořádala lékařská fakulta. Po neuvěřitelných šedesáti letech znovu složilo slavnostní slib sedmnáct absolventů z roku 1957. Ojedinělou událost si nenechali ujít ani někdejší studenti z absolventského ročníku 1987, kteří se do Olomouce sjeli na tradiční setkání Kořeny/Radicēs. 

Díky společné alma mater se v areálu lékařské fakulty mohly potkat hned dvě generace bývalých mediků, které od absolutoria oddělilo přesně třicet let. Otevřely se pro ně jak ´staré teoreťáky´, tak i jejich moderní Dostavba.  

Neuvěřitelných šedesát 

„S obrovským obdivem a úctou hledím do vašich tváří – je tomu neuvěřitelných šedesát let, co jste na naší alma mater složili lékařský slib, šest desítek let naplněných prací, které říkáme poslání. Je to ale také řehole a obětování bližnímu,“ zdůraznila v úvodu Diamantové promoce proděkanka Eliška Sovová. Jak zároveň připomněla, v „památném“ roce 1957 proběhlo první losování Sportky, v Sovětském svazu vládl Chruščov, narodil se moderátor Marek Eben nebo emeritní rektor UP Miroslav Mašláň, John Lennon založil skupinu, ze které vznikli Beatles, a chleba stál 2,60. „Přeji vám, abyste se při dnešní promoci přenesli o těch šedesát let zpět a prožili si znovu pocity, které jste tenkrát měli,“ doplnila Eliška Sovová. 

Děkan Milan Kolář vzpomněl na některé z nejvýznamnějších postav z řad svých předchůdců a kolegů a představil diamantové absolventy rektorovi Jaroslavu Millerovi. Ten potvrdil splnění podmínek pro opětovné udělení titulu doktora medicíny a v krátkém projevu zdůraznil význam vzájemné odpovědnosti, kterou univerzita ve vztahu ke svým někdejším studentům vnímá. „Vy patříte k těm úplně nejdůležitějším absolventům, protože jste šli s univerzitou od jejích počátků a skvěle jste v průběhu svých kariér prodávali její jméno. Jsem dojat a jsem rád, že tady mohu s vámi dnes být,“ uvedl rektor. 

Na okamžiky studentského života na sklonku padesátých let i na učitele a spolužáky, kteří se Diamantové promoce nedožili, zavzpomínal za všechny Jaroslav Rybka, emeritní vedoucí centra Světové zdravotnické organizace pro studium diabetu a vedoucí Diabetologického centra zlínské nemocnice. „Do ročníku nás nastoupilo 240 a promovalo 105. Rozhodli jsme se pro studium medicíny a po všech peripetiích, která doba prostoupená mocí přinesla, to bylo šťastné rozhodnutí. Výuka našich vynikajících učitelů nás zformovala a my jsme se je snažili následovat v rámci svých možností. Prožili jsme několik režimů a nakonec jsme se dočkali demokracie a toho, že naše fakulta jde nahoru a že z ní vychází mnoho evropských a světových objevů,“ zdůraznil Jaroslav Rybka. 

Jak připomněl iniciátor setkání a někdejší přednosta Farmakologického ústavu LF Jaroslav Jezdinský, k úspěšné organizaci Diamantové promoce přispělo i to, že část někdejších spolužáků zůstala během uplynulých let v pravidelném kontaktu. „A tak jsem říkal - poslouchejte, co uděláme s tím 60. výročím? Nakonec se odhlasovala Diamantová promoce a mne pověřili, abych to domluvil s panem děkanem. Měl jsem také výpis z promoční knihy, další adresy jsem sháněl od kolegů a kolegyň i na děkanátu. Zjistili jsme, že kolem dvaceti z nás je ve stavu, který nám ještě dovolí přijet,“ uvedl Jaroslav Jezdinský s úsměvem.  

Ve Velké posluchárně po třiceti letech 

Do studentských let se ve stejný den vrátili také účastníci absolventského setkání Kořeny/Radicēs, které připravil absolventský ročník z roku 1987. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů je uvítal děkan Milan Kolář a seznámil je s rozvojem i s úspěchy fakulty v posledních letech. „Vymažme pro tuto chvíli čas a vraťme se do doby, kdy jsme v těchto prostorách studovali a prožívali pocity štěstí i zklamání a kdy jsme nakonec po promocích byli prohlášeni za lékaře a mohli začít vykonávat naše povolání a poslání. Krásné vzpomínky na studijní léta nám nikdo nevezme, i přesto, že to byly zároveň roky náročného studia, kdy jsme si často sáhli na úplné dno svých sil. I když jsme se po studiu rozprchli do mnoha koutů světa, spojuje nás pocit přátelství na celý život,“ uvedl děkan.  

Jeho slova potvrdila i dnešní dětská lékařka Jana Beránková, která na setkání přijela z Ostravy. „Studentské časy byly krásné, dnes jsou navíc umocněny vzpomínkami jen na to dobré. Horší byla určitě ta spousta učiva, nejraději proto vzpomínám na to, když měl člověk všechno hotovo a bylo po zkouškách,“ zdůraznila. Její někdejší spolužačka Věra Horáková z Humpolce už na stresy zapomněla. „Dobře se mi tady celých těch šest let studovalo, vzpomínám jen na to hezké. Teď ale tady zatím nikoho nepoznávám,“ dodala nynější praktická lékařka. Olomoucký gynekolog Jaroslav Hron si naopak dobře vybavil i křestní jména svých někdejších spolužáků. „Některé už jsem tady potkal a všechno si pamatuju. Škola pro mne znamenala šest roků těžkých galejí, ale vybral jsem si dobré povolání, stále chodím rád do práce,“ doplnil. Chirurg Mojmír Ševčík dorazil do Olomouce až z rakouského Bad Ischlu. „V Olomouci mám rodiče, do České republiky občas jezdím. Setkání je pro mne vítaná příležitost, abych zase viděl některé lidi z ročníku. Těším se, že si popovídáme,“ uvedl.  

Kromě prostoru pro neformální setkání nabídl program Kořenů přednášky dvou absolventů z pořádajícího ročníku, předání cen pro nejstaršího účastníka a účastníka z nejvzdálenějšího kouta světa i hudební vstup saxofonového kvintetu. V jeho podání zazněla nejen studentská hymna Gaudeamus igitur, ale i jazzové skladby včetně písně What a wonderful world/Jaký to nádherný svět, která byla i mottem letošních Kořenů.

Zpět