Grantová agentura ČR podpořila výzkum historiků zaměřený na vývoj obchodního vzdělávání

Věděli jste, že do poloviny 19. století měli obchodnici, prodavači i účetní většinou elementární vzdělání, nebo všeobecné z gymnázia či z reálné školy? Že se v tehdejším Rakousku vše ostatní učili především praxí, tedy přímo v obchodě či firmě? Jak a kdy se tedy začalo obchodní vzdělávání modernizovat? Právě toto téma začali zkoumat historici Ivan Puš z Univerzity Palackého a Petr Kadlec z Ostravské univerzity. Jejich bádání podpořila Grantová agentura České republiky.

Mezinárodnímu výzkumu, jenž se věnuje modernizaci komerčního vzdělávání v části Rakouska-Uherska (v Předlitavsku) v letech 1848–1918, se díky podpoře Grantové agentury České republiky začali věnovat Petr Kadlec z Centra pro hospodářské a sociální dějiny Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Ivan Puš z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Komplexně se uvedenému tématu doposud nikdo nevěnoval.

„Neexistují studie, které by výzkum vývoje obchodního školství zahrnuly v tak širokém časovém horizontu. Přínosem naší práce bude i to, že poměry v jednotlivých zemích budeme navzájem srovnávat. Do tehdejší oblasti Předlitavska patřila řada regionů, my se budeme věnovat Čechám, Moravě, Slezsku, Dolnímu Rakousku včetně Vídně a oblasti Haliče, dnes jde o část Polska a část Ukrajiny. Zmiňované oblasti byly ve zkoumaném období součástí jednoho státu, z dnešního pohledu bude mít výzkum však mezinárodní přesah,“ uvedl Ivan Puš z katedry historie FF UP. Výzkum je podle něj důležitý i proto, že školství při vzniku Československé republiky v roce 1918 navazovalo právě na základy, které byly vytvořeny v 19. století. „Je dobré je tedy poznat už proto, že současné školství navazuje v mnohém zase na to, co bylo vytvořeno po roce 1918,“ dodal.

Jestliže vzdělávání budoucích prodavačů, obchodníků, účetních a dalších úřednických profesí neprobíhalo do poloviny 19. století institucionální cestou, po roce 1848, kdy vznikla první obchodní a živnostenská komora, si stát podle Ivana Puše začal uvědomovat, že je hospodářství v českých zemích a v Rakousku (od roku 1867 v Rakousko-Uhersku) potřebné modernizovat. V té době se stát začal zajímat o to, jak vypadá odborné školství, tedy o to, jak vypadají obchodní, průmyslově-živnostenské a agrární školy a také živnosti. Od poloviny 19. století začala promlouvat do sféry obchodního školství řada aktérů, nejen stát, ale i obecní zastupitelstva, obchodníci, také profesní sdružení, různá grémia obchodníků, zemské sněmy, poté i školy samy včetně rodičů studentů. Znát vývoj obchodního školství je podle historika Ivana Puše důležité pak i proto, že spousta myšlenek a různých otázek, o nichž se diskutuje dnes, se v debatách objevovaly už tehdy.

„Například klasické diskuze o tom, že je málo živnostníků, řemeslníků a techniků proto, že většina rodin vyvíjí snahu dostat své děti na gymnázia a poté na univerzity, je letitý. Je vlastně spojen i s rokem 1859, kdy zanikly cechy, které byly symbolem staré éry. Systém odborného vzdělávání, který existoval po staletí tak upadal, i když se začalo mnohé modernizovat. Vznikají různá obchodní, živnostenská grémia, obchodní a živnostenské komory. Už před rokem 1848 se objevují názory, že bohaté měšťanské rodiny posílají své děti na gymnázia, která jsou k ničemu, a už v té době se mluvilo i o tom, že tak nebudou lidi, kteří by mohli pracovat v dílnách, továrnách či moderních provozech. Je dobré si však uvědomit, že mluvíme o konci 19. století, jde tedy o předválečnou éru, v níž absolventi univerzit tvořili jedno až dvě procenta společnosti. Prestižním vzděláním bylo tehdy ale i absolutorium obchodní školy, později obchodní akademie,“ zdůraznil historik z olomoucké univerzity.

I když si dnes lidé pokládají podobné otázky, školství se v daném ohledu přece jen vyvinulo.

„Posunuli jsme se v tom, že jsme vybudovali moderní strukturu, v systému existuje řád. Máme tříleté učební obory, čtyřleté obchodní školy, průmyslovky. Hluboko do druhé poloviny 19. století existovaly v různých regionech pouze letní či zimní kurzy, nedělní školy, odpolední či večerní školy a různé pokračovací školy v rámci primárního vzdělávání. Teprve později se etablovaly denní obchodní školy, obchodní akademie a vysoké obchodní školství. Většina jejich absolventů směřovala na nejrůznější úřednické pozice do podniků, samosprávy a státní správy. Jde nám tedy také o zachycení proměny vzdělávání moderního úřednického personálu, nenápadného, ale stále důležitějšího prvku v ekonomice, správě státu, obcí i zemí. Tříleté školy, obecně školy s denním režimem se postupně začaly budovat až v druhé polovině 19. století a proces tohoto budování trval půl století. My budeme zkoumat, jak se společnost v druhé polovině 19. století v této oblasti transformovala,“ řekl Ivan Puš, který bude s kolegou Petrem Kadlecem hledat informace celorakouského významu v archivních pramenech daného regionu, a to jak obchodních a živnostenských komor, tak fondů školních rad. Výzkum uskuteční i v materiálech jednotlivých škol, provedou dílčí sondy do některých škol, například Exportní akademie ve Vídni. Výstupem z výzkumu bude vedle každoročních, patrně anglickojazyčných odborných studií, monografie.