Historické prostory Konviktu se 26. listopadu 2025 proměnily v místo setkání absolventů, studentů, pedagogů a hostů z celé republiky i zahraničí. Oslava 60. výročí speciální pedagogiky v Olomouci nebyla jen slavnostním ohlédnutím, ale především potvrzením, že cesta pokračuje – se srdcem pro člověka a hlavou pro poznání.
Slavnostní den začal v devět hodin ranní prezencí účastníků a neformálním setkáváním u občerstvení, které připravila SOŠ a SOU služeb Velký Újezd pod vedením Petra Čecháka. Atmosféra byla od prvních okamžiků plná očekávání – v prostorách Konviktu se scházeli současní i bývalí pedagogové, externí spolupracovníci, stávající studenti a absolventi doktorského studia a hosté z celé republiky i zahraničí. Na odborně-slavnostní setkání se dostavilo více než 120 účastníků, kteří podstatnou část svého pracovního života spojili či stále spojují s Ústavem speciálněpedagogických studií či jeho předchůdkyní – Katedrou speciální pedagogiky.
Hlavní program zahájil v 10 hodin ředitel Ústavu speciálněpedagogických studií Jiří Langer, který přivítal přítomné hosty. Mezi nimi nechyběl rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda, kancléř Martin Tomášek, proděkanka Petra Šobáňová a zástupkyně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Blažková. Langer následně představil proměnu ústavu v čase – od jeho počátků až po současnost, kdy nabízí široké spektrum studijních programů a celkem vzdělává téměř 2 tisíce studentů.
Hudba jako metafora šesti dekád
Kulturní vystoupení Adély Hanákové a Jiřího Kantora tlumočené do znakového jazyka Pavlem Kučerou nebylo jen hudební vložkou – stalo se poetickou reflexí šedesáti let oboru.
Ředitel Ústavu Jiří Langer při uvádění písně Zuzany Navarové „Pro labutě" vysvětlil, jak slova „Jak sladko, jak bolno, hořko nám bylo...i milo" dokonale vystihují cestu speciální pedagogiky: Sladko, když víme, že naše práce má smysl. Bolno, když ztratíme studenta, klienta, kolegu. Hořko při střetu se systémovými bariérami. A milo, když změníme něčí život k lepšímu. Čtyři chutě šedesáti let.
Retrospektiva plná příběhů
Milan Valenta přivedl přítomné na cestu časem a představil retrospektivu speciální pedagogiky v Olomouci. Jeho vyprávění bylo kronikou šesti dekád plných proměn, výzev a úspěchů. Od prvních kroků oboru přes období transformace až po současné postavení olomoucké speciální pedagogiky jako jednoho z pilířů oboru v České republice.
Po zdravicích rektora Kohajdy, proděkanky Šobáňové a zástupkyně MŠMT Blažkové se pozornost přítomných upřela k budoucnosti – ke křtu nového centra.
Křest SPICE
Slavnostní křest speciálněpedagogického a intervenčního centra SPICE představoval symbolický most mezi historií a budoucností. Veronika Růžičková a Karolína Tvarůžková představily nově založené aplikační centrum, jehož posláním je poskytovat komplexní podporu v oblasti speciálněpedagogické intervence.
„SPICE v angličtině znamená koření – a právě to chceme do života našich klientů přinášet: pestrost, chuť, rozmanitost podpory," vysvětlily. Tuto metaforu dokonale podtrhlo víno zvolené pro slavnostní křest – Silk and Spice, hedvábí a koření. Jemnost hedvábí symbolizuje citlivý přístup, zatímco intenzita koření odráží sílu a dopad speciálněpedagogické práce.
Kmotry nového centra se stali Eva Souralová a rektor UP Michael Kohajda. Slavnostní přípitek zpečetil zrod instituce, která má ambici posunout olomouckou speciální pedagogiku do další etapy jejího vývoje.
