Jak jednoduše vysvětlit laikům svůj výzkum? Jaká úskalí přináší živý vstup v televizi? A které informace novinářům (ne)říkat? To vše a mnohem víc se dozvěděli vědci a vědkyně Univerzity Palackého na čtyřhodinovém mediálním tréninku. Tímto šestým workshopem se uzavřela jarní série komunikace vědy, kterou univerzita připravila pro zájemce z řad akademické obce.
V průběhu dubna a května proběhlo celkem šest workshopů, které se zaměřily na různé aspekty komunikace vědy. Začínající i seniorní vědci a vědkyně z Univerzity Palackého se během nich dozvěděli, jak pojmout popularizaci vědy v projektech, jak přiblížit veřejnosti svůj výzkum z přírodních i humanitních věd a jak komunikovat s novináři. (Podrobněji viz zde.)
Posledním ze série komunikačních workshopů byl mediální trénink, který připravil účastníky na rozhovory před kamerou. „Cílem bylo zábavnou formou simulovat skutečné situace, se kterými se vědci a vědkyně mohou při vystoupeních v televizi setkat. Vyzkoušeli si reportáž přímo z pracoviště, živý vstup či rozhovor v televizním studiu. Klíčové je si takovou stresovou situaci vyzkoušet nanečisto a vědět, jak se vyrovnat s očekáváním médií, s nutností zjednodušovat či s vysloveně hloupými otázkami. Je skvělé, že UP svým odborníkům umožňuje se takto prakticky školit, a věřím, že ve skutečné situaci se potkají s méně šílenými novináři, než jakého jsem během semináře hrál já,“ popsal záměr a průběh mediálního tréninku jeho lektor Martin Tyburec, který působil například ve vědecké redakci České televize.
Tréninku se účastnili především akademici a akademičky, kteří již mají nějakou mediální zkušenost a vědí, jak obtížné může někdy vystupování v médiích být. „Přestože se popularizaci vědy věnuji téměř deset let, trénink mi ukázal, jak vědecké výstupy a komunikaci vidí tzv. druhá strana barikády – tedy novináři. To, co nám vědcům přijde zásadní, ať už se jedná o odbornou přesnost či afiliaci k instituci, se často nepotkává s poptávkou médií. Velmi přínosné bylo vyzkoušet si natáčení reportáže, ať už v terénu, či ve studiu. Zároveň bylo skvělé vidět, kolik aktivních vědců a vědkyň na univerzitě máme, a je dobře, že jim univerzita nabízí pomocnou ruku,“ uvedl Jan Tomáštík z PřF, který stojí mj. za úspěšným projektem Vědátor.
Podobné ohlasy vzbudil trénink u všech zúčastněných. „Jsem velice ráda, že jsem měla příležitost mediální trénink absolvovat, protože jsem se v krátké době zdokonalila a zjistila, jak lépe a efektivněji prezentovat svoji vědeckou práci v médiích. Vynikající lektor nám poskytl spoustu praktických rad, co dělat lépe při reportážích pro televizi a rozhlas a čeho se naopak vyvarovat. Ukázal nám také svět popularizace vědy a náhled na sebe sama z druhé strany, tedy očima redaktora. Vynikající bylo, že jsme si vše mohli vyzkoušet před kamerou ve fingovaných rozhovorech a v následné analýze hledali konkrétní doporučení každému z nás na míru. Je skvělé, že UP své akademické obci umožňuje rozvoj těchto důležitých kompetencí,“ dodala Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF.
Další workshopy v komunikaci vědy se chystají na zimní semestr.
