Alespoň hodinu pohybu každý den nasbírá jen přibližně každý sedmý dospívající na světě, česká mládež se ale hýbe více, než je světový průměr. Vyplývá to z nové mezinárodní analýzy zveřejněné v časopisu The Lancet Global Health, která pracuje s daty ze 140 zemí. Jejím spoluautorem je Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury UP.
Mezinárodní tým propojil 389 průzkumů s 3,2 milionu účastníků ze 140 zemí a sledoval, v kolika dnech týdně teenageři ve věku 11–17 let nasbírají alespoň 60 minut pohybu střední až vysoké intenzity. Nemuselo přitom jít o sportovní trénink, počítal se i dostatečně intenzivní pohyb ve škole nebo ve volném čase. Významným zdrojem dat byla mezinárodní studie HBSC, analýza ale zahrnuje i další populační průzkumy.
Podle analýzy splnilo v roce 2025 hodinovou hranici všech sedm dnů v týdnu 13,9 % dospívajících. Naopak 24,9 %, tedy přibližně čtvrtina, nemělo za týden ani jeden aktivní den. To neznamená, že se vůbec nehýbali. V žádném dni ale podle vlastních odpovědí nenasbírali alespoň hodinu sledovaného pohybu.
„Studie nesleduje jen tyto dva krajní případy. Rozlišuje celé rozpětí od žádného po sedm aktivních dnů týdně. Díky tomu mohou školy, obce i sportovní organizace lépe poznat, na koho se při podpoře pohybu zaměřit. Jinou nabídku může potřebovat teenager, který se pravidelně hýbe, a jinou ten, který hodinu pohybu nenasbírá ani jednou týdně,“ uvedl Zdeněk Hamřík.
Česko je nad průměrem. Méně pohybu mají dívky a starší teenageři
Celosvětový průměr činil 2,7 aktivního dne týdně. Mladí lidé v Česku mají takové dny v průměru čtyři a více. Dospívajících, kteří hodinovou hranici nesplní ani jednou týdně, je u nás méně než desetina.
„Za příznivým českým výsledkem se ale skrývají rozdíly. Méně pohybu mají především dívky a starší teenageři. Právě během puberty a při přechodu na střední školu je proto důležité hledat způsoby, jak děti u pravidelného pohybu udržet. Na úbytek pohybu s věkem upozornil již dříve i report o pohybové aktivitě českých školáků projektu Zdravá generace,“ podotkl odborník z FTK UP.
Rozdíl mezi dívkami a chlapci je patrný i celosvětově. Pro rok 2025 vyšel u dívek průměr 2,4 aktivního dne týdně, u chlapců 3 dny. Ve třech regionech s celkově příznivějšími výsledky, včetně střední a východní Evropy a střední Asie, navíc měly starší věkové skupiny méně aktivních dnů než mladší. Výraznější byl tento rozdíl u dívek. Lepší průměr tedy ještě neznamená, že se daří udržet děti u pohybu po celé dospívání.
Pohybu neubývá. Pořád ho ale není dost
V roce 2010 i v roce 2025 vycházel celosvětový průměr stejně: 2,7 aktivního dne týdně. V některých regionech výzkumníci zaznamenali malé zlepšení, celosvětově ale změnu neprokázali. Podle projekcí žádná ze zemí nesměřuje ke splnění globálního cíle pro rok 2030, který počítá s 15% snížením podílu dospívajících, kteří nemají alespoň 60 minut pohybu každý den, oproti roku 2010. Na druhou stranu si mladí lidé udrželi úroveň pohybové aktivity i v době pandemie covidu-19 a rostoucího používání digitálních technologií.