Třepivé záplaty jako znamení cesty
Po křtu SPICE následovalo druhé kulturní vystoupení Adély Hanákové, Jiřího Kantora a Pavla Kučery se skladbou „Somrkrálka blues" od Zuzany Navarové. „Píseň vypráví o lidech s třepivými záplatami, kteří mají v kapse jen jablko a cigaretu. Ale co když ty třepivé záplaty nejsou znamením chudoby, ale znamením cesty? Každá záplata je příběh. Každá záplata je zkušenost. Šedesát let se učíme vidět bohatství v tom, co společnost označuje za jinakost a vidět sílu v tom, co systém považuje za slabost," zaznělo v úvodu.
Úspěchy a stopy
V další části programu Martin Dominik Polínek a Petra Hájková neprezentovali suché statistiky a publikační výstupy. Místo toho představili formou prezentace duši Ústavu – mozaiku osobních příběhů, profesního růstu a společných úspěchů.
„Jsem nejvíce hrdý na svůj osobní i profesní růst, který by bez absolvování ‚specky' neproběhl nebo minimálně nebyl takový, jako je dnes. Našemu oboru vděčím za smysluplnou práci, ve které se mohu realizovat a potkávat se s inspirativními lidmi," zazněl jeden z mnoha hlasů absolventů a pedagogů.
„Nejvíce jsem hrdá na to, že se mi daří přirozeně propojovat praxi s akademickým prostředím. Díky ‚Specce' mám pevné odborné zázemí v každodenní práci se žáky, učiteli i rodiči – a právě tato zkušenost je základem všech mých úspěchů ve výzkumu a na akademické půdě."
Prezentace pokračovala přehledem konkrétních projektů a aktivit, které mají reálný dopad na praxi.
Živá kronika a paralelní program
Po krátké přestávce se program rozdělil do dvou proudů. V Kapli Božího Těla se rozběhla „Živá kronika" – beseda s osobnostmi oboru moderovaná Petrou Hájkovou a Martinem Dominikem Polínkem. Na otázky přítomných odpovídali Alžběta Peutelschmiedová, Eva Souralová, Jan Michalík, Michal Růžička, Martin Olšan a Anna Strnadová. Jejich vzpomínky, postřehy a zkušenosti vytvořily fascinující mozaiku šesti dekád oboru.
Současně probíhala v Komorním sále debata o akreditacích a novém pojetí učitelských a speciálněpedagogických programů za účasti zástupkyně MŠMT Ivany Blažkové a vedoucích partnerských kateder speciální pedagogiky. Toto setkání mělo zásadní význam pro budoucí směřování vzdělávání v oboru.
Po paralelním programu následoval slavnostní raut v atriu Konviktu, který byl příležitostí k neformálním setkáním a výměně zkušeností. Atmosféra byla plná nadšení a vzájemného respektu napříč generacemi.
Odpoledne pak pokračovalo čtyřmi odbornými workshopy pro zájemce – Kulatým stolem poradenství, který vedla Pavlína Baslerová, workshopem Práce s tělem v inkluzivním divadle pod vedením Martina Dominika Polínka, Po(U)SSezením tyflopedů se světlem Světlušky s Veronikou Růžičkovou a workshopem Inovácie a ich didaktické využitie v audiovízii a vzdelávaní, který připravila Arténa Košice.
Den završilo pozvání na konferenci, která se uskuteční 24. a 25. března 2026 a má ambici pokračovat v dialogu o budoucnosti speciální pedagogiky.
Šedesát let olomoucké speciální pedagogiky je příběhem kontinuity, profesního růstu a budování komunity, která propojuje generace odborníků. K tomuto významnému jubileu přejeme Ústavu speciálněpedagogických studií mnoho dalších úspěšných let, nových projektů a inspirativních setkání. Ať cesta, která začala před šesti dekádami, pokračuje se stejným nasazením a vizí – se srdcem pro člověka a hlavou pro poznání.
Mgr. Adéla Hanáková, Ph.D., Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP
