Chybí mi to, říká student, který chodil zpříjemňovat čas onkologickým pacientům

Matěj Mičulka je jedním z letošních laureátů Ceny rektora UP za zásluhy v oblasti dobrovolnictví.
Foto: archiv Dobrovolnického centra UP
Pátek 27. listopad 2020, 12:00 – Text: Martin Višňa

Student psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Matěj Mičulka pravidelně navštěvoval onkologické pacienty a zpříjemňoval jim jejich pobyt v nemocnici. Svoji dobrovolnickou činnost ovšem musel nedobrovolně přerušit, když vypukla epidemie koronaviru. I tuto krizi ale vnímá jako cennou zkušenost pro život. 

„Od března jsem z pochopitelných důvodů na žádné návštěvě pacientů nebyl. Chybí mi to, ale chápu všechna rizika. U tak vážného onemocnění, jako je rakovina, není radno cokoliv podcenit,“ říká Matěj Mičulka, který jako dobrovolník od loňského dubna spolupracuje s Centrem Amelie Olomouc a kromě výpomoci na akcích organizace pravidelně docházel za pacienty na lůžkové oddělení Onkologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Za svou nezištnou činnost si vysloužil i jednu z letošních Cen rektora UP za zásluhy v oblasti dobrovolnictví (o cenách jsme psali zde).

„Nabízíme časopisy ke čtení, křížovky či sudoku, což nám pomáhá s nimi navázat kontakt. Pacienti reagují vesměs pozitivně. Pokud jim není dobře či nechtějí, abychom je rušili, tak nás slušně odmítnou. Ti, kteří chtějí, s námi pak mohou o čemkoliv mluvit. Snažím se, aby moje návštěva byla pro pacienty hlavně rozptýlením od jejich starostí a bolestí. Chci jim pobyt v nemocnici zpříjemnit, i třeba jen krátkou konverzací o nich, jejich koníčcích či radostech, které v životě i přes nemoc mají,“ přibližuje budoucí psycholog.

I pro něj jsou návštěvy na onkologii přínosné. „Daly mi mnoho cenného a podnětného nejen do praxe, ale i do života. Rozhodně jsem se zlepšil v komunikaci s lidmi. Ale hlavně díky setkávání se s lidmi, kteří mají onkologické onemocnění, se v každodenním životě učím brát vážně pouze ty věci, na kterých opravdu záleží, zejména vztahy s lidmi.“

Přestože Matěje Mičulku mrzí, že nemůže do nemocnice aktuálně docházet, přiznává, že ve třetím ročníku studia má dost práce. Výuka navíc probíhá distanční formou a ta podle něj nejde s psychologií příliš dohromady, i když vyučující dělají maximum, aby studentům prezenční výuku vynahradili. „Současnou situaci ale zvládám lépe než na jaře, kdy to byl větší šok a hodně mi chyběl lidský kontakt. Sedět několik hodin u Zoomu mě ale moc nebaví. Na druhou stranu si o to více cením času venku v přírodě, když se naskytne příležitost. Beru to jako něco, co si můžu z této krize vzít – vážit si a být vděčný za každý lidský kontakt nebo možnost někam jet na výlet,“ dodává s tím, že věří, že krizi brzy překonáme a věci se alespoň trochu vrátí do normálu. 

Na závěr ještě posílá vzkaz do nemocnice. „Chtěl bych alespoň na dálku vyjádřit podporu všem pacientům na onkologii. Větší míra izolace tam musí být smutná a těžká, ale věřím, že skvělý personál kliniky dělá vše pro to, aby tam i nadále byla pozitivní atmosféra.“

Zpět