„Můžeme se na to podívat i tak, že pohybová aktivita si už patnáct let udržuje stabilní úroveň, to je dobrá zpráva. Neznamená to ovšem, že mají děti pohybu dost. V Česku se potřebujeme zaměřit především na dívky a starší teenagery. A hledat způsoby, jak oslovit i ty, které běžná sportovní nabídka míjí,“ dodal Zdeněk Hamřík s tím, že pravidelný pohyb prospívá tělesnému i duševnímu zdraví, aktivnější děti mají lepší výsledky ve škole, lepší sociální vazby a přínosy pohybu se významně promítají do zdraví v dospělosti.
Jak udržet děti u sportu?
Otázkou, jak udržet děti u sportu, se zabývá rozpracovaný návrh strategie SPORT A POHYB 2030+. Vedle profesionálního sportu a rozvoje talentů se věnuje dostupnosti aktivit a neformálnímu pohybu. V praxi může jít například o školní sportoviště otevřená i po vyučování nebo nabídku sportu, kde nerozhodují výsledky.
„Sport není jen pro nadané a pro ty, kteří vyhrávají soutěže. Je také příležitostí potkávat se, něco společně zažít a mít z pohybu radost. Právě u dospívajících máme v nabídce velké rezervy, ať jde o rozvoj talentu, nebo o aktivní trávení volného času s ostatními. Mladí lidé hledají především zábavu a společné zážitky, ale takových příležitostí nemají dost. Nemůžeme čekat, že je ke sportu přivedou hlavně zdravotní přínosy. Ty se stávají důležitější motivací až v pozdějším věku,“ řekl Karel Kovář, předseda Národní sportovní agentury.
Nestačí doporučit více pohybu
Možnosti pohybu ovlivňuje i prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Autoři studie upozorňují na dostupnost aktivit, bezpečnost i společenské a kulturní překážky. U dívek zmiňují také to, zda nabídka odpovídá jejich potřebám a zájmům.
„Zdravá volba musí být pro dospívající také dostupnou a bezpečnou volbou. Podpora pohybu proto není úkolem jediného resortu. Vyžaduje dlouhodobé priority rozvoje pohybové aktivity, mezirezortní spolupráci školství, sportu, zdravotnictví i samospráv a systematické vytváření podmínek, které umožňují zapojení všech dětí, se zvláštním důrazem na ty, které mají k pohybu nejméně příležitostí,“ zdůraznila Zsófia Pusztai, vedoucí Kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) v České republice.
Cesta do školy a hřiště za domem
Ovlivnit své okolí a dostupnost pohybu mohou i samotné děti, a to prostřednictvím Mladých a Školních fór, kterými Národní síť Zdravých měst ČR povzbuzuje mladou generaci k aktivnímu zapojení do názorů na kvalitu života v místě, kde žijí nebo studují.
„Pohyb se neodehrává jen v tělocvičnách a klubech, ale také v ulicích, v parcích nebo cestou do školy. Proto se jím města musí zabývat a zabývají se jím, stejně jako dopravou nebo školstvím. Přirozený pohyb všech věkových kategorií lze aktivně podpořit. Jde o bezpečné cesty pro pěší a cyklisty, dostupná hřiště a sportoviště, ale i o nabídku pro dospívající, kteří si ke sportu cestu nenašli nebo s ním přestali,“ přiblížila Jitka Boušková, národní koordinátorka programu Zdravé město WHO-OSN.
O studii
Studie National, regional, and global trends in adolescent physical activity from 2010 to 2025: a pooled analysis of 389 surveys with 3,2 million participants from 140 countries, zveřejněná v časopisu The Lancet Global Health, vznikla v mezinárodním autorském týmu se zapojením WHO, první autorkou je Tessa Strain z University of Edinburgh. Jedním ze spoluautorů je Zdeněk Hamřík, vedoucí katedry rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, který přibližně dva roky působil v expertní skupině WHO pro odhady pohybové aktivity mládeže, v jejímž rámci studie vznikala. Podílel se tak na návrhu koncepce výzkumu a do týmu přinesl zkušenosti z více než desetiletého vedení skupiny 50 zemí v rámci Physical Activity Focus Group studie HBSC, která je jednou z největších na světě v oblasti životního stylu mladé generace.